Goyovy přízraky

Není to malířova biografie, jak by se podle názvu mohlo zdát, ale spíš taková historická freska Španělska za Goyovy doby. Četla jsem hodně negativních recenzí, ale mě osobně se film dost líbil. Jsou tu silná témata, i když je pravda, že jsou povětšinou jen tak naťuknutá a jako celek se film trochu rozpadá. Goyovy přízraky vás sice nepřimrazí do křesla, ale takový propadák, jak mnozí říkají, to podle mně určitě není. (07.02.2007)

Film je rozdělen na dvě poloviny, které jsou v mých očích trošku kvalitativně nevyrovnané, protože tu první vidím jako jasně lepší. Nejlepší scénou je pro mě donucování slizkého Lorenza, kdy má podepsat doznání že je potomek šimpanze. Bohužel po více než slušné první polovině, toho už dále Goya ani přes svou, na Formana krátkou délku mnoho lepšího nenabídne. Přestože jsou Goyovy přízraky Formanův zřejmě nejslabší kousek, tak co by za to vůbec jiní režiséři dali. V tomto filmu jsem poprvé objevil jistého Javiera Bardema. 70% (07.06.2022)

90% - Miloš Forman mi tímto filmem dokázal, že i v době filmových „fast foodů“, které po strávníku vyžadují čím dál více financí a čím dál méně chuťových pohárků, on zůstává tvůrcem, který své principy nemění, a ví proč. Vlastně je to jednoduché. Vezme si motiv, o kterém se domnívá, že je nadčasový, a přetaví ho v celovečerní film. Kolik takových už udělal? A kolik jich udělá? Doufám, že ještě mnoho! Goyovy přízraky jsou opět silným příběhem natočeným tak, že v každém jen trochu přemýšlivém divákovi probudí množství alegorií, a úvah o aktuálnosti daného tématu, jakkoli historicky, či pouze opticky vzdáleného. Zde konkrétně jde o ukázku vlivu církevní i světské moci a o kombinaci jejich aparátu, který se v dějinách v různých variacích tolikrát opakuje. Goyovy přízraky nejsou filmem s nápadnou technickou stránkou. Kamera, střih, a styl vyprávění ustupují do pozadí pointám děje. V tom se právě hodně liší od většiny nových filmů současnosti. Užijete si zde úžasný příběh a výborné herecké výkony. Abych jen nechválil… Během filmu jsem byl často rušen originální hudbou, která harmonicky i instrumentačně působila v daném kontextu jako pěst na oko. Občas jsem litoval, že se v tomto ohledu Forman neinspiroval pozdním Kubrickem. Ale co… pouze se tím potvrdila skutečnost, že Formanovy filmy jsou velmi silné i bez tak mocného manipulátora emocí, jakým hudba je. Jasných pět hvězd! (20.03.2007)

Nejlepší český režisér v tomto snímku svým typickým mistrovským způsobem vykresluje tvrdý život z dob Francouzské revoluce a strasti všech obyčejných lidí a hlavně v první třetině, podporován výtečnými herci, dokáže diváka bez problému vtáhnout do nadějně rozjetého příběhu. Postupně ale panu Formanovi dost dochází dech, celková zápletka je pro takto ambiciózní film strašlivě slabá a nedotažená. Konec pak přichází z čista jasna a bez větších emocí. Ano, poučil jsem se o nekopromisních metodách tehdejší inkvizice, ale to z Goyových přízraků nadprůměrné drama neudělá. (08.05.2011)

No, mám takový dojem, že si můj oblíbený režisér ukousl moc velké sousto, které sice asi tak hodinu velmi nadějně žvýkal, pak mu však postupně přestávalo chutnat, až ho s velkým úsilím a přemáháním ke konci spolknul. Pan Forman v první půli rozehrál bezútěšnou a předem prohranou bitvu obyčejných lidí s církví a její inkvizicí, která slibovala více než solidní drama. Ale s příchodem Napoleona se celý příběh začal utápět v pochybné válečně-historické frašce ala "teď jsem na koni já a hele, už na něm sedí moje maličkost", ve které navíc režisér nechal udělat Skarsgårda hluchým, Bardema slintajícím a moji oblíbenkyni Natálku uvrtal do podivné dvojrole (na jedné straně bláznivá a zubožena oběť inkvizice, na druhé příslušnice nejstaršího řemesla na světě). Takže z tohoto bohužel průměrného filmu si budu raději pamatovat jen jeji první polovinu, výbornou hudbu a také krásnou scénu s církevním hodnostářem při "výslechu". (05.10.2011)