Režie:
Miroslav BalajkaScénář:
Ivo PelantKamera:
Roman PavlíčekHudba:
Václav VondráčekHrají:
Rudolf Hrušínský ml., Simona Stašová, Libuše Šafránková, Pavel Kříž, Martha Issová, Karel Zima, Naďa Konvalinková, Milena Steinmasslová, Jaromír Dulava, Rostislav Novák st., Zdeněk Vencl (více)Obsahy(1)
"Pane doktore, cítím se jako pes," sdělil jednoho dne pan Ota Pošta plaše a důvěrně psychiatrovi. A byla to pravda. Pan Pošta, spořádaný opravář praček, se už delší dobu necítil právě nejlépe. Na vině byla jeho rodinná pozice. Pan Pošta byl nenáročný a poněkud neprůbojný člověk, kterému osud přichystal těžkou zkoušku v podobě dominantní ženy Věry. Pracovala jako notářka na notářství a vydělávala dvakrát tolik než on. Měla ho ráda, to ano, ale po svém. Domácí operační prostor pana Pošty nikdy nebyl příliš veliký, ale od té doby, co byly děti z domu se postupně dále zmenšoval. Poslední ranou bylo, když si Věra (snad jako náhradu za děti) pořídila psa. Pan Pošta byl tak vystaven nové konkurenci - a (jak se dalo čekat) neobstál. Ocitl se na posledním místě rodinného žebříčku a zacházelo se s ní jako se psem. Není tedy divu, že se, jednoho dne, sám ve psa proměnil! (oficiální text distributora)
(více)Recenze (66)
Půvabné, vtipné, smutné. Repriza 19.6. uvedena jako benefice Simony Stašové. Přestože mám paní Stašovou moc ráda, myslím, že v mnoha jiných rolích měla víc co nabídnout (pokud mě nezaslepil odpudivý charakter jí hrané prokurátorky Poštové). Moc mě potěšila roztomilá a jako vždy výborná Libuška Šafránková. ()
Normálně na české TV filmy nekoukám, ale tohle se nám nějak připletlo do večerního programu. A musím říct, že už jsem se dlouho takhle nepobavil - obvzlášť Libuška Šafránková se svým charakteristickým řešením situací (včera jsem měla doma psa a teď mám doma chlapa - jen jsem se pane doktore chtěla zeptat, jestli je to normální .... ?) exceluje. Fajn pokoukání. ()
Lehce nadpůměrná televizní inscenace, která sice těží ze zlaté žíly dobrého nápadu a sem tam se vyskytnuvších povedených pšouků... ale celé dílo žalostně dojíždí na neschopnosti svižně vyprávět a na naprosto impotentním dojezdu. Každopádně v záplavě ultradementních televizních blábolů na nedělní odpoledne potěší tenhle Psí kus alespoň drobným ústřikem svěžěsti. A jak říkáme my, nároční diváci...Nemusí pršet, stačí když ustřikuje. ()
Žena, která se chová ke svému muži jako ke psovi, na druhé straně žena, která se chová ke psovi jako k muži. Toť asi celá filosofie filmu. Absurdnost situace dokreslují reakce psychiatra, který ve změně muže ve psa a naopak nevidí nic neobvyklého. Simona Stašová je parádní fúrie, její filmový partner Rudolf Hrušínský ml. je skvělý hodný, ale slabý muž. Ale nejvíce mě potěšila malá rolička Jaromíra Dulavy, který si zahrál veterináře. Zajímavý televizní film o složitosti dlouholetých vztahů, který nám nabízí tento příběh s nadsázkou a úsměvem. Tolik přirovnání člověka ke psovi se jen tak nevidí. ()
"Policie? Ztratil se mi manžel. Slyší na jméno Otík." Tato slova pronese děsná fúrie v podání Simony Stašové někdy během druhé třetiny filmu - je to první věc od úvodních titulků, které se lze zasmát. A nebýt závěrečného vpádu Libuše Šafránkové do psychiatrické ordinace, byla by to také věc poslední. Tenhle film se prostě nepovedl a bez výborně vycvičeného psa a těch několika málo momentů by po něm ani Rudolf Hrušínský neštěkl. ()
Reklama