World Trade Center

WTF? WTC! Aneb Oliver Stone se rozhodl dokázat, že schizofrenie je jeho druhé jméno a od poklonkování Fidelovi si odskočil k americké agitce. Nad tím bych ještě mávla rukou, ale nemávnu jí nad tím, že se jedná o agitku k zešílení nudnou, neuvěřitelně nedbale natočenou, zoufale neoriginální a navíc špatně zahranou. Snad jen Maggie Gyllenhaal se zvládla poprat s pramálo slibnou rolí "hrdinova zoufalá těhotná žena" natolik, že si neuřízla ostudu. Dodatek: můj postoj k filmu neznamená, že bych nějak zlehčovala události 11. září. Je mi nesmírně líto všech, kteří toho data nebo v některém z následujících dní zemřeli nebo obdrželi zprávu o ztrátě někoho ze svých blízkých. Ale právě proto se domnívám, že by si všichni tito lidé zasloužili lepší vyjádření naší účasti s jejich osudem. (07.07.2007)

Tak tomuhle se říká promarněná příležitost. Přitom ten námět má na to, aby podle něj vznikl podobně strhující, v reálném čase se odehrávající thriller, jako byl Let č. 93, pouze místo v letadle by se odehrával v budovách WTC: Skupina lidí (kteří se navzájem neznají) přichází jako každé ráno do práce. Zprvu je to den jako každý jiný. Pak se ozve ohlušující rána. Ti ze Severní věže vůbec netuší, co se stalo. Ti z Jižní věže vidí celé představení z okna a s hrůzou jej sledují. Ještě netuší, že za pár minut na ně přijde řada také. Pak jsou již v plamenech obě věže a panika propuká naplno. Výtahy nefungují, schodiště jsou zbořená nebo v plamenech. Někteří v zoufalství skáčí z oken. Jiní zdrceně sledují televizní záběry. Pak se Jižní věž v oblaku kouře zřítí. Na Severní věž naplno dolehne bezvýchodnost celé situace. Lidé se se slzami v očích loučí s blízkými. Ti rozhodnější z hrdinů, které jsme od začátku sledovali, podniknou poslední zoufalý pokus, jak uniknout po hořícím schodišti. Pak se najednou ozve strašný rachot a....tma. Ticho. THE END. Kaněc filma. Tak přesně tohle ve filmu Olivera Stonea neuvidíte. A co uvidíte? Policisté přijedou na místo, vyfasují helmy a pláštěnky, a pak, po 20 minutách filmu, na ně zničehonic spadne strop. A po zbytek filmu už jen sledujeme dva uvězněné policisty, jak si spolu povídají, ba co hůř, sledujeme jejich rodiny, jak netrpělivě čekají na zprávy o nich (!), ba co hůř, sledujeme flashbacky do jejich šťastné, idylické minulosti (!!), ba co hůř, sledujeme, jak se jim zjevuje Ježíš (!!!). (21.03.2007)

Ačkoliv to na první pohled vypadá, že na Olího šáhla kmotřička Senilita a umístila ho na pokoj k panu Patosovi do domova důchodců, popasoval se s ještě na dlouho dobu otevřenou a krvácející americkou ránou i vzhledem k úzkému "manévrovacímu prostoru" příběhu relativně se ctí. Beru to jako jeho omluvu Spojeným státům americkým za předchozí kontroverzní snímky vůči nim, nicméně jsem teď náramně zvědavý, kdy Stone povstane z režisérské suti a omluví se nějakým kvalitním filmem mně.. (15.09.2009)

Čekal jsem víc. Tragická událost o WTC je zde zobrazena z pohledu několika policistů, kteří přišli na pomoc a stali se sami obětí dopadu útoku. Bohužel samotná cesta a příprava na záchranářské akce je tak krátký úsek filmu, že po 15nácti minutách už vidíte jen policisty ležet pod sutinami a sledujete jejich manželky a rodiny jak se o ně bojí. Tyto policisty ve výsledku mohl hrát prakticky kdokoliv, klidně i bezruký herec, protože jejich herecký výkon začíná a končí jedním pohledem a hlasem. Vzhledem k hereckým jménům a i k režiséru Oliveru Stoneovi tohle měl být opravdu o hodně lepší film, který by vystihoval více než záchranu dvou mužů. Tohle měl být pomník obětem a hrdinství snaživých záchranářů. Litovat většinu filmu dva policisty a jejich rodiny, když kromě nich umřelo obrovské množství jiných lidí, kteří neměli vůbec na výběr? Těžké vytvořit tyto emoce a chápat policisty tak, jak si přál režisér... (05.10.2008)

Malý gíčový doják, ktorý sa v strachu zo seba samého nezmôže na viac než telenovelovo primitívnú interpretáciu celej veci. Byť fikciou a nemať prvoligových hercov, nemal by absolútne čím zaujať a ani by sa nedostal do kín. Zopár scén je ako-tak silných a nechýba ani dojatie, no to všetko bolo aj v síce rovnako sentimentálnom, ale scenáristicky prepracovanejšom Ladder 49. Netvrdím, že si scenáristi mali realitu prispôsobiť potrebám filmu, no mohli aspoň pridať jednu/dve vedľajšie dejové línie. Pozerať sa dve hodiny na dvoch modliacich sa chlapov zavalených v troskách a dve urevané manželky čakajúce na nich doma, vyžaduje veľa trpezlivosti. (17.08.2006)