Land of the Blind
Režie:
Robert EdwardsScénář:
Robert EdwardsKamera:
Emmanuel KadoshHudba:
Guy FarleyHrají:
Ralph Fiennes, Donald Sutherland, Tom Hollander, Lara Flynn Boyle, Marc Warren, Ron Cook, Laura Fraser, Jonathan Hyde, Camilla Rutherford, Cory McAbee (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Země slepých je velmi černou politickou satirou, založenou na několika incidentech v celé historii, v níž byli tyranští vládci svrhnuti novými vůdci, kteří se ukázali být stejně špatní, ne-li horší. Název je převzat z citátu D. Erasma: "V zemi slepého, je jednooký králem." Ve fiktivní zemi vládne krutý a sadistický vládce Maxmilián II. (Tom Hollander). Sice se v televizi mluví o demokracii a svobodě, ale je vidět, že realita má k tomu velmi daleko. Maxmiliána vládnutí nezajímá, raději si užívá zábavy. Jeho žena je herečka (Lara Flynn Boyle), a tak se věnuje státnímu filmovému průmyslu a režíruje jeden akční brak za druhým. Za této zoufale neutěšené situace vzniká strana odboje, která se po čase stane teroristickou anti-vládní organizací. Joe (Ralph Fiennes) pracuje jako vězeňský dozorce ve věznici, kde je uvězněný jeden z vůdců odboje, původně dramatik jménem Thorne (Donald Sutherland). Thorne žije jako zvíře. Neustálé výprasky se střídají s jeho psaním revolučních hesel po zdech cely, pomocí jeho vlastních exkrementů. Joe je k němu přidělen a postupně se s ním začíná sbližovat. Jak hnutí odporu sílí, dostává se vládce Maxmilián II. do pasti. Čím dál více obyvatelstva sympatizuje se stranou odboje a volá po propuštění Thorna. Maxmilián ho propustí na radu jednoho z poradců, čehož za chvíli velmi lituje a v záchvatu vzteku poradce zabije. Tuto brutální vraždu zpovzdálí spatří Joe a je rozhodnut zastavit sadistického Maxmiliána jednou provždy. Umožní Thornovi vstup do paláce a tím následnou likvidaci panovníka. Thorne se stane novým vládcem země, avšak řídí ji s ještě tvrdší rukou, než jeho předchůdce. Joe je za svou pomoc při atentátu vyhlášen národním hrdinou. Nicméně, jak jde čas, i on si uvědomí, že jeho bývalý přítel, je stejně špatný, ne-li horší, než jeho předchůdce. V zemi se najednou podporuje oddělování dětí od rodičů, školy jsou zavřené, děti donášejí na své rodiče, medicína je zakázaná, vyděšeným ženám nezbývá nic jiného, než povinně nosit burky. Joe odmítne pokračovat jako spojenec režimu a je za to svým bývalým přítelem poslán do tábora na převýchovu... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (34)
Musím říct, že po druhém zhlédnutí v tuto neradostnou dobu, kdy je rozvráceno půl světa a neví se co nás čeká mě to zasáhlo mnohem víc než poprvé. Ta demagogie z toho přímo číší. Lara je fakt hustá mrcha a ten její malej sadistickej skrček Maxmilián II. si ty svoje mindráky pod její taktovkou léčí fakt na jedničku. Z Donalda mě chvílema mrazilo v zádech, jen čekal v koutku na příležitost, jak skrčka zaříznout a trumfnout. A pak ten třetí, co za své činy, které spáchal pro svou vlast a věřil v lepší zítřky, tvrdě zaplatil a toho mohl zahrát jedině Ralphik. Ve chvíli, kdy mu oholili hlavu, jsem měla pocit, že se na scéně objevil Voldemort. ()
Na jednu stranu ten film má co říct, je chytrý a shrnuje výsledky drtivé většiny revolucí, jenže na druhou stranu mu většinu filmu chybí nějaká atmosféra, tempo, podmanivost a taky jsem z něj měl pocit, že pořádně neví čím chce být. Tedy takhle, on to víc moc dobře, ale neví přesně jak to podat. Chvíli je to satira, chvíli jenom komedie, chvílemi je to zase hodně vážné... Nejspíš i proto mám ze Země slepých jakýsi lehce rozháraný pocit, ačkoli ať už je v danou chvíli první, druhým či třetí, dokáže místy pobavit nebo zaujmout dramatickou situací. Co ale musím ocenit, je SPOILER zavraždění diktátora ve stylu Marata, KONEC SPOILERU. Navíc to odkazuje na mnoho druhů totalit, včetně té arabské. Ujasnit si žánr (nebo ty žánry lépe propojit), dotáhnout ostatní chyby a bylo by z toho fakt něco, takhle to taky není špatné, ale přes silné 3* se to u mě nepřehoupne. ()
