Režie:
Paul GreengrassScénář:
Paul GreengrassKamera:
Barry AckroydHudba:
John PowellHrají:
Cheyenne Jackson, Khalid Abdalla, Lewis Alsamari, Trish Gates, Omar Berdouni, Jamie Harding, Gregg Henry, Ben Sliney, John Rothman, Corey Johnson (více)Obsahy(2)
Let číslo 93 aerolinek United Airlines startoval kvůli čekání na ranveji o něco později. Když letadlo dosáhlo letové výšky, už byly dostupné zprávy o unesených letadlech. Piloti dostali textovou zprávu: "Pozor na vpád do kokpitu, dvě letadla narazila do Světového obchodního centra." O chvilku později do kokpitu vtrhli únosci, z rádia se ozvalo dvakrát Mayday, pak se řízení zmocnil únosce. Pravděpodobným cílem letadla měl být důležitý objekt ve Washingtonu, spekuluje se o sídle Kongresu nebo Bílém domě. Pasažéři uneseného boeingu se telefonicky spojili s policií, linkou United Airlines i svými blízkými na zemi. Dozvěděli se o únosech letadel a jejich nárazech do budovy Světového obchodního centra. Podle rekonstrukce událostí se pak pasažéři odhodlali k odporu. (TV Nova)
(více)Videa (2)
Recenze (1 264)
Jsem seznámen s tím, kterak vypadá oficiální verze pravdy a viděl jsem příliš mnoho analýz na téma, že tohle se na palubě letu číslo 93 rozhodně stát nemohlo. Takže já bych si určitě větší napětí prožil, kdyby si tento snímek nehrál na dokumentární zobrazení historické události a odvážně by vydával sám sebe za fikci. Takhle jsem viděl průměrné drama s předem daným koncem sázejícím na to, že tisíckrát opakovaná lež se nakonec stejně stane pravdou. Hodnocení tohoto snímku budiž důkazem toho, že se záměr vydařil. ()
Svým způsobem jde o druhý Schindlerův seznam. Filmařsky rovněž precizní, k čemuž se přidává tématická závažnost. Tyto dva aspekty tak tvoří dohromady jedinečné dílo, které si jiné, nežli plné hodnocení zcela jiste nezaslouží. Greengrass dokáže pomocí chytré ruční kamery navodit neuvěřitelnou autenticitu, čemuž dopomáhají i výtečně zvolení (naprosto neznámí) herci. Napětí se stupňuje, situace se vyhrocuje a divák je zaražen do sedačky způsobem vpravdě nevídaným. Jeden z nejsugestivnějších, nejsyrovějších a rozhodně nejlepších filmů roku, který Oscara nezíská jen proto, že po celou stopáž působí až příliš nefilmově. ()
Strhující, intenzivní, kolosální, ve svém druhu jedinečný dílo. Paul Greengrass posouvá hranici filmového umění. Nikdy mi takhle neběhal mráz po celém těle během celého filmu. V posledních minutách se mi snad na okamžik zastavilo srdce. Dílo, které dokáže na diváka mít stejně zdrcující dopad i na druhé, třetí, čtvrté, páté ... zhlédnutí a neztratí svou působivost. Mistrovský epilaf. ()
Greengrass umí, to už je známá věc. Pod režii si vzal velmi citlivé téma a zpracoval ho úžasným způsobem, že i několik hodin po promítání cítím to chvění a mražení v zádech. Tento neobvyklý pohled z druhé strany, jak to prožívali na řídícím středisku, v armádě a hlavně v uneseném letadle je na tolik působivý, že nemám slov. Greengrass volil moudře, když vybíral naprosto neznámé herce. A ti to zvládli na jedničku, věděli do čeho jdou a dali do toho maximum, že si zaslouží obdiv stejně jako ti skuteční, kteří v uneseném letadle byli a zažili na vlastní kůži. I když jsem věděl, jak to bohužel má dopadnou. I tak jsem jim při závěrečné snaze o záchranu přál ať to stihnou a přežijí. ()
