Režie:
Ludvík RážaScénář:
Šárka BaborovskáKamera:
Milan DostálHudba:
Petr HapkaHrají:
Radoslav Brzobohatý, Jana Preissová, Soňa Novotná, Jan Potměšil, Ivan Trojan, Dagmar Havlová, Zlata Adamovská, Martin Dejdar, Filip Renč, Regina Rázlová, Mahulena Bočanová, Jan Čenský (více)Obsahy(1)
Fantazijní pohádkový příběh o věčném hledání pravdy, lásky a spravedlnosti nás zavede do písečné Antarie, země, která leží kdesi v tajemných dálkách nekonečna. Antarii, tak jako i třem ostrovům života – Ostrovu blažené nevědomosti – Ostrovu blažené lásky a Ostrovu blažené moudrosti – vládne nesmrtelný a mocný Antares (R. Brzobohatý). Jeho nejmladší syn Antar (J. Potměšil) zatouží jednoho dne poznat skutečný život i lásku, a proto se rozhodne vydat na ostrovy života. Otec jej před touto poutí zrazuje, nechce ztratit nejmilejšího syna. Ale mladičký Antar jeho prosby a varování nevyslyší… (Česká televize)
(více)Recenze (33)
Neni to pohadka, ale spise drama z prostredi jakychsi bozstev nebo umelecka performace. Po vizualni strance (liceni, kulisy atd.) je to vec v CT nevidana. Pro otrle divaky skvost. Za hlavni samici Razlova, za hodnou krasavici Preissova, Dasa, Brzobohaty, vsichni mladi tj. Dejdar, Potmesil, Trojan, Renc, Censky atd...proste jsou tam vsichni. :) ()
Nevšední pohádka, svou podstatou spíše mýtický, poučný, moudrý příběh, skrovným rekvizitám a trikům navzdory, pro spíše starší děti a především dospělé. Po letech jsem si osvěžila paměť a zpětně dokonce zvedám na plný počet, nejen protože modrá čísla si tento kvalitní, herecky rozhodně zajímavý, byť skromný počin nezaslouží. ()
Už v prvních minutách, když jsem viděl ty kulisy jsem tušil, na co budu koukat a věděl jsem, že je zle. Když pak jely úvodní titulky, bylo u mne jasno. Vše se pak potvrzovalo dějem, pokud tedy jaký byl a ustavičným kafráním. Herci to hráli toporně, ale asi to tak být mělo. Už za dvacet minut jsem netušil, kdo na A je kdo. Nu, oni se všichni jmenovali podobně, takže zmatek byl dokonalý. Pro mne hloupá dialogovka naprosto k ničemu. ()
"Jak smutná je radost, kterou jsem poznal." Podle mého názoru se jedná spíš o fantasy, než o pohádku a asi se najde jen hodně málo dětí, kterým by se tato inscenace líbila. Ani mně se v dětství moc nelíbila, ale až teď vím proč a není to jen těmi filozofickými úvahami o věčnosti, blaženosti, lásce a moudrosti, nebo snad její temnou atmosférou, či ponurým hudebním doprovodem, ale především jejím nepřehledným dějem, který na začátku, bez jakéhokoliv vysvětlení přeskakuje ze země Antarie na Ostrov blažené nevědomosti, kde se divák seznamuje s jeho obyvatelkami, včetně dívky Albíny. Načež se příběh přesouvá zpět do Antarie, ve které se opět bez vysvětlení, objevuje dívka Albína, ale jako nějaká jiná bytost Anke a tato nepřehlednost, která je naštěstí v průběhu dění vysvětlena, musí na děti stejně jako tenkrát na mě, působit přinejmenším chaoticky. Možná, že dnešní děti navyklé na složitější formy vyprávění, by se s touto dramatickou hrou vyrovnaly stejně jako já v dospělosti, ale pro současnou mládež, bude zase příliš statická a málo zábavná. Mně už se však líbí. ()
Tato inscenace mě zaujala především svým hereckým obsazením. Těžko ji hodnotit. Jako dospělého diváka mě oslovila víc, než jsem čekala, ale nepamatuji si, že jsem ji viděla celou jako dítě. Marně přemýšlím, pro koho je inscenace určena, protože pro děti podle mě. Nemyslím si, že větina starších dětí, které by ji už mohly zvládnout dokoukat, se budou dívat na něco označované jako pohádka. Sama bych to úplně za pohádku neoznačovala. ()
Reklama