Block Party

Keď Dave Chappelle nemá zrovna potrebu rozprávať svetu svoje primitívne, zaostalé, politické názory pre debilov, dokáže (dokázal) vykúzliť aj takúto fajn autentickú, pohodovú atmosféru. Skvelý projekt, kvalitní hudobníci a aj ten povestný najhlúpejší Američan (Kanye) sa tentokrát dal skoro počúvať. Trčí mi to dvd-čko doma v polici snaď 10 rokov a dosť som si ho dneska užil. Z Killing me softly na ulici mám zimomriavky ešte teraz. Lauryn Hill je bohyňa. (22.10.2021)

Block Party není jen záznamem koncertu nějakých hiphoperů, ale i obrazem komunity, která jím žije a toho, jak je tento hudební styl vnímám mimo ni. Nutno říct, že tahle komunita působí velmi nesourodým dojmem. Hodně vzývá Ježíše, ale nově též Aláha, z (až huličské) pohodovosti bleskově přechází ke vzteku a pocit, že je opravdová, se mísí s vnímáním její neautentické namachrovanosti. Skoro všechny tyto její vlastnosti jsou mi naprosto cizí. Nemám pocit, že dokument pronikl o moc dál, než jsem již byl. (21.12.2010)

Na tenhle film jsem se koukal jen kvůli jménu režiséra, Gondry sem ale žádné své hračičkovství nevložil a kromě hodně zajímavých záběrů z domu dvou podivínů žádný svůj otisk nezanechal. Hudba těch co zde vystupují, mě moc neoslovuje a to se po tomto filmu nezměnilo. Vždycky jsem se říkal, že kdybych rozuměl hip-hopovým textů dokázal bych tento žánr docenit, ale po odsledování filmu s návodnými titulky, mi přijde současná prestiž tohoto žánru ještě více přemrštěná. Mnohem víc než hlavní performery mě bavilo sledovat jejich doprovodnou kapelu, kvůli které bych si i takovýto koncert dokázal naživo užít. Nejvíc mě bavila Erykah Badu a pak Fugees a momenty kdy měla víc prostoru hudba, než texty. (01.07.2013)

V podstatě dokonalý hudební dokument a jeden z nejlepších filmů roku. Má to tři důvody: 1) Hudba - hiphop nijak zvlášť nesleduju - až na několik výjimek mě tato hudba příliš neoslovuje. Těmi výjimkami jsou ale právě lidi kolem The Roots (Erykah Badu, Jill Scott, Mos Def), Kanye West a The Fugees. 2) Dave Chappelle - zábavný člověk, se kterým se nebudete nudit ani minutu. Lepšího průvodce si asi nedokážu představit. 3) Gondryho režie - byl to právě on, kdo Chapella přesvědčil, aby se celá akce konala v tak sevřeném prostoru uprostřed Brooklynu a je jasné, že to byla skvělá volba. Gondry přesně ví, jak se pohybovat prostorem - mezi pódiem a diváky - a daří se mu přenést atmosféru koncertu na filmové plátno. A nejsilnější moment? Killing Me Softly jsme všichni slyšeli milionkrát, ale když si vzala mikrofon Lauryn Hill a začala zpívat Strumming my pain with his fingers, Singing my life with his words, Killing me softly with his song... To prostě musíte vidět. (24.01.2007)

Musim sa priznat, ze som trosku zmatena. na jednej strane po reziserskej stranke je to vyborne dielko, ale hudobne mi to nic nehovori. Erykah badu, Lauryn Hill a Jill Scott este ako tak, ale ten zyvsok vrieskajucich, pardon rapujucich hviezd mi naozaj nic nevravi. To, ze vsetko je na hovno, zivot je fucked up vieme vsetci. Cele to zachranoval David, aj ked to obcas s vtipkami prezenie, je to my cup of tea. Takze summa summarum, styri za to, ze som sa ani raz nepozrela na hodinky pocas pozerania tohto dokumentiku.... (21.11.2006)