Rána z milosti

U jiných kriminálních filmů Jiřího Svobody (Sametoví vrazi, starší Řetěz) mi často vadil děj zahuštěný tolika postavami, že jsem se v něm ztrácel a nemohl se do něj vžít. Rána z milosti tímto neduhem netrpí. I zde jsou sice asi tak dvě postavy a nějaké motivy nadbytečné, ale mnohem více se sází na jednoduchý dramatický děj, který vrcholí napínavou závěrečnou scénou. Sice se v ději sešlo až mnoho náhod najednou: Policejní ředitel kryje nehodu svého známého (mafiána), při které byla těžce zraněna dívka, což je NÁHODOU přítelkyně ředitelova syna. Jediný svědek nehody je NÁHODOU ředitelův známý a také bývalý učitel jeho syna. Přesto lze obě náhody docela s klidem tolerovat, protože díky profesionální režii Jiřího Svobody tolik nebijí do očí a hlavně jejich účelem je větší dramatičnost děje. V závěru by se napětí opravdu dalo krájet, za podobnou scénu by se nemusela stydět kdejaká americká kriminálka. Režisér klidně v této scéně mohl přitlačit na pilu a napínat nás ještě více. Scénář Josefa Klímy sice občas zaskřípe v dialozích, ale jeho publicistická zkušenost je znát - děj nepůsobí vycucaně z prstu jako třeba v seriálu Eden. A malá poznámka na závěr: Vzhledem k tomu, jak byl děj rozehrán, by se dal konec označit i za happy-end. Takže místo rozhořčení "nikomu se nedá věřit", jsem měl na konci spíše dobrý pocit, že bylo spravedlnosti učiněno za dost... (05.06.2007)

Je výhodné s vlky výti, ale oni chtějí pořád víc a tlačí policejního ředitele víc a víc do rohu. Když dojde k ohrožení jeho vlastní rodiny, přestává být velkým kamarádem, který vždy vše zamete pod koberec. Film není ani podstatný dějem, ale tou myšlenkou. Kdy se to v člověku zlomí (anebo ne) a postaví se proudu událostí. Aby se člověk v tom rozhodujím momentu neposral. A že vražda je někdy jediným východiskem! 80% (03.09.2013)

Když jsem se doslechl, že scénář psal Josef Klíma, také jsem se vyděsil, nicméně zbytečně. Film nese všechny atributy jeho postojů a názorů (dobře patrných na postavě bývalého starosty), ale vše je podáno velice elegantně a hlavně: věrohodně. Ta zmínka o Sametových vrazích je správná, narozdíl od nich se mi však Rána líbila mnohem víc. Na televizní zpracování je to velice nadprůměrné, nadprůměrní jsou jak herci stálí (Vladimír Dlouhý), tak ti, které si zvykáme vídat už méně často (Kňažko, Vančurová.) MÁM HOLKU, KTERÁ MĚ TROŠKU MILUJE, TROŠKU OBDIVUJE A TROŠKU POTŘEBUJE... (31.10.2005)

Co mě na téhle televizní inscenaci tak pobavilo? Ano, jistě, 60% neznamená kdovíjakou zábavu, ale jak praví Al Pacino - "Consider the source, son.";) Takže výsledek je po těch letech "investigativní žurnalistiky" lepší než bych očekával. Sice příliš originality nepobral, pro- a epilog zní trochu předžvýkaně, ale herci jsou dostatečně kvalitní na to, aby se divák nemusel odvracet od své očekávané dodávky pohyblivých obrázků až do domu k nějaké nedej bože tvořivé aktivitě. 70 minut je doba naprosto adekvátní a i přes to, že jsem jen čekal na 168 hodin a hlavní zábavnou relaci večera (emerický velkoseriál na Slovensku známý jako Klinika Grace, který je ještě vtipnější než druhá série Nemocnice Na Kraji Města), byl to čas vcelku příjemně strávený. Ale příště bych opravdu raději něco originálnějšího;) (28.06.2007)

Vůbec ne marný televizní film, který staví na sice předvídatelném a tezovitém, přesto řemesně slušném scénáři Josefa Klímy a Svobodově dynamické a svěží režii. Příběh táhne charismatický Kňažko a slušně prokreslený novodobý mafián Vladimíra Dlouhého, naopak sem tam zaskřípou některé prkenné rozhovory, které se snaží šířit poselství morálky a složité porevoluční situace, ale jaksi jim chybí přirozenost. Napětí a poutavost ale příběhu Rány z milosti nechybí. (03.06.2007)