Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem

Už je to několik dní, co jsem se stala svědkem Jesseho zabití, ale střelný prach z Bobovy pistole na mně stále ulpívá. Miluju, když na mě film takhle mocně zapůsobí, když není snadné zapomenout, když se při snaze hodnotit nedostává slov. Dominikův film je básní o mnoha strofách, z nichž každá je malým uměleckým dílem nezbytným ke komplexnímu pochopení zbabělcova aktu. První jsou naplněny bezmezným obdivem, který postupně slábne, až dochází k nežádoucímu vystřízlivění, to když Bob poznává, že i ten slavný desperát z knížek je jen člověk. Setkání s hrdinou musí zákonitě skončit špatně. Casey Affleck pojal Forda jako naivního a zranitelného mladého muže, kterého k Jamesově vraždě dohnala touha dokázat, že na světě není úplně zbytečně, a dělá to tak dobře, že jsem jeho podlý čin dokázala pochopit a úplně nezavrhnout. I Pittovi se daří svou postavu polidštit, a to přesto, že film vyvrací zažitý mýtus o Jesse Jamesovi coby Robinu Hoodovi 19. století. Bral bohatým i chudým, nedával nikomu než sobě. Loupil, vraždil, ubližoval, ale když pak v jedné ze scén hledí z okna a zpytuje své svědomí, věříte, že je bezradný a zlomený. Protože v Pittově pohledu je všechno. Pro Deakinsovu kameru jsem doposud nenašla ta správná slova, ty táhlé záběry a barevné ladění... prostě nádhera. K tomu citlivý hudební doprovod pánů Cavea a Ellise a jedinečný lyrický zážitek je dokonán. Long story short: Zabití je filmovým skvostem. Nemiňte ho! (22.04.2011)

Kill your idols. Veľmi, veľmi zvláštny film, ktorý zaujme najmä prácou s postavami. Tie vám spočiatku sympatické nebudú, ale zrazu, akoby mávnutím povestného čarovného prútika, im budete dokonale rozumieť. Budete dokonale chápať prečo robia to, čo robia a ako sa cítia. Napriek prílišnej roztiahnutosti prvej polovice dávam tejto nenápadnej štúdii paranoje a herostratovského komplexu na pozadí dekonštrukcie desperádovského mýtu 10/10 P.S. pasáž 3.apríl 1882 je natočená na 11/10 (16.01.2008)

Dekonstrukcia mytu o Jesse Jamesovi nevyvazenim spracovanim od Andrew Dominika. Parafraza nazvu, z ktorej Vam v prvej hodine bude dlho, ovsem v zavere hlavne luto, ze to mohlo byt vyborne, keby strihac dostal viac priestoru na zasahy. Krasna kamera, vyborne minimalisticky soundtrack, presvedcive herectvo vsetkych zucastnenych v prvej polovici narazaju na reziserove ambicie byt "art", aj ked to nie je vobec potreba. Dokazom je nielen ambivalentnost uzitia voiceoveru, ale i posledna hodina, ktora putavo vyuziva nacrtnute charaktery nielen Jesseho a Roberta. Najvacsim uspechom snimky je pre mna to, ze dokazala vo mne vyvolat pochopenie a precitenie Fordovych motivov, ako i neidealizovanie Jesseho postavy. V smrti druheho, nachadzas smutok, odcudzenost a vlastnu samotu, ktora je ti najobjektivnejsim sudcom. 7/10 (18.10.2007)

Již z charakteru názvu tohoto neobvyklého westernu je patrná aluze k hagiografii, ale zároveň i k jarmareční písni (která je prezentována přímo ve filmu v neodolatelném podání Nicka Cavea). Akt zrady přenesený z mýtického světa do westernového rámce. Střet dvou tak rozdílných rastrů - unaveného zralého muže světské slávy a mladíka, který po světské slávě touží. Souboj člověka-legendy a člověka s ambicemi stát se legendou. Variace prototypů Ábela a Kaina. Umělecká dekonstrukce mýtu. Artové přesahy (především příjezd vlaku temným lesem charakterizovaný jen světlem a závěr snímku). Pomalu plynoucí hluboký film s nádhernou minimalistickou hudbou Nicka Cavea & Warrena Ellise. Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem. Podobné filmy: 3:10 Vlak do Yumy, Nesmiřitelní, Až na krev (01.03.2010)

Slováci mají svého Jánošíka, Ukrajinci Nikolu Šuhaje, my Babinského, no a k americké historii a k národním mýtům patří příběh o slavném lupiči Jesseho Jamesovi. Při sledování film jsem si opakovaně vybavil titul Jiřího Brdečky Kolty bez pozlátka. To proto, že spíš než o umělecký western jde o antiwestern, který důsledně rozbíjí zažité žánrové stereotypy a ve svém odmítání westernových klišé je nekompromisní. To je jeho hlavní přednost, ale paradoxně i největší slabina. Filmoví fanoušci totiž na klišé nadávají, ale zároveň je mají hodně rádi. Andrew Dominik nepojal svůj snímek jako dobrodružné vyprávění, nýbrž jako pomalu plynoucí životopisný příběh Jesseho Jamese. Potíž je v tom, že stopáž je přetažená a film jako takový je nevýrazný, takže ve spojení s melancholickou hudbou působí jako hypnotikum. Ten, kdo usedá pozdě večer k filmu s tím, že se pobaví, má slušnou naději, že během vysílání usne. Film má jinak řadu kladů, ať už jde o herecké obsazení, kdy se tu sešla parta výborných herců, nebo o vynikající kameru, přesto je výsledný dojem silně ovlivněný absencí dynamického děje a efektů, které by dokázaly filmového diváka nabudit. Celkový dojem: 55 %. (13.12.2009)