Úspěšný recept z Bloody Sunday uplatňuje Greengrass i zde (obvzláště to jeho trademarkové vtažení do dění tím jak z vás udělá jednoho z pasažérů) - a opět nadmíru skvěle. Snad vše je zde dle stejného mustru a přitom tak jiné. 75 minut nejprve rekonstruktuje chaos kolem prvních spadlých letadel a pak vás během závěrečné čtvrthodinky zcela emočně vyždíme na palubě United 93. Opět kde to jde používá reálné představitele "as himself", zase se vyžívá v nenápadné a o to více působivé hudbě, v maximálních detailech tváří rozklepanou kamerou a v totální apolitičnosti. Působivé, byť jako snímek to těžko hodnotit, ovšem zážitek to ve vás zanechá obrovský. ♫ Hodnocení OST: 4/5 ()
Galerie (30)
Zajímavosti (34)
- Režisér Paul Greengrass měl původně jen obecný úmysl natočit film o událostech 11. září 2001, myšlenka zaměřit se na titulní let ovšem vykrystalizovala poměrně brzy: "Vždycky mě to zajímalo nejvíc. Let 93 odstartoval kvůli přehuštěné dopravě ve vzduchu z těch čtyř letadel jako poslední. Takže mi odjakživa připadalo, že těchhle čtyřicet cestujících byli první lidé, kteří se ocitli v našem světě. Ve světě, poznamenaném velikou katastrofou, v němž si neusále říkáme: 'Co budeme dělat? Co můžeme udělat a jaké to bude mít následky?' Když je zhruba o půl desáté unesli, jedenácté září už bylo v podstatě dokonané. Dvojčata byla zasažena před hodinou, Pentagon zhruba v době jejich únosu. Chtěl jsem tenhle film natočit ještě před Bourneovým mýtem, ale už jsem se zavázal, že budu psát a produkovat Omagh. A kromě toho mi připadalo, že je ještě příliš brzy, protože komise, vyšetřující události 11. září svoje pátrání ještě neuzavřela. Říkal jsem si, že bude správné počkat si na to, co zjistí." (NIRO)
- Na snímku spolupracovaly také rodiny obětí. Produkci přinesly oblečení obětí, oblíbenou hudbu, knihy a oblíbené pamlsky, které pravděpodobně měli se sebou na palubě. (imro)
- K míře věrnosti událostí na palubě letadla režisér Paul Greengrass řekl: "Lidi se mě pořád ptají, jestli jsme si to či ono vymysleli. Ale tak to nefunguje. Jen máte obrovskou spoustu možností. Ani herci si nic nevymýšlení. Mají obrovský talent pro objevování věrohodné verze pravdy. Součástí mytologie se například stalo, že se cestující proti teroristům rozjeli s vozíkem, ve kterém letušky rozvážejí jídlo a pití. Jenže to se nikdy stát nemohlo. Ve studiu Pinewood jsme seděli v opravdovém letadle s opravdovými vozíky a mezi námi byli opravdoví piloti a opravdové letušky. Takže jsme si říkali: 'Co bychom udělali, kdyby proti nám stáli chlapi, kteří nejspíš mají bombu a chystají se s tímhle letadlem vlétnout do nějaké budovy, přičemž naše jediná šance je zaútočit...? Vlezli bychom za vozík a tlačili ho uličkou? To sotva.' Daleko bychom nedojeli. Každá letuška vám řekne, že je peklo s těmihle věcmi i popojíždět, natožpak se na někoho řítit. Takže co? Asi bychom vybrali ty nejsilnější chlapy a prostě se vrhli kupředu. To zabere jen dvě vteřiny. Nemůžu dokázat, co se přesně stalo, jenom si můžu být jistý tím, co se určitě nestalo. Tím se trochu zužují možnosti. Prostě jsme seděli ve studiu a dělali tisíce menších či větších rozhodnutí podle svého nejlepšího vědomí a svědomí." (NIRO)
Reklama