Jak se jednoduše stát z hrdiny odboje nepotřebným... Film je sice o smyšlené (fiktivní) zemi, ale tak jak to tu vylíčili tvůrci tak si nějak představuji život v komunismu, který jsem v dětství téměř nevnímal... Člověk s něčím nesouhlasí a takto dopadne... Film mě dostal a Ralph a Donald byli jedním slovem prostě ÚŽASNÍ - 30. 11. 2010 - 80% ()
Slušně udělaný propagandistický snímek bez větších ambicí. Ten film neklade otázky, jen předhazuje odpovědi. Do Orwella má vskutku na míle daleko. Ty návodné aluze na skutečné reálie ve mně vyvolávaly útrpný úšklebek - ano, ještě průhledněji mi povězte, jak mám o kom a o čem smlýšlet! Nicméně z komentářů usuzuji, že leckdo tvůrcům na ten špek skočil. Co se ten film vlastně sakra snaží sdělit? Že se z bludného kruhu střídání diktátorů občané nemohou sami vymanit a... co? Že je třeba na ně shodit z bombardérů nějakou tu nefalšovanou západní demokracii? Jinak oceňuji kvalitní herecké výkony, několik dobrých nápadů a pěknou hudbu, což bych ocenil u propagandistického snímku jakékoli provenience. ()
"Marná teze snaha!" - Zdánlivě jednoduchý orwellovský recept ztroskotal na tezovitém, postmoderně koncipovaném paradoxu. Paradoxu právě kvůli tomu, že postmoderní metoda (vycházející z tvrzení, že "dějiny skončily") je zde použita jako didaktická ilustrace toho, že dějiny nikdy nekončí, nýbrž se nietzscheovsky motají stále v jednom kruhu (nikoli po spirále). Snímek je neúnosně přesycen odkazy na konkrétní historické diktátorské režimy (jak si všiml jiný komentující - doplňuji ještě např. Mussoliniho a zálibu jeho rodiny ve filmovém průmyslu). Signifikantní je, že mi zde chybí třeba nějaká pěkná aluze Guantánama, inu, každá kritika má své meze, že ano. Tyto historické odkazy však fungují (opět paradox!) mnohem lépe u toho, kdo si je nedokáže identifikovat s reálnými fakty, než u toho, komu hned cinknou "alarm" v mozku: v tomto případě to zvonilo neustále, až hlava brněla. Protože čím více z historie divák zná a čím vyhraněnější světonázor zastává, tím zmatenější quasiposelství mu pak film přináší. Jevy sice jsou podstatné, nejsou však podstatami. Vuglarizace jevové stránky diktatur, revolucí a kontrarevolucí a paušální ztotožnění zdánlivě stejných jevů s jejich odlišnými podstatami působí přesně opačně, než asi tvůrci zamýšleli. Nebo to právě takhle zamýšleli? Šlo o varování, nebo šlo o rezignované konstatování? To je, oč tu běží! A ještě další problém: promíchání historických odkazů s odkazem fiktivním, navíc až plagioátorsky zneužitým, tj. s Orwellovým románem 1984. Autoři snímku nepochybně toužili dosáhnout vysoké mety - podat symbolickou výpověď o zákonitostech společenských zvratů všeho druhu, avšak právě tato teze zavedla Zemi slepých do slepé uličky. Vznikl slepenec všeho, co už divák mnohokrát viděl v masmédiích i v uměleckých filmech daného žánru a co v mnohém geniálně vystihl právě Orwell (a Zamjatin a Huxley a před nimi Marx s Engelsem a... a... a...). Takže se zase ukázalo, že nejlepším autorem je život, v tomto případě sama historie. Realistické zachycení reálných dějinných událostí a reálných osob obvykle nepostrádá symbolický rozměr a symbolickou výpověď. Teze však mají k symbolu stejně daleko jako semeno ke stromu. Dvě hvězdičky tedy za snahu a za Ralpha Fiennese, pro kterého mám vždycky neomluvitelnou slabost. ()
Galerie (28)
Photo © Bauer Martinez Studios
Reklama