Berlínské spiknutí

famózne urobené kulisy rozbombardovaného povojnového berlína a postupimu, "feeling" a atmosféra "starých" amerických filmov, noirový šat a vydarená snaha o nostalgické "napodobenie" žánru a dobovej hollywoodskej produkcie, len to na dobrý film nestačí, ani keď tam dáte clooneyho s blanchettovou a okoreníte to psychopatickým maguireom, film je rozvláčny, dalo by sa povedať, že skoro až nezaujímavý a je to iba režisérova "štúdia" istých postupov, ktoré si chcel vyskúšať, žánru, ktorému chcel vzdať hold, no urobil to príliš "interne", než aby to mohlo divákov osloviť a zaujať; (09.04.2012)

Ne, Berlínské spiknutí není „klasický film“ á la Casablanca, pouze si ho současné hollywoodské talenty pokusily pro vlastní potěšení oživit. Dneska se jinak hraje, používá se odlišný materiál, rozdílná technika a filmy už zpravidla nepíší relativně anonymní kolektivy scenáristů, z nichž každý umí nejlépe jeden typ scén a společně složí úžasný film. Steven Soderbergh a jeho parta by se mohli snažit všechny tyto aspekty doslovně napodobit, ale neudělali to. ___ Berlínské spiknutí klíčuje současné herce do dobových dokumentárních filmů, zachycujících katastrofální podobu poválečného Berlína. Za mnohem zajímavější ale považuji, jak film vedle přesvětlených exteriérů z původních dokumentárních materiálů nabízí jako střet kontrastně osvětlované interiéry, kde tváře herců vystupují ze tmy a každý prostor je ostrými přechody mezi světlem a stínem tříštěn na fragmenty. To je navíc posíleno řidším využíváním ustavujících záběrů, což jsou velké celky, které divákovi umožňují udělat si na začátku scény přehled o prostoru, kde se odehrává. Jde o osvěžující moderní přístup, jak vyřešit problém s proměnou materiálů, a přitom posílit atmosféru nejistého světa asociujícího filmy nazývané noirové – což byly často zároveň filmy založené na lehkém rozbíjení klasického vyprávění. Uvědomělé odkazy ke Casablance (výjezdní doložky, závěr u letadla) nebo Zahraniční aféře (americký voják a tajemná žena v Berlíně) mají jen mást, což pro současného diváka, zvyklého na mnohem sevřenější a rytmizovanější vyprávění, může být samozřejmě iritující. Z jeho pohledu se ve filmu vlastně nic neděje (Cloooney např. jen chodí po Berlíně, ptá se různých lidí na různé věci a občas mu dá někdo přes hubu…). Všechno dění „nyní“ tak má jen odhalovat dění „dřív“ a pointa v tom, že Berlínské spiknutí chce nebýt tzv. dobře vyprávěný hollywoodský film, nýbrž nabourávat zavedené s podobnou rozkoší jako ony dávné (často béčkové) noiry. Tomu ostatně napovídají i herecké volby zúčastněných, kteří pečlivě udržují moderní styl a ačkoli by evidentně dokázali hrát „dobově“, okázale si pouze hrají na „jiné hraní“. Co je esteticky zábavnější? Kopírovat dávnou éru, nebo ji potměšile parafrázovat? Filmová forma Berlínského spiknutí reprezentuje druhou možnost, a tak pokud na hru/podraz přistoupíte, musíte se snažit a přizpůsobovat jí navyklé divácké vzorce. Dost možná je to podnětnější než prskat, že takhle se to přece dělat nemá. Možná nemá. Ale v tom je ten vtip. [2007] (03.10.2015)

Tento film sa môže snáď pochváliť iba perfektne vystihnutou atmosférou akoby vystrihnutou z kultovej Casablancy. Inak nemastné, neslané, príšerne nudné a rozvláčne. Spider man vo vojenskom prestrojení mi spôsobil kŕče smiechu a z krásnučkej Cate sa pekná beštia vykľula :-) Toto fakt natočil tvorca úžasného Trafficu?! I can´t believe that. (23.05.2009)

68 % - Soderbergh se pokusil odcestovat v čase a natočit film přesně tak, jako by se psal rok 1945. ČB obraz noirového pojetí, jemňoučký "opar" okolo siluet, dokonce na kameru použil i tehdejší objektivy. Ve střihu jedna stíračka stíhá druhou, je tu typická zadní projekce u jedoucího automobilu atd. Přesto to ale zůstalo na půl cesty, některé kamerové techniky i kompozice jsou prostě dnešní, tak dokonale se rekonstrukci provést nepovedlo. To by asi musel resuscitovat některého slavného kameramana tehdejší éry a ne sedět na kameramanské sesli sám :-) A příběh? Ten zůstal ve druhém plánu za posedlostí udělat technicky film jako vystřižený ze 40. let. Inspirace slavnými kusy je nepopiratelná, a to zejména Casablankou (závěrečná scéna je toho naprosto výmluvným důkazem), mixu krimi a melodramatu jsem ovšem za celou dobu nedokázal přijít na chuť. Ani jedna z postav - s občasnými výjimkami u Cate Blanchett - mě nedokázala strhnout, abych její osud vnitřně prožíval. Soderbergh zkrátka natočil vizuálně velmi zajímavý pokus o rekonstrukci toho, jak se točilo před 60 lety, s velmi chladným příběhem. Ale koneckonců, tak na mě působí i řada tehdejších snímků :-) (20.02.2007)

Emocionálne do značnej miery chladné (ale príde mi to ako režijný zámer) a trošku viac prekombinované, než by bolo treba (záverečné priznanie na letisku už bolo fakt navyše), ale určite by som to nenazval sklamaním či nevydareným experimentom. Zápletka je zaujímavá od začiatku do konca, vo filme je isté vnútorné napätie, vizuálna stránka je do-ko-na-lá a herci aj napriek tomu zvláštnemu chladu, ktorí z nich všetkých robí do istej miery nesympatické postavy, veľmi dobrí. Hlavne Tobey by sa mal vykašľať na poletovanie medzi mrakodrapmi a odteraz hrať už len takéto vrcholne odporné, slizké postavy. ;-) (14.10.2007)