Let číslo 93

Abych mohl napsat tento komentář musel jsem si dát odstup, zklidnit rozbušené srdce a vysprchovat se od potu. Věděl jsem jen, že jdu na film inspirovaný skutečnou tragickou událostí z nedávné minulosti ,ale nebyl jsem připraven na to, že během 90minut prožiji zcela naplno snad všechny možné emoce, lítost, vztek, dojetí, nenávist, bezmoc,strach, obavu. Své srdce jsem slyšel už několikrát,ale ještě nikdy ne během filmu!!!Film je pojat dokumentárním způsobem, nehodnotí,neopěvuje,nezatracuje, prostě " jen" je. Toto je skutečná filmová pocta všem pasežerům tohoto letu. Panu Paulu Greengrassovi se podařilo to, že ve vyprodaném multikně po skončení filmu bylo takové ticho,že" ten pověstný" špendlík by skutečně byl slyšet. A já se kouknul svým emocím na dno . Můj tep v závěru filmu byl jistě rychlejší než jízda porsche.Pro mě nejsilnější žitvotní filmový zážitek v životě. (27.08.2006)

Film jsem dodívala před 10 minutama... Stále mám orošené čelo, motá se mi hlava a srdce mi nepřestává bušit. Tolik nervů mě nestál opravdu žádný film. Nad míru perfektně vystihnutá atmosféra v letadle i na zemi. Dostatek zmatkování, emocí i napětí. Jedno vím jistě..tenhle film je nepřekonatelný! Jako by mě ta situace zasáhla znovu. (25.06.2011)

Svým způsobem jde o druhý Schindlerův seznam. Filmařsky rovněž precizní, k čemuž se přidává tématická závažnost. Tyto dva aspekty tak tvoří dohromady jedinečné dílo, které si jiné, nežli plné hodnocení zcela jiste nezaslouží. Greengrass dokáže pomocí chytré ruční kamery navodit neuvěřitelnou autenticitu, čemuž dopomáhají i výtečně zvolení (naprosto neznámí) herci. Napětí se stupňuje, situace se vyhrocuje a divák je zaražen do sedačky způsobem vpravdě nevídaným. Jeden z nejsugestivnějších, nejsyrovějších a rozhodně nejlepších filmů roku, který Oscara nezíská jen proto, že po celou stopáž působí až příliš nefilmově. (22.06.2006)

Bezvýhradně nadšené zámořské ohlasy nelhaly. Zezačátku Greengrass geniálně vrací divákovi náhledem do dění v letových střediscích šok 11.září i se všemi zmatky ("Kam letí ty stíhačky?") a strnulým úžasem (garantuji vám, že ačkoliv jste viděli náraz druhého letadla do jednoho z Dvojčat aspoň stokrát, v Greengrassově podání vás z vizuálně provařeného záběru opět pořádně zamrazí). Posledních 40 minut se pak, počínaje únosem letadla, děje neskutečná emocionální jízda, při jejímž konci jsem měl, ve scéně kdy se pasažéři dobývají do pilotní kabiny, tep asi 220 a sbíral spadlou čelist z podlahy. A to i navzdory vědomí, jak to celé dopadne. Úžasné! A pokud se obávaté nějakého patosu, se záběry plnými hvězd a modročervených pruhů, obáváte se zbytečně. Na to je Greengrass až příliš velký formát. PS: Vzhledem k neuvěřitelné odvaze, kterou někteří cestující projevili a kterou film tak působivě zachycuje, se domnívám, že lepší filmový epitaf si jejich pozůstalí ani přát nemohli. (04.06.2006)

Je pravda, že film se sleduje, jako by to byl dokument. Tvůrci měli skvělí nápad neobsadit žádného známého herce což budilo představu, že postavy ve filmu byli opravdoví lidé co letem číslo 93 letěli. Filmů, co vtáhnou přímo do pocitů postav hudbou je málo, a právě tady se to povedlo. Když letadla ve filmu narážela do Obchodního Centra, tak jsem cítil úzkost a hrůzu, co lidé ten den prožívali a závěr, je hodně emotivní a jsem velice rád, že jsem tak silný film viděl... (25.10.2006)