Bublina

Soderberghovi se podařilo vytvořit téměř dokonalou iluzi reality. Maloměstské reality. Hrdinové pracují v továrně na panenky, obědvají hamburgery z fastfoodu, a dialogy, které při tom vedou, jsou jednoduše nezáživné. Asi jako kdybyste se o polední pauze dívali na skutečné lidi z továrny jak klábosí o svých každodenních problémech. Nikde z toho netrčí ruka vychytralého scénáristy, je to tak přirozené jak jen to jde. Tomu dopomáhá i digitální kamera. Soderbergh nedělá žádné razantní střihy, nijak se neprosazuje jako autor, je v pozadí a jen zaznamenává. Člověk má trochu pocit jako by sledoval záběry z nějaké CCTV než nový film autora Dannyho parťáků. Tento fakt je mi velmi sympatický. Soderbergh natočil film s neherci, na kterém není ani trochu znát, že ho natočil autor komerčních hitů. Jestli je na Bubble něco znát, tak je perfektní schopnost načasování. Z počátku vás atmosféra maximálně ukolíbá, takřka vás naladí na sejně stereotypní notu, jako byste zažívali v továrně na paneky. Ve chvíli, kdy dojde k osudovému zvratu v životech hrdinů (prozraďme, že se jedná o vraždu), na plátně si to uvědomují velmi pomalu. A stejně tak diváci před ním. V tu chvíli vás už ale Soderbergh má. Drží a nepustí. (13.07.2006)

Člověk by ani neřekl, že Steven Soderbergh, tvůrce úspěšného Hollywoodského trháku, Dannyho parťáci, natočil tento amatérský, téměř experimentální, nezávislý snímek, obsazený samými neherci. Příběh je docela prázdný a plochý, emoce téměř žádné, postavy spíše ke všemu přistupují jakoby netečně a bez zájmu. Neherci jsou však sympatičtí a "hrají" docela obstojně, takže i díky nim se z Bubliny stává příjemný a osobitý snímek, který díky krátké stopáži stojí za zhlédnutí. Jedná se možná o ten nejobyčejnější divácký zážitek, který Vás nemusí ničím zaujmout. Zobrazuje skupinu lidí, jejich práci a všední stereotypy. Ale oproti komerčním, nablýskaným, "hvězdným" filmům je Bublina nenáročnou "odbočkou" do jiných řad. (29.10.2012)

Už dlhšie sledujem u nezávislých filmov určitý trend. Inteligentní režiséri točia pre inteligentných klubových divákov filmy o sockách. Teraz ma napadá okrem Bubble trebárs Biutiful alebo Clerks. Čiže o ľuďoch, ktorí pozerajú prevažne mainstream. To platí samozrejme aj opačne u mainstreamových filmoch. Tento paradox by stál možno za nejaký hlbší rozbor v rámci diplomovej práce. Za druhé a čisto k filmu toľko, že Soderbergha asi už nebaví večer pozerať s manželkou neprirodzené cool krimi seriály typu CSI a tak si natočil niečo podobné v svojom štýle. Vražda ako dôsledok tupého pozerania televízie, nudy, apatie, samoty a jedenia fastfoodu? Prečo nie. Stále platí, že Soderbergh je schopný natočiť záživne aj navliekanie nite do ihly. (14.10.2012)

Zdařilé. Film mohl (aspoň podle mě) skončit v momentu, kdy šéf v továrně říká, že tam bude pracovat Kyleova matka... Protože v té chvíli, jak tam byl záběr na Kylea i na ni, tak jsem měla pocit, že se mohlo jednat o nějaké spiknutí... (i když je to samozřejmě hloupost) Brala bych to víc nedořečené... (04.02.2007)

K Bubline som pristupoval s pochybami a vlastne stále nechápem čo viedlo Soderbergha k natočeniu niečoho takéhoto. Totálny minimaliuzmus, ktorý je pri filme s takýmto scenárom velký klad, pretože s väčším rozpočtom a drahšími hercami (či vlastne hercami) by to nevyznelo až tak silno ako teraz. Film je tak chladný ako cela v ktorej bola Marta zatvorená a ten prerod spomínanej Marty od priatelskej kolegyne až po tu bezcitnu vrahynu bol neuveritelný. Síce mi to miestami pripadalo až moc strojene a nude... všetko to vynahradila dusná scéna výsluchu či neskoršia návšteva vo väzení. Soderbergh asi vedel prečo si zvolil takýto štýl točenia a ja mu to vôbec nezazlievam, ba naopak cením si podobné experimentovanie a trochu iný pohlad diváka na film... trochu reálnejšie pôsobiaci... trochu reálny... trochu autentický. (23.02.2010)