Paraplíčka ze Cherbourgu

Ty dvě hvězdičky, které dávám jsou za pěknou muziku. Že byl celý film zpívaný mi rozhodně nevadilo, poslouchalo se mi to příjemně.Co se týče příběhu, ten ovšem jako by autoři vylovili z nějakého sladkobolného románu pro ženy a dívky. Barevnost se mi v tlumenějších odstínech líbila, hlavně v některých venkovních scénách, kdy jsem měla dojem, že se dívám na nějaký známý obraz, který už jsem kdysi viděla. V záběrech z interiérů mě z často ostrých až jedovatých barev a násilných kompozic bolely oči. (12.10.2019)

Po roztomilých titulcích s pěknými deštníky jsem se ocitl ve světe kde se všechno zpívá. Ale úplně všechno. Nechtějte to zopakovat, prostě všecko. Zpívá se o opraveném autombilu, o hladu, no prostě o všem (já vím, už to nezmíním.) Zpočátku jsem si říkal že to bude divný ale zajímavý a originální svět a nelitoval jsem, že si ho dneska večer pustil do pokojíčku.  Och, no za chvíli mi začal lézt pěkně na nervy a nechtěl jsem v něm vydržet už ani sekundu. Ty popěvky O VŠEM (už je zmiňuju fakt naposledy) byly naprosto debilní, postavy totálně přiblbé, barvičky a herecké výkony k poblití. A ten děj!!!! No myslím si že i tvůrci Ordinače v prasečí ohradě by dokázali vymyslet originálnější zvraty v romantickém příběhu (jsem těhotná, wau!) Prostě nejhorší červená knihovna kterou si můžeme představit. No, dělalo se z toho šoufl a to přede mnou byla ještě dlouhá doba sledování. Na počest toho že jsem to celé přežil vyhazuji paraplíčko do koše. Přístě si vezmu radši pláštěnku,  texty bez rýmů přenechám místrům z Buty a věcné zpívání legendárnímu zpívajícímu kozlovi z Karcoolky. Konec je určitým vysbozozením, takže dobrou noc.. (04.10.2019)

Kdyby tak Demy věnoval banální zápletce (korunu všemu nasazují prostinké názvy kapitol) tolik péče jako barevné sladěnosti oblečení postav s prostředním. Neboť tanec žádný a zpěv zvláštní, barvičky jsou na filmu také tím nejmuzikálnějším. Ovšem v rámci francouzské nové vlny proběhly i škodlivější experimenty. 65% (29.12.2011)

Je náročné přežít s tímto filmem první půlhodinu, než si člověk zvykne, některé dialogy se často zdají velmi podivné a arytmické jak je to celé zpívané, ale najdeme v tom typický trademark francouzské nové vlny – experiment. Experiment v podobě spojení neortodoxní zvukové stopy-zpěvu a inovativního vizuálu, na bázi proklamativně banální červené knihovny právě v kontrastu k neortodoxnosti filmové formě. Barevné schéma, demonstrativní zelené, růžové, fialové … barvy stěn místností, barvy deštníků atd. přípomíná výtah z palety francouzských impresionistů. Ohoz Catherine Deneuve její celkové sladění je jak vytažen z obrazů Lautreca, i děštivé městské scény připomínají typické Pařížské impresionistické malby 19. století. Nevšední a promyšlený audiovizuální zážitek, vycizelované umělecké dílo které klame obsahem a překvapuje formou. Produkce: Parc Film (14.10.2019)

Muzikály mám rád, málokedy nejakému dám menej ako 4 hviezdy, ale toto bolo čisté utrpenie, aj keď 87 minút sa nezdá veľa, tu mi to pripadalo minimálne ako 240 minút. Ak by som príbeh nazval jednoduchým, naivným či triviálnym, tak by som ho dosť nadhodnotil, dialógy sú také banálne hovadiny, že aj každý druhý pornofilm ponúkne lepšie a čo je najhoršie, ešte sú všetky spievané. Dávam prednosť tomu, že piesne v muzikáli tvoria len časť verbálneho vyjadrovania postáv. Nedá sa spievať o každej hovadine - ako že nemôžem opraviť auto, lebo idem do opery s frajerkou. Na to, aby sa dej posúval dopredu treba normálne dialógy a na vyjadrenie niečoho - lásky, sklamania... sa použije pieseň. Toto, ani nie že spievanie, ale zaťahovanie každej vety pôsobí hrozne odpudivo, nie je tam žiadny rytmus, melódia, nič, proste som si nedokázal na to celý film zvyknúť. Takže jediné, čo sa dá na filme oceniť, je úžasné pozadie, nie je tu jediná stena alebo dvere, ktoré by boli biele, všetko je farebné a každá miestnosť má inú farbu, len tých pásikov bolo na mňa až príliš. A ešte drobnosť - Obchod s dáždnikmi, to čo je za volovinu? Koľko tam asi môžu predať dáždnikov za mesiac? 100? Myslím, že to je riadne prehnané číslo, pokiaľ im neprší aspoň 80% dní. Z tohto by nikto nezarobil ani na chlieb s maslom, veď jediný človek, ktorý za celý čas do obchodu zavíta, je poštár. To len tak na podkreslenie stupidity celého tohto zamilovaného príbehu. Áno, od muzikálov sa čaká jednoduchý dej, no odtiaľ potiaľ. A muzikál by mal mať aspoň jednu chytľavú pieseň, ktorá vám bude znieť ešte pár dní v hlave. Len dúfam, že tieto zaťahovačky s textom "Guy, je t'aime" mi v nej nezostanú ani 10 minút, aby som kvôli tomu nemusel skákať z mosta. (18.01.2019)