Režie:
Paul GreengrassScénář:
Paul GreengrassKamera:
Barry AckroydHudba:
John PowellHrají:
Cheyenne Jackson, Khalid Abdalla, Lewis Alsamari, Trish Gates, Omar Berdouni, Jamie Harding, Gregg Henry, Ben Sliney, John Rothman, Corey Johnson (více)Obsahy(2)
Let číslo 93 aerolinek United Airlines startoval kvůli čekání na ranveji o něco později. Když letadlo dosáhlo letové výšky, už byly dostupné zprávy o unesených letadlech. Piloti dostali textovou zprávu: "Pozor na vpád do kokpitu, dvě letadla narazila do Světového obchodního centra." O chvilku později do kokpitu vtrhli únosci, z rádia se ozvalo dvakrát Mayday, pak se řízení zmocnil únosce. Pravděpodobným cílem letadla měl být důležitý objekt ve Washingtonu, spekuluje se o sídle Kongresu nebo Bílém domě. Pasažéři uneseného boeingu se telefonicky spojili s policií, linkou United Airlines i svými blízkými na zemi. Dozvěděli se o únosech letadel a jejich nárazech do budovy Světového obchodního centra. Podle rekonstrukce událostí se pak pasažéři odhodlali k odporu. (TV Nova)
(více)Videa (2)
Recenze (1 264)
Svým způsobem jde o druhý Schindlerův seznam. Filmařsky rovněž precizní, k čemuž se přidává tématická závažnost. Tyto dva aspekty tak tvoří dohromady jedinečné dílo, které si jiné, nežli plné hodnocení zcela jiste nezaslouží. Greengrass dokáže pomocí chytré ruční kamery navodit neuvěřitelnou autenticitu, čemuž dopomáhají i výtečně zvolení (naprosto neznámí) herci. Napětí se stupňuje, situace se vyhrocuje a divák je zaražen do sedačky způsobem vpravdě nevídaným. Jeden z nejsugestivnějších, nejsyrovějších a rozhodně nejlepších filmů roku, který Oscara nezíská jen proto, že po celou stopáž působí až příliš nefilmově. ()
Neskutečný filmový zážitek. Jeden z nejsilnějších filmových momentů a zároveň jeden z nejlepších filmových konců. Film skutečnější než realita. Let číslo 93 není film, Let číslo 93 je dokumentem. Začínáme na letišti, kde je děj nejnudnější, pokračujeme v budově Řízení letového provozu, kde se film rozjíždí a závěrečná pětačtyřicetiminutovka je horská dráha emocí, úzkosti a beznaděje. Během prvních zjištění o únosech letadel jsem ani nedutal. Když zmizelo první letadlo z obrazovky radaru, divák narozdíl od postav ví co se stalo a jen mlčky sleduje a očekává, kdy už se to všichni dozví a jak budou reagovat. V poslední třetině se děj přenese do prostředí uneseného letadla, kde vzniká vzpoura samotných pasažérů proti odhodlaným teroristům. Při dobývání do kokpitu jsem ústa nezavřel ani na okamžik a zavřel je až po skončení závěrečných titulků. Pro mě osobně zatím nejlepší film roku. ()
Zapomeňte na Kurta Russella a Leslieho Nielsena. Zapomeňte na šťastná přistání, z prdele kliku amatéra za kniplem a rande sjednaná 10 vteřin po opuštění hořícího letadla. V době bezprecedentního teroristického činu z vás dokumentarista Greengrass udělá malé mušky ve zmatených řídících centrech i na palubě letu United 93, aby vás spolu s hlavními hrdiny donutil na konci přestat dýchat. Snad věrně a přiměřeně emotivně tak složil zaslouženou poctu obyčejným lidem, co se ocitli v nepravou chvíli na nepravém místě a položili svůj život za bezpečnější (západní) svět. S jednou věcí však budu mít odjakživa problém - s mírou PUBLICITY. Let číslo 93 je jen další kapkou do oceánu zvaného War on Terror, zatímco jiné informace, doplňující celou mozaiku objektivity z druhé strany, zůstávají jako Sahara po mírné dešťové přeháňce. Tohle ale není problém Greengrasse, ale nás všech. Připomínám, že v době útoků četl George W. Bush dětem ze základní školy na Floridě pohádky. Věříte na ně ještě taky..? ()
Šlo to natočit dvěma způsoby. Buď jako hyperpatetickou hrůzu vidící za každým Arabem teroristu a v každém Američanu patriota ochotného zemřít pro vlast; a nebo takhle. Paul Greengrass se nezaobírá žádnými motivy, které vedly teroristy k činu, ale zachycuje je pouze jako lidi, kteří jdou sveřepě za svým cílem a na cestující naopak nahlíží jako na skupinu lidí, kteří v extrémní situaci dokázali provést jediný radikálně-zoufalý čin vzdoru. To vše v real-timeovém provedení, které se z dispečinku posléze přenese na palubu letadla a přes ruční kameru zachycuje bezprostřední dění, nezaobírá se vytvářením psychologie, vztahů či rychlých vazeb. Právě díky tomu pak působí celý film mnohem uvěřitelněji, syrověji a závěrečných 10 minut se navěky zapíše do dějin filmu! Pro toho, kdo umí soucítit s obyčejným lidským osudem je tento film maximální možnou oslavou civilního hrdinství. Kdo hledá teorie, politiku a společenskou kritiku, nech si počká na WTC Olivera Stonea ()
Paul Greengrass jakoby navazoval (v tom nejlepším slova smyslu) na neorealismus - natáčí v autentických prostředích, zobrazuje realitu s až fotografickou přesností, hrají tu nepříliš známí herci i mnoho neherců, mezi nimiž najdeme mnoho skutečných účastníků tehdejších událostí...A "United 93" je důkazem, že tento filmařský postup má divákovi stále co nabídnout. Emoce jsou tím silnější, čím méně se je režisér u publika snaží vyvolat. Ač se to může zdát sebevíc absurdnější. A jen na závěr dodám, že by se snad nikomu jinému nepovedlo lépe vystihnout tu bezvýchodnost i absurditu celé situace, kdy ani ti povolaní nemohli skutečně zasáhnout a jediné co mohli, bylo užasle sledovat CNN Live. ()
Galerie (30)
Photo © Universal Pictures
Zajímavosti (34)
- Snímek za 15 milionů amerických dolarů utržil během prvního víkendu (28.–30. 4.) v americké distribuci 11,4 milionu a celkový výdělek skončil na sumě 31,4 milionu dolarů. (imro)
- Na snímku spolupracovaly také rodiny obětí. Produkci přinesly oblečení obětí, oblíbenou hudbu, knihy a oblíbené pamlsky, které pravděpodobně měli se sebou na palubě. (imro)
- Únosci ve filmu mluví severoafrickým a iráckým přízvukem, reální únosci však mluvili saudským a libanonským přízvukem. (hansel97)
Reklama