Melodie mého srdce

Pohádka, nesmysl? Je to fuk. Je to neskutečně krásnej film, který mě dojal (no jo, zase). Nesmíte film brát vážně a posuzovat jestli je to možný nebo ne. Jen koukejte, prožívejte a poslouchejte. Já kouknu, prožiju a poslouchat budu tento film ještě několikrát. Ani nevím proč nedám 5*. Hodnocení: 80% (30.06.2008)

V podstate ten film ma nadprumerny hodnoceni na to, ze je z vetsiny casu absolutne prumerny, misty az klišoidni az hruza, ale za to uzasne propojeni zvuku bezneho zivota do hudby, ktere je kouzelne omamne si ten nadprumer zaslouzi. A taky protoze to tam Jonathanovi extremne slusi :) Rozhodne se ale tesim na dalsi filmovy pocin pani reziserky. (15.04.2009)

Fuckt jsem se snažil. Dokonce jsem po skončení chtěl dát za tří, ale v té v chvíli jsem dostal takovou křeč do pravé ruky, že jsem si to hned rozmyslel. Naprosto kýčovitý a sladkobolný film, který jsem po celou dobu trvání neměl jak překousnout. Strašně moc cukru, takže nic pro mé staré a děravé zuby. Je mi líto, ale ani k úctě k Robinovi víc nedám. Za dva. (13.08.2014)

Pohádka pro odrostlejší s roztomile talentovaným Freddiem Highmorem a zdaleka ne tak roztomile chatrným příběhem. Ten slouží víceméně jen jako kostra pro vykreslení motivu postavy nového Mozarta, případně ještě tak jako lis na emoce citově křehčích diváků. Vysoká koncentrace patosu a sladkobolu k typu tohohle filmu sice patří, ale na opravdovější zážitek mi to nestačí. Dvě hodiny po závěrečné zatmívačce jsem nevěděl, proč jsem vlastně Louisovi a Lyle tu jejich osudovou lásku věřil a jediné co mi v hlavě zůstalo je zas jenom ten Freddie... a možná tak ještě Van Morrisonův Moondance. Průměr. 50% (16.10.2008)

Po dokoukání filmu jsem si musela jít vyčistit zuby a osprchovat se, protože mi cukr z přeslazeného, pateticky kýčovitého snímku nejen skřípal mezi zuby, ale doslova tekl ze všech možných otvorů i pórů. Moderní variace Olivera Twista naštěstí má své klady: krásnou hudbu, dobré herce a zvláště toho klučinu v hlavní roli, co skutečně dokázal přes obrazovku předat moře silných emocí. Jsem naměkko z Vánoc, mít volno a nehákovat víc než týden je vskutku dojemná událost, tak přihodím i čtvrtou hvězdičku. Ale s odřenýma strunama, Auguste Rushi, bohů ze stroje bylo moc a kýč to byl jak keramické pokladničky ve tvaru prdelí s ušima! 70% (28.12.2010)