Konec času - 2. část (S04E18)

I don´t want to go. Poslední díl z éry Davida Tennanta a show runnera Russella T. Daviese, který... popravdě mohl být lepší. Dvojdíl Konec času má vlastně jen několik opravdu skvělých a zapamatovatelných scén. Přítomnost ex-Bonda Timothyho Daltona coby reprezentanta Pánů času tu potěší - o téhle rase jsme toho tolik slyšeli, že když je po letech konečně vidíme, očekáváme někoho speciálního, což Dalton nepochybně je. Ale ty nejlepší scény jsou ty krátké momenty, kdy si dva staří muži - desátý Doktor a starouš Wilf - jen tak povídají. David Tennant a Bernard Cribbins (Wilfred Mott) jsou oba skvělí herci a ony srdceryvné scény jim věříte bez váhání. Když už mluvíme o lámání srdcí... loučení desátého Doktora bylