Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Grandhotel je místo mezi nebem a zemí. Místo, kudy plují mraky a lidské touhy. Metaforický příběh je zasazený do slavného hotelu tyčícího se nad Libercem. V něm, jako strážný a vězeň zároveň, pracuje Fleischman, údržbář a amatérský meteorolog, který chtěl mít k nebi tak blízko, jak jen mu to život dovolí. A výš to už nejde. Výš můžou jen ptáci a blázni a Fleischmanovi chybí ještě jeden rok, aby se jím stal. Liberec je pro Fleischmana klec, místo, které ho svazuje dávným slibem a nechce ho pustit za své hranice. Každý den Fleischman myslí na jediné, vznést se k nebi a uletět z hotelu, z Liberce, ze života, který se mu vůbec nedaří. Blázen by sestrojil křídla, Fleischman si šije balon, ve kterém uletí. On není blázen. Mohlo to být už brzy, kdyby mu do života nevstoupila Ilja. Tichá pokojská, která jeho myšlenky táhne znovu k zemi, protože tam patří člověk srdcem. Jenže Ilja není sama, už dlouho se trápí ve vztahu s Patkou, arogantním číšníkem, který je přesně tím důvodem, proč se schovat do mraků. Patka nechce Ilju pustit, všechno, co v životě dělá, dělá přeci pro ně. Pro ni. Pro štěstí na zemi. Jenže Ilju to táhne vzhůru za Fleischmanem. (Bontonfilm)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (391)

Šandík 

všechny recenze uživatele

Stejně jako v případě jiných adaptací je i zde skvělá knižní předloha velkým problémem. Text románu je totiž navýsost literárním útvarem. Jeho převod na filmové plátno není zcela špatný, rozhodně ale mohl dopadnout lépe. Pochopitelně bylo nutné odsekat některé dějové linie, ovšem ztratila se také hlubší charakteristika postav. Především Fleischmanova osobní minulost ve filmu citelně chybí. Je také škoda, že se ztratila subjektivnost celého vyprávění, které je v knize v podstatě Fleischmanovým osobním deníkem. Subjektivnost románu tak nahradila filmová popisnost, v níž například projevy osobních fobií hlavního hrdiny vyznívají značně pitomě. Totéž lze říci i o Fleischmanových rozhovorech s majitelem hotelu. Vyplatí se srovnat s obsahově v mnohém podobnými Příběhy obyčejného šílenství, aby bylo jasné, jak přirozeně lze natočit to co v Grandhotelu vypadá pouze jako (ne)chtěná (?) trapnost. Taclík sice svým zadrháváním a zdánlivou nechápavostí, studem, neschopností mluvit, hraje svého "blázna" vcelku dobře, ale především v první polovině filmu působí dosti nepřesvědčivě. Nelze se zbavit dojmu, který v závěru filmu Fleischman dokonce jakoby potvrdí, že jeho divnost je pouze chytrou stylizací, nikoli diagnózou. To je ovšem zásadní posun oproti románové předloze a také je to citelná ztráta. Klára Issová je zcela přirozená, uvolněná, nebojím se říci krásná a také Ladislav Mrkvička předvedl skvělý výkon. I další herci hrají velmi slušně. Dokonce se dá říci, že v tomto případě jejich filmová podoba odpovídá knižní předloze. Dialogy však opravdu, zvlášť na počátku filmu, působí hodně jalově. Zde se stoprocentně potvrzuje poučka, že literární text jednoduše nelze bez úpravy vzít a vložit hercům do úst. Nejde to stejně tak, jako nelze opačně přepsat přirozený tok lidské řeči do psané podoby a myslet si, že jsme tím získali literární skvost... Vizuální stránka filmu je ovšem zcela bezchybná a Ondříček nezapře, že je synem skvělého kameramana. Zcela profesionálně působí i střih. Také hudba se skutečně povedla. Je nevtíravá, minimalistická, ale přitom výrazná... Největším problémem tohoto filmu ovšem nejsou tolikrát zmiňované dialogy, nýbrž režisérovo nepochopení základní charakteristiky celého příběhu. Pominu-li to, že některé dějové a významové linie předlohy ve filmu zcela ztrácí čitelnost (a tím v zásadě i opodstatnění), došlo totiž k podstatnému žánrovému posunu. Zatímco předloha mluví v subjektivně pojatých metaforách, používajíc přitom hojně nadsázku kombinovanou s takřka magickým sledem událostí, Ondříček točí hořkou komedii. Ne, že by v ní metafory nebyly, ovšem zcela ztrácejí metafyzičnost. Rozsypávání popela v supermarketu se tak mění v komické číslo, stejně jako závěrečný let balonem. Příchod "rosničky" (který je mimochodem filmovým doplňkem) přesně ve chvíli, kdy prší a v hotelu není ani místečko nepůsobí magicky, nýbrž nepřesvědčivě... Ondříček Rudišovy básnivé metafory "bezpečně" poutá k zemi a ze zázraků činí běžné denní lapálie. Měla to být pohádka nebo snad pověst prošpikovaná novodobými mýty (asi jako jako Wendersův Million Dollar Hotel (což ovšem zjevně taky mnozí nepochopili)), ale na plátně běží hořká komedie. Jakoby režisér nahrazoval básnivost náladou, nadsázku bral smrtelně vážně a magii preventivně rovnou vypustil, což je rozhodně škoda. Také dějové posuny románové předlohy a natočeného filmu vyznívají většinou v neprospěch filmu (pláštěnky, cesta na koupaliště, msta Zuzany, šarvátka v hotelové kuchyni), přestože místy jsou i obohacením (setkání obou "úspěšných samců" v čekárně na sexuologii, setkání Patky a Zuzany v nemocnici, Iljina jízda na kole za odlétajícím balonem). Instruktivní je také shlédnutí vystřižených scén. Opět si dovolím srovnání se Zelenkou, kde člověk zpravidla lituje vystřižení zajímavého filmového materiálu a sní o nějakém "directory cut". Ne tak u Grandhotelu. Na jednu stranu jsem opravdu rád, že ty scény jsou definitivně vystřižené (a to všechny do jedné), na druhou stranu si kladu otázku, proč je vlastně vůbec někdo umisťoval na dvd... Celkový dojem: 68% Zajímavé komentáře: Cival, Lateef, Bluntman, swamp, regulusw () (méně) (více)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Další česká óda na malost, ale k čemu je Ještěd s mraky? Když smysluplně se tu rozehrává jen Ladislav Mrkvička a Jaromír Dulava? A přitom ani jeden z nich není Schmeling... A co to cameo Tatiany Vilhelmový? Jinak se unudím nad neživotností nahoty Kláry Issový a nechtěně retro působícími interiéry hotelu. Fascinující je vystřižená linie s Vandou Hybnerovou. ()

