Režie:
Luis MandokiScénář:
Oscar Orlando TorresKamera:
Juan Ruiz AnchíaHrají:
Carlos Padilla, Leonor Varela, José María Yazpik, Daniel Giménez Cacho, Paulina Gaitan, Jesús Ochoa, Adrian Alonso, Gustavo Sánchez Parra, Héctor Jiménez (více)Obsahy(1)
Jedenáctiletý Chava se stává hlavou rodiny poté, co jeho otec rodinu opustí uprostřed občanské války. V Salvadoru v 80. letech byli do armády nabíráni dvanáctiletí chlapci. Chava má ještě jeden rok nevinnosti před sebou, jeden rok, než ho odvedou do války mezi vládní armádu a rebely. Spěchá si najít práci, aby své osamělé matce pomohl platit účty, a zkušenost se soužením první lásky ke krásné spolužačce promění Chavovu rodnou vesnici ve hřiště i bojiště... Ozbrojen pouze láskou své matky a malým rádiem, které přenáší zakázané písně o lásce a míru, je konfrontován s nemožnou volbou mezi armádou a rebely. Chava se dostává do předem prohraného boje s časem. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (78)
Jedenáctiletý kluk, který tráví veškerý svůj čas mezi školou, prací a péčí o sourozence. V noci mu létají nad hlavou kulky a on svým tělem chrání malého brášku, protože matka je v práci a otec odešel do války. A celé dny se nad ním vznáší stín strachu, že i on bude odveden do armády, stejně jako hodně jeho spolužáků. Drsný film o drsném dětsví v Salvadoru. ()
Desiatky tisíc mŕtvych, tisíce zmiznutých, milión presídlených, tak to konštatuje OSN. Konštatuje, lebo to je jej práca. Riešenia nenachádza. Ekonomika založená na káve, v ktorej 77% ornej pôdy patrilo 0,01% populácie, teda obrovská sociálna nerovnosť plus ideologické spory vyplývajúce zo studenej vojny. Vo výsledku vojna prinášala aj také "nuansy" ako znásilňovanie mníšok a zabíjanie detí, ako to vidíme aj vo filme. Film samotný je však osobnou výpoveďou a bežný divák nechápe plne tie okolnosti, vidí len ľudí, ktorí sa nechcene nachádzajú vo vojne a nevedia, kedy kto na nich bude strieľať. Odsúdenia hodný konflikt, kde je správne nepostaviť sa na žiadnu stranu a apelovať na mier. Salvador sa stal len ďalším bojiskom medzi veľmocami, ktoré si našli obetných baránkov, a tak to býva dodnes. Film je v tomto správne bez akéhokoľvek politického podtextu a má len protivojnový charakter. Do kresla ma ale toto podanie nezaborilo. ()
Silný snímek, který si nechce hrát na umění, zprostředkovává otřesné události z válkou poznamenané oblasti, kde jako vždy trpí nejvíce nevinní. Příběh Chavy je o to silnější, že i v děsivých životních podmínkách neztrácí schopnost prožívat své dětství se vším, co k němu patří, včetně her i prvních lásek, a přitom pomáhá nést odpovědnost za celou rodinu a nakonec i za vlast. Jedním z nejsilnějších okamžiků je snímání chlapců ležících na střechách, skrývajících se před vojskem a chladnokrevná poprava Chavových kamarádů, kdy vojáci budí dojem, jako by ani nebyli lidskými bytostmi... ()
Je to k neuvereniu, ale aj taký nevýrazný režisér, ako Mandoki, sa dokázal vzmužiť a konečne nakrútiť aj film o niečom, nie len komerciu, čo sa snaží tváriť, že o niečom je. Dokumentárny štýl, skombinovaný s klasickým rozprávaním a dokonale naaranžovanou výpravou poskytujú veľmi silný emocionálny zážitok. Je to pochopiteľne aj témou, ak nie ste packal, tak vzbudiť súcit s postavami by ste mali zvládnuť. No a teda aj trochu moralizovania...mentalita národov, kde prebiehajú občianske vojny ako na bežiacom páse, je mi maximálne vzdialená a vzdialená mi je aj politika západu, snažiaca sa vždy postaviť na tú správnu stranu, pričom aj dement musí chápať, že niečo také, ako dobro a zlo tu neexistuje. Ale ako vidíme v našej rozdelenej spoločnosti a ostro polarizovanej tlači, tak ak vraždí tá správna strana, je to akože v pohode, veď chceme iba pomáhať...no chápete, čo mám na mysli... ()
" Zlým světem nářek zní, dá se v něm žít jenom s trápením. Já přesto můžu vždy říct, že žít marné není". Jeden z mnoha výkřiků hrůzy, který zaznívá z úst dítěte jménem Chavi. Je ze země, která je nám na hony vzdálená a možná o ní víme jen velmi málo informací, jako třeba já jsem o téhle události věděla jen velmi kuse. Ze země, kde tváře dětí ztratily svou nevinnost, kde jejich nejčastějším místem pobývání bylo místo pod postelí a nebo na střechách jejich domovů, těch krabic, které držely pohromadě silou vůle, ale jim v danou chvíli zachránily život. Ze země, kde se každý chlapec bál dožít dvanácti let a kde střelba byla všudypřítomná. Přes veškerý ten děs to byly přece jen děti, které prožívaly mezi tím vším i své trampoty a krátké chvilky radosti, mezi které patří třeba jen ten kraťoučký dialog mezi Chavem a jednou prima holčinou : "Ty jsi tak pěkná. A ty ošklivý jak ropucha. Ale líbíš se mi". Kéž by nářek zmizel z dětských úst, ale co si budeme namlouvat, dlouho nebude.........syrové, smutné, beznadějné....... ()
Galerie (17)
Zajímavosti (13)
- Meno hlavnej postavy, Chava (Carlos Padilla), je zdrobnenina (prezývka) pre každého, kto sa volá Salvador, čo je aj názov krajiny, v ktorej sa príbeh odohráva. (Arsenal83)
- Príbeh je založený na detstve spisovateľa a scenáristu Óscara Torresa. (Arsenal83)
- Napriek tomu, že príbeh sa sústreďoval na salvádorské deti a ľudí, žiadny zo skutočných členov obsadenia nebol Salvádorčan, všetky herečky a herci boli z Mexika, Čile alebo Guatemaly. (Arsenal83)
Reklama