Berlínské spiknutí

Soderbergh byl vždycky experimentátor a ani u Berlínského spiknutí to není výjimka. Tentokrát se snaží vrátit se o pár desítek let. Jak v příběhu tak i ve stylizaci filmu. Ocitáme se v poválečném Berlíně a Soderbergh nám ho ukazuje na černobílém materiálu, místy v přeexponovaných záběrech, místy s extrémními nadhledy a podhledy kamery. I při vykreslování prostředí kombinuje mnoho prvků: zadní projekce, dokreslování scén, kulisovost některých míst (podpořená i nasvícením scény). A nevyhneme se i zjevné inspiraci německým poválečným filmem. Střihově spojuje záběry někdy až rušivě, někdy pomocí stíraček ale někdy i naprosto současně, rychlým střihem. Taktéž pohyby kamery těží jak ze současných trendů, tak i z minulosti. Statické záběry mísí se švenkováním a přesto nám Steven za chvíli dopřeje steadicamovou jízdu, nebo záběr z ramene jeřábu, který se z extrémního podhledu přesouvá do nadhledu, z detailu na celek. O technických aspektech by šlo mluvit dlouho a dlouho. Věřím, že by to bylo velmi inspirativní, zvlášť, když si to Soderbergh všechno vlastně dělá sám... Anyway, nejsem si jist jestli přepis na dvd dodržel správný poměr stran? Nepřišlo mi, že bych to viděl v 1.66:1. (21.11.2008)

Soderberg si jde opět vlastní cestou a nehledí příliš na diváka. Ostatně není to poprvé, jenže tentokrát si příliš nepohráva s pojmy šokující, umělecký či intelektuální. Nejspíš pro vlastní potěchu si natočil válečnou noirovku, co o to, že černobíle, je to práce precizní, ale ten děj... líně a nevzrušivě se plazící, průhledný ač schován za háv překombinovanosti. Sem tam nějaké to rýpnutí do všech stran, sem tam překvapující otevřenost (ano, to je ten zásadní rozdíl mezi rokem 2006 a 1946: naturalismus sexus a výskyt slova fuck, ve všech jeho významech a formách). No vzhledem k tomu, že prvních 20 minut jsem obdivovala řemeslnou stránku věci, další dvacet minut čekala nějakou zajímavou dějovou konstrukci a zbývajících 50 minut jsem se nudila, není to u mě za víc jak 55%. (26.01.2008)

Jaký má smysl natáčet v současnosti film jako ze čtyřicátých let? Kromě potřeby dokázat si, že na to mám? Soderbergh dokonale napodobuje styl amerických filmů z poválečného období, ale jaksi ignoruje skutečnost, že styl není všechno. Natočil si svůj vlastní užvaněný film-noir, zasazený do rozbombardovaného Berlína a (nejenom) plakátem připomínající Casablancu. Hlavním problémem Berlínského spiknutí je jeho obrovská zahleděnost do sebe. Ani herecká účast tří současných hvězd a brilantní stylistická stránka nedokáže zamaskovat samoúčelnost celého počinu. Blanchettová, Maguire, Clooney – prostor pro vyprávění postupně dostanou všichni tři, nejde však o pohled na tutéž událost ze tří různých úhlů. Každý z nich obohacuje příběh informacemi, které ten druhý (třetí) znát nemohl. Bohužel, výsledná mozaika není moc zajímavá a žalostně ji chybí silnější pointa. Zamotaný děj nenabízí krom brzkého odstranění jednoho z hrdinů žádné překvapení a záhy se zvrtne ve zdánlivě nekonečnou sérii nijak objevných dialogů. Tajuplně ponurá atmosféra filmu-noir není příliš hmatatelná a do děje ji nevnáší ani George Clooney, jenž prostě není obdařený podobným šarmem jako takový Humphrey Bogart. Mrzí mě, že jde ve výsledku o film bez chuti. Mrzí mě to kvůli Soderberghově kameře, Soderberghovu střihu (v obou případech je v titulcích uveden pod pseudonymem) a především kvůli Cate Blanchettové. Její uhrančivý pohled, chladnost a smyslnost, ji společně s ohromným talentem pro charakterní herectví staví na úroveň Lauren Bacallové, Ingrid Bergmanové nebo Avy Gardnerové. 60% Zajímavé komentáře: Damiel, elle, Sofia (27.01.2008)

Bohužel, i opravdu poctivá napodobenina filmů noir, včetně hvězd současného filmového průmyslu, nemůže zachránit snímek s absencí děje. Jediná věc, u které jsem se probírala z letargie, byla absolutně nesedící uniforma George Clooneyho - vypadal, jako když zrovna spěchá na maškarní a v půjčovně neměli jeho velikost. Ani jeho mužné, ostře řezané rysy nevynikaly v černobílé tak, jak se asi předpokládalo. (01.03.2009)

Tak moc jsem doufal, že se mi i přes nepříznivé recenze a kousavé komentáře bude film líbit. Bohužel se tak nestalo, i u mě film doplatil na nezáživný děj vyprávěný nezajímavými hereckými výkony. Ne, ani Tobey se mi nelíbil. Forma je sice hodně líbivá, ale ne dost. Schindlerově seznamu černobílá slušela, Městu hříchů taky. Tady mi však ani ta barevná stylizace nepřišla nějak obdivuhodná. Celkem zbytečný film - natočit jej barevně, s osobitějším přístupem herců a režiséra, tři hvězdy by byly akorát. Zbývá už tak jen pět chválu na hudební doprovod, kde by jeden nepoznal, že jde o Thomase Newmana. (26.11.2008)