Reklama

Yardak 

všechny recenze uživatele

Na celém snímku je nejkrásnější prostředí, které je snímáno kamerou velmi skvěle. Hudba od Muchowa má jednoduchý motiv, ale je docela zajímavý :o). Dialogy jsou jednoduché, ale zas je pravda, že jsou jednoduše lidské a proto se hlavnímu příběhu dá i věřit. Film o lidech, kteří nejsou uplně normální:)). ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Vizuálně okouzlující (a v českých podmínkách) stylotvorný film (urban art). Doslova obrazová pastva pro oči, ne nadarmo David Ondříček nosí příjmení možná nejlepšího českého kameramana české filmové historie... Ondříček se zajímavou obrátkou ve své tvůrčí evoluci přehoupl od moderních městských komedií pro mladé k osobitě meditativnímu evropskému městskému velkofilmu, něco na způsob Tykwerova snímku Princezna a bojovník... A jestli měla česká Nová vlna jako příznakový rys civilnost, pak typický Ondříčkovův hrdina je freak, nějak vyšinutý, něčím nenormální... Pakliže ale Grandhotel má nějaké slabiny, tak je to jeho estetika modelového světa reklamního prostoru, až videoklipový (pseudo-indie) charakter, koncepční absence nosné dějové linky a (do této chvíle bych nevěřil, že to někdy vyslovím) místy hodně rušivé (myšleny ony industriálně-elektronické zvukové experimentální předěly) hudby Jana P. Muchowa, která ovšem v jiných pasážích (zejména těch romantických) byla nádherná.... Naopak potěšil comeback Ladislava Mrkvičky, stejně jako typově přesně obsazení dalších rolí... Každopádně za to krásné vizuálno a vysoce sofistikovanou formální stránku si tahle moderní romantika vysoké hodnocení bezesporu zaslouží... ()

swamp 

všechny recenze uživatele

Když jsem se na Grandhotel začal dívat poprvé, v polovině jsem ho musel vypnout, nudil mě tak, že jsem ho přestal vnímat. Přesto jsem mu dal druhou šanci ('Film od Ondříčka přece nemůže být tak špatný,' říkal jsem si:)..a udělal jsem dobře. Přiznávám, že jsem se i podruhé místy nudil, musel přehlížet teatrální výkony herců (zvláště Jaromíra Dulavy), nevšímat si nespojitostí v ději a vůbec celkové nekonzistentnosti filmu..jenže najednou bylo vše zapomněno, na tváři zvláštní úsměv, tragikomické postavy (trochu připomínající Švankmajerovy Spiklence slasti) mi byly stále blíže a má empatie vůči nim se zvyšovala, posmutnělý konec mě dojal a šedivá první polovina Grandhotelu byla tatam. Celou atmosféru pak GRANDiózně (avšak nepřekvapivě) podtrhl Jan P. Muchow svými tklivými klávesovými melodiemi. David Ondříček sice na kvalitu svých třech předchozích filmů nenavázal (ano, mně se líbil i snímek Jedna ruka netleská:), vydal se trochu jinou cestičkou, a ta když není vyšlapaná, chodí se po ní těžce..ale příště bude jistě schůdnější. ()

Galerie (28)

Zajímavosti (16)

  • Autor knižní předlohy i scénáře Jaroslav Rudiš si zahrál jednoho z promočených německých turistů. (Yardak)
  • Snímek se natáčel přibližně tři měsíce v Liberci. Po dotočení scén se filmaři přesunuli do Pražských filmových atelierů Barrandov dotočit některé akce. (EMMY)

Související novinky

SOUNDTRACK Poděbrady 2017

SOUNDTRACK Poděbrady 2017

17.05.2017

Festival SOUNDTRACK Poděbrady přináší letos již po druhé jedinečnou podívanou ve spojení moderních technologií spolu s poslechem skvělé filmové hudby. Lázeňské město Poděbrady bude ve dnech 24. – 27.… (více)

Lék pro zakomplexovaný český film?

Lék pro zakomplexovaný český film?

20.02.2007

Nemůžeme bohužel posoudit, jaké bylo Berlinale, ale s klidným srdcem můžeme prohlásit, že to byl velký krok pro český film. Je to specificky česká vyprávěcí forma, kterou mám rád, ocenil snímek… (více)

57. ročník Německého Berlinale odtajněn!

57. ročník Německého Berlinale odtajněn!

01.02.2007

Už před několika týdny proběhla médii zpráva o účasti českého filmového hitu Obsluhoval jsem anglického krále v hlavní soutěži německého Berlinale. Ovšem až včera byl konečně odtajněn officiální… (více)

Reklama

Reklama