Adamova jablka

Totálny filmový zážitok, ktorý po dlhej dobre prekopal moju TOP10. Pre tých, ktorí sú ako ja pravidelne ukoliebavaní istou schématickosťou Hollywoodskych prefabrikátov, je tento Dánsky počin ideány spôsob ako si uvedomiť, že film ako umenie nepozná tvorčie hranice. Silná, ovorená, úprimná, kritika. Klinec po hlavičke. Dokonalé aj po formálnej stánke (na nočnú búrku v kostole nikdy nezabudnem). 100% (09.02.2007)

Na starozákonním podkladu vytvořil Jensen vrstevnatý příběh, v němž hrají prim na severskou kinematografii vizuálně netypicky zjitřené motivy "velkého druhého" (Boha / skutečnosti / symbolického pořádku... whatever...), ale s nimi ruku v ruce kráčejí zcela typické "nepřímé dialogy". Postavy rozmlouvají, ale smysl jejich promluvy se odvíjí na symbolické rovině, ne v tom, co se říká, ale v jemné interakci náznaků, zámlk a skrytých významů. Postava Madse Mikkelsena, jakkoli obestřena biblickými stigmaty, je v jádru čistě lidská a její poselství, že před skutečností je třeba unikat za cenu milosrdných klamů, změkčuje i občas "trochu příliš" monumentální symboly. Nejde tu totiž o ně, o nějaké nepolapitelné entity a velké ideje, ale o ten hřejivě-mrazivý život vezdejší, ve kterém všechny postavy zakoušejí na vlastní kůži, že každý z nás potřebuje jablečný koláč a přivřené oči, aby se ze zdánlivě kruté absurdity existence stala snesitelná hra. Ať už je Ivan Jobem (či jen zaslepeným človíčkem) a Adam pokoušený Satanem (či jen hlupákem žijícím bludu), Adamova jablka chutnají kysele a přitom se od nich nelze odtrhnout. Je v nich pachuť nadějí, útěků i sladkých návratů. Nijak závratně hluboký, přesto nádherně "pravdivý" film o tom, že nemá žádných trvalých pravd a neotřesitelných jistot. Černá biblická tragikomedie. (19.12.2010)

Najväčšou devízou Adamových jabĺk je ich chytrý, premyslený scenár, ktorý je skvele vypointovaný. Je takým živým dôkazom, že dobrý film natočíte iba s dobrým scenárom a na realizovanie takého scenára treba aj dobrého režiséra. V Dánsku nie je iba Von Trier a Vitenberg, ale aj Jensen, takže bacha naňho. Severské komédie s rázovitými postavičkami sú presne môj šálok kávy, takže netradične pojaté Adamove jablká ma nemohli sklamať. (25.07.2012)

Skandinávský "Strom života" aneb vpravdě jobovský film o cestě k víře lemované údivem nad absurditou stvoření. Takhle se buduje pevná víra, pane Malick. Ne přes okouzlení třpytivými obrázky, kýčovitou doslovnost a ikonické figury jak vystřižené z reklamních plakátů, ale přes skepsi, nadhled a živoucí postavy. Na "Adamových jablkách" je sympatické, že víru demaskují jako racionální blok či psychickou poruchu, díky čemuž dokážeme čelit náporu nepříjemností vezdejšího světa. Ale právě díky tomu film nevede k odvržení víry, ale neopak k toleranci i sympatiím s ní bez ohledu na konkrétní vyznání. (24.08.2011)

Tak co, Jensene, co potřebuješ pro svůj další film? - Dejte mi kostel s farou, švihlého faráře, který v lidech vidí jen to dobré, nádor, nácka, postižené dítě, vyléčeného alkoholika, který denně vypije asi dva litry "sirupu proti kašli", Pakistánce, který přepadával pumpy, ale teď si do své kukly šetří na nové oblečení, ukecaného doktora, Jóbovu knihu, Hitlera a vystřelenej mozek a já to nějak zplácám - Jensene, bude to mít hlavu a patu? - V hrubých konturách ano, ale bude to spíše takový surreální, absurdní bizár. Ale lidem se to bude líbit a budou se u toho smát... 100% (12.08.2023)