Adamova jablka

Mám rád cynické a nekorektní komedie a zrovna tato disponuje docela solidní dávkou všeho. Takhle nějak se i představuji vtipný, nepodbízivý ale přesto pěkný film na jedno shlédnutí, který pobaví a občas překvapí tím, jak vkusně prokládá zajímavý nepředvídatelný děj hláškami, které jsou už dost za čarou. (15.08.2013)

Tak na tejto vydarenej čiernej komédii som sa pobavil ako už dávno nie. Spočiatku tupý, ale nie úplne blbý skinhead si získa vaše sympatie prakticky okamžite a jeho obraz Hitlera nad posteľou na tom nič nezmení. Nemazná sa s nikým a neváha nakopať zadok a zlomiť nos aj kňazovi, ktorého perfektne stvárnil M. Mikkelsen. Keď pri prvom rozhovore na kňazovu otázku, aký si dá cieľ, odpovedal len tak do vzduchu, že upečie jablkový koláč , tak vtedy ešte ani divák nemá tušenia, čo všetko sa začne diať. V závere to zájde až tak ďaleko, že kňaz začína o viere pochybovať a naopak skinhead zrazu pozerá do neba a v duchu si vraví, že toto všetko predsa nemôže byť náhoda. Treba dať v úvode filmu trochu šancu na rozjazd a potom sa stávate svedkami uveriteľných aj neuveriteľných udalostí, ktoré vzájomne s naozaj vydareným a hlavne nevtieravým humorom dali šancu vzniknúť aspoň pre mňa nezabudnuteľnej čiernej komédii. Možno niekomu nesadne tento druh, nazvem to Kusturicovho humoru, naozaj som si pri sledovaní spomenul na film Čierna mačka biely kocúr. A možno bude niekto bez úsmevu iba pozerať do blba, ako ja pri sledovaní do neba vychváleného Monthy Python a život Briana. A možno nie. Dajte mu šancu. 100%. (21.09.2010)

Dánská černohumorná absurditka plná podobenství, odkazů.... s jasně čitelným přesahem (odkazem), která měla mj. za následek, že jsem si při závěrečných titulkách (téměř) začal s hlavními hrdiny pobrukovat "How deep is your love"? od Thake That. Kdo by to byl řekl. A nepotřeboval jsem k tomu ani lahodný sirup (čti fernet). I love this film. RESPEKT! (19.10.2011)

Na starozákonním podkladu vytvořil Jensen vrstevnatý příběh, v němž hrají prim na severskou kinematografii vizuálně netypicky zjitřené motivy "velkého druhého" (Boha / skutečnosti / symbolického pořádku... whatever...), ale s nimi ruku v ruce kráčejí zcela typické "nepřímé dialogy". Postavy rozmlouvají, ale smysl jejich promluvy se odvíjí na symbolické rovině, ne v tom, co se říká, ale v jemné interakci náznaků, zámlk a skrytých významů. Postava Madse Mikkelsena, jakkoli obestřena biblickými stigmaty, je v jádru čistě lidská a její poselství, že před skutečností je třeba unikat za cenu milosrdných klamů, změkčuje i občas "trochu příliš" monumentální symboly. Nejde tu totiž o ně, o nějaké nepolapitelné entity a velké ideje, ale o ten hřejivě-mrazivý život vezdejší, ve kterém všechny postavy zakoušejí na vlastní kůži, že každý z nás potřebuje jablečný koláč a přivřené oči, aby se ze zdánlivě kruté absurdity existence stala snesitelná hra. Ať už je Ivan Jobem (či jen zaslepeným človíčkem) a Adam pokoušený Satanem (či jen hlupákem žijícím bludu), Adamova jablka chutnají kysele a přitom se od nich nelze odtrhnout. Je v nich pachuť nadějí, útěků i sladkých návratů. Nijak závratně hluboký, přesto nádherně "pravdivý" film o tom, že nemá žádných trvalých pravd a neotřesitelných jistot. Černá biblická tragikomedie. (19.12.2010)

Zamiloval jsem se. Do jablek. Do ropy. Do rumu. Do boha. Do ďábla. Do Joba. Do plešek, arabů, tenistů, tygrů a alkoholiček. ____ Filmy hloupé a filmy neskutečně obsažné to mají těžké: první si komentář nezaslouží, druhé si říkají o komentář předlouhý a na to má mít pro změnu čas jako kdo..? ____ Mám před sebou klubko. Takový to klubko, který byste přísahali, že ještě těsně před osudovým ''mňau'' bylo tři psi a jedna pohublá kočka, co měla ráno radši zůstat doma. Uvědomuji si existenci mnoha vrstev a jemnou vybalancovanost příběhu okolo absurdistánu v kostelíčku. Jestli ale dokážu vyskládat jednotlivosti vedle sebe podle velikosti? Celek je asi vážně víc, než součet jeho částí. Bůh je mrtev. Nebo není? A co na to Hitler? Tohle se asi vážně musí jedině vidět. ___ Ulrich Thomsen zahrál nejlepšího sráče co jsem za poslední dobu viděl. Ten neutuchající vnitřní rozpor mu lez ušima až ke mně na stůl. Za černohumorně brilantní 3/4 odpouštim i závěr. (26.05.2012)