Chromofobie

Film vůbec nebyl špatný, mě takové depresivní, cynické snímky baví, navíc jsem se tady potkal s parádní hereckou sestavou, takže jsem si poměrně dlouho myslel, že budu hodnotit čtyřmi hvězdičkami, ale ten závěr... To byla od tvůrců kudla do ledviny, jak by řekli chlapci z Rychlých šípů: "Bylo to nečestné a nesportovní." Tempo filmu sice nebylo nijak strhující, ale já jsem si užíval celou řadu situací, ve kterých si lidé byli navzájem vlky a dobře jsem se bavil. (19.02.2018)

Dramatický poviedkový žáner s pompéznym dejom aristokracie, v protiklade sociálnej vrstvy v roli skvelej Penélope Cruz. Akýsi extrém do extrému, aby sa to nejavilo, ako kópia Magnólie. Blahobyt, plný prevlekov Kristíny, oproti srdcervúcej sociálne bezútešnej nemohúcnosti. Pomerne nápadité strihy, rušný dej udalostí so snahou zasiahnuť city, nepriniesol ale ten najdômyselnejší efekt. (25.03.2019)

Jejda. Velmi solidně obsazené i zahrané. Z ničeho se pomalinku první polovinu současně rozvíjí skládačka několika osudů. Advokát Marcus Aylesbury a novinář Trent jsou kamarádi, až na to, že Trent chce konečně prorazit s něčím velkým a tak se začně pitvat v rodině Aylesburyových. Otec a soudce Edward Aylesbury je podivně zapleten do obchodu z akciemi a velmi často ho navštěvuje nemocná prostitutka. Pak je tu ještě jeden kmotr, tak trochu pedofil. Atd. ... K tomu jedna přehnaně bílá a skleněná hypermoderní architektonická schíza. Po letech bych si už ani nevzpomněl, o čem to vlastně bylo. 50% (05.09.2015)

Výsledné dojmy po skončení boli mierne rozpačité, neisté; ale to nemení nič na fakte, že odkedy som film zapla, okamžite ma zaujal a už nepustil. Musím dať 4*, hoci keď nad ním začnem uvažovať racionálne, začínam pochybovať o tom, či jeho výnimočnosť je spontánnym efektom alebo skôr vykalkulovanou pózou... (čo je samozrejme správna odpoveď, lebo film nevzniká náhodne), ale proste sa na tie úvahy vykašlem - páčil sa mi! :-) (13.06.2013)

Divák se časem stává filmofobným - odolným vůči filmovým sdělením, protože se ta sdělení donekonečna opakují a variují. Mozek hledá nejen novinky, ale i zákonitosti. Z novinek se stávají schémata, ze schémat automatismus nebo ještě hůře nuda. Před pár lety by mne tento film velmi zaujal, dnes jen potvrdil to, co již vím – věci nás mění, oddělují a oddalují. Objekt moderního umění (co je umění a co je moderní umění je otázka sama o sobě) "Chromophobia", což je plasmová dvojobrazovka, která reaguje na nejmenší změny v okolí, se ukazuje být citlivější, než úspěšní z vnějšího pohledu, majetní lidé, kteří se vyhýbají přirozeným lidským citům a emocím. Doprovodný text k tomuto artefaktu hlásá: "The silver screen has an exagerrated capacity to reach its audience, touching places that the brush can only dream of" (Stříbrné plátno má zvýšenou schopnost oslovit své diváky, dotknout se míst, o kterých si malíři se svými štětci můžou nechat leda zdát). Zvrácenost moderní civilizace projevuje se i v tom, že se člověk dívá na filmy, aby cítil to, co má cítit v běžném životě, a prožívá jen zástupné city. Až otupí se i tento vjem, bude člověk pak schopen cítit ještě něco kromě fyzické bolesti? ___ Trojka za příliš prvoplánové a zromantizované podání charakterů a témat – obzvlášť té osamělé nemocné prostitutky. (07.10.2011)