Darwinovy ceny

No potencial tu byl, ale tvurci ho nezvladli plne vyuzit. Film zamerenej na nejdementnejsi smrti by byl fajn, jenze celej je pospojovanej ne moc zajimavym pribehem a tech smrti se tu zas tolik nestane. Ale je fakt, ze jsou obcas slusne krvavy, vtipny a docela napadity. Navic se ve filmu predstavi cela rada znamejch xichtu v cele s vtipnym Fiennesem, kterej me nejvic asi dostal jeho ochranou proti mejdlu ve sprse. Film tak srazi dolu hlavne technicky zpracovani, kamera se obcas tvari jakoze dokumentarni, kde vse zachycuje nejakej otravnej student, jenze to je fakt dost spatne zpracovany a ve vysledku to proste pusobi lacine az osklive, navic trikove dost hrozny. Ale kdyz tohle clovek prekousne, tak se celkem dobre pobavi. (20.11.2009)

Detektiv Michael Burrows se upne na sestavení profilu pro pojišťovnu na takzvané Darwinovy případy, poté co je vyhozen od policie po neúspěšném zásahu. Kandidáti Darwinových cen jsou naprostí idioti, kteří vystavují svůj život v šanc při těch nejbizardnějších situacích. Je to jako když jde někdo v letní bouřce zahýbat anténou na střeše kvůli lepšímu signálu a jako obuv si navíc vezme papuče. Podobné a možná ještě bizardnější úmrtí film nabízí a jsou to jediné momenty, kdy se člověk může u filmu zasmát. Což je u černé komedie docela škoda. Navíc jsou ony situace trochu sráženy dolu nepovedenými triky. Pokud se jedná o zbytek příběhu, tak zajímavé herecké obsazení mezi sebou předvádí podobnou romantickou linku, na jakou jsme zvyklí z podobných road movie. Z hlavních postav mě nejvíce rozčilovala postava kameramana, který prakticky není vidět, ale drtivá většina příběhu je podána z jeho pohledu a pro příběh je prakticky zbytečný. Darwinovy ceny je nepříliš zábavná komedie se zvláštními případy úmrtí. Potěší Winona Ryder opět ve filmu a Juliette Lewis v menší roli. (18.06.2007)

Občas to podrží nad vodou camea, jinak Joseph Fiennes tradičně otravný, detektivní i romantická linie spíše rušivá a s přibývajícím časem klepe na dveře scenáristická bezradnost. Režisér Finn Taylor nejen že téma nevyčerpal, on ho doslova promrhal (dle potřeb jadrnosti lze písmeno „h“ zaměnit).. U vystavených genofondových stopek a urban legends by byl možná atraktivnější jen veskrze povídkový formát - takhle mi ten příběh přišel násilně naroubovaný a já si navíc nepřečetl v závěrečných titulcích, že: „…při natáčení tohoto snímku nebyl zraněn žádný pískomil.“ (27.05.2013)

1. To, že žijeme a často i přežijeme, je spíše dílem světa než naší vlastní zásluhou, i když je nutné přiznat, že se nejčastěji snažíme k tomu přežití přispět. 2. Psychologie je v podstatě detektivní pátrání po motivech vědomí a působení nevědomí. Právě proto je tak zajímavá, protože se člověk při odhalování tajemství lidského jednání cítí jako pravý Sherlock Holmes. 3. Všeobecné rozšíření digitálních kamer a to, že se lidé s nimi sžili, umožnilo tvůrcům moderních filmů za prvé vyloučit vypravěče, tzv. voiceover, za druhé vtáhnout diváka do filmu a udělat z něj účastníka děje, a to velice jednoduchým způsobem – stačí dát kameru do rukou jednoho z hrdinů a nechat diváka dívat se přes její hledáček. V tomto případě to byl přímo dokumentarista, který dělal svůj diplomový film, čímž vznikal film ve filmu. Bylo zvláštní dívat se do oči hlavnímu hrdinovi, který se obracel na dokumentaristu, a poslouchat, jak ho oslovoval, protože mi pokaždé nějakou milisekundu trvalo, než jsem si uvědomila, že přitom nemluví přímo na mne. Stejná vzpomínka se mi vybavila z dětství, kdy jsem vyplázla jazyk na herce, upřeně se na mne dívajícího z televizní obrazovky, a pak jsem se vylekala, že mi přijde domů vynadat. Krátce řečeno je efekt přímého oslovení podmíněn podvědomým nastavením lidského mozku a reakce na to oslovení je v první okamžik vždy zcela automatická a autentická, z čehož těží všechny filmy podobné tomuto. A obzvlášť je to působivé u thrillerů a hororů jako třeba Blair Witch nebo Monstrum. (16.05.2013)

Vyjma asi 5 vtipných scének (ale ne zas tak moc, abych měl z toho astmatický záchvat kašle, jak tady pár uvědomělých fanynek srdceryvně sípajíc popisuje) se jedná o neskutečně natahovaný sopel, který se díky své pevné konzistenci neustále vleče a vleče a vleče...Jediný, kdo si opravdu zaslouží pochvalu za odvahu, je pan Arquette, který se ale bohužel v nadzvukové automobilní rychlosti rozmrdal o nedalekou skálu a užil si tedy jenom pár filmových minut). Zamilovanému Shakespearovi bych jeho smysl pro psychopacii snad i věřil, z toho jeho úchylného výrazu a hemzů jde vážně strach, Winona by zase zasloužila celoživotní cenu za trpělivou filmovou slepici, která když zrovna nekdáká, tak jenom blbě čumí...............moje hodnocení = 3,5 z 10. (12.01.2017)