Goyovy přízraky

Goyovy přízraky předcházela pověst poněkud nedotaženého filmu, která se podle mě naštěstí nenaplnila. Jenom Formanův styl, který se zaměřuje na lidskou individualitu, se tentokrát změnil, když Forman pro změnu natočil nikoliv úlohu osobnosti v lidských dějinách, nýbrž vliv dějin na osudy jednotlivce. Každá z postav měla celkem jasně nalinkovaný svůj život a svou kariéru, když zasáhly dějiny a mrška náhoda a z konzervativního církevního hodnostáře Lorenza se stává nadšený příznivec francouzské revoluce a prokurátor Francouzské republiky. Forman se tady nejspíš inspiroval osudem význačného Napoleonova spolupracovníka, šéfa tajné služby Fouchého, který se z pozice kněze vypracoval na jednoho z nejmocnějších vládních úředníků přes pozici jakobínského radikála, aby na konci své kariéry svého chlebodárce zradil. Mladou šlechtičnu zase čeká domluvený sňatek a bezstarostný život v luxusu, ale jedno náhodné setkání s inkvizičními agenty a malé nedorozumění vede k brutálnímu zvratu a strádání. Titulní postava představuje pouhý pojící prvek a fakticky nehraje ve filmu zásadní roli. I tohle matení je možná příčinou, proč někteří filmoví fanoušci mají s přijetím Goyových přízraků trochu problém. Jinak je to perfektně zahraný a slušně zrežírovaný snímek, který patří mezi Formanovy lepší filmy. Celkový dojem: 80 %. (11.03.2012)

Měla jsem představu, že uvidím film o přízračném světě šíleného malířského rockera dávajícího svým bizarním plátnům a démonům na nich co proto. Člověk míní, Forman mění a tak jsem dostala skoro dobrodružný příběh, ve kterém Goya sice lehce podvracel, ale nebyl to žádný rváč - což mě nemile zaskočilo v případě uvězněné modelky Ines, s jejíž rodinou se léta přátelil a za jejíž propuštění skoro nehnul prstem a to při jeho známostech bylo na pováženou. A když se po 15 letech rozkýval ..... tak nic moc. V případě překabátěného fláterníka Lorenza a Ines jsem měla jasno do střihu "po 15 letech", po něm postavy scénáristicky i režijně jaksi zabloudily. Velká škoda, že si film nepodržel onu počáteční atmosféru chvějivého tajemna až do konce a že Goya nebyl jako malíř víc upopředěn. I tak mám chuť si ho dát brzy znovu a to se mi věru často nestává. (02.04.2007)

Mistrův velký přešlap. Kašovitý a vykalkulovaný scénář, kterému kouká ušlechtilá intelektuální konstrukce z bot jako sláma tomu nejposlednějšímu buranovi, zcela bezduché postavy (jen chabé odlesky Formanovy někdejší brilance v drobnokresbě charakteru), režijní pojetí vyvanulé až zatuchlé (hlavně davové scény evokují laciné televizní inscenace). Goya je tu něco na způsob product placementu – jeho jméno se hezky vyjímá, ale o jakékoli spekulativní psychologii génia, sice prosté, ale záživné (Amadeus!) si můžeme tak leda nechat zdát. Dojení emocí babskou maskou Natalie Portman a satanským mračením Javiera Bardema není hodné jednoho z nejvějších režisérů posledních desetiletí. Opravdu ne, první velký Formanův omyl. (03.03.2010)

„Nikdo nečeká španělskou inkvizici!“ Emocí, která u mne při sledování Přízraků převažovala, byl smutek. Smutek nad nezvládnutím ambiciózní historické látky režisérem Formanova formátu. Těžko říct, v čem tkví jádro problému, snad si tvůrci odkrojili příliš velké sousto. Tři titulní postavy nejsou moc, nefungují však jejich motivace. Něco podobného lze pochopit vzhledem k režisérově snaze nevyprávět osudy konkrétní hrdinů, nýbrž po vzoru malířů fresek zachytit určité období historie (podobně jako ve svých československých filmech nevyprávěl ani tak o člověku, jako o lidu). Vypravěčské neduhy vystupují do popředí především v druhé půli („o 15 let později“), která působí zkratkovitě, často až zmatečně. Hlavní potenciál filmu tkví pod povrchem. Není to snaha hledat nové úhly pohledu, nýbrž zostřovat ty již známé. Podobně vyzrálý komentář k době minulé a současné zároveň naposledy přinesl George Clooney ve fascinující černobílé výpovědí o éře amerického honu na čarodějnice Dobrou noc a hodně štěstí. Nelze sledovat Goyovy přízraky a ignorovat paralely s totalitními režimi. Rovněž charaktery všech tří klíčových postav jsou nadčasové. Vždy zde budou bezpáteřní hajzlíci, reprezentující směr, který je momentálně v kurzu. Vždy zde budou pasivní kronikáři své doby, zachovávající její jakž takž pravdivý portrét. A vždy zde budou obyčejní lidé, ovládáni těmi mocnějšími. Závěr krásně ukazuje věčnou zmatenost světa. Goyovy přízraky by byly polovičním filmem bez myšlenek, jež nese a jež nikomu nepodsouvá a bez výborného hereckého výkonu Javiera Bardema (Portmanová a Skarsgård jsou svými výkony trochu mimo). 65% Zajímavé komentáře: kleopatra, Cival, Renton, genetique, castor, meave, anais, Crocuta, dzej dzej, Jordan, tangerine1, , sportovec, Šandík, curunir, adams89, Petkon (24.01.2009)

Přízrakům se dá vyčítat hodně, ale pořád je to film velkého režiséra a je to na něm vidět. V druhé polovině možná trošku ztrácí směr, ale stejně jsem se hodně dobře bavil. A příjemně mě překvapil výtečný výkon Natalie Portman. Klidně to může být nejslabší Formanův film, ale pořád je to nadprůměr. *** 1/2 (21.02.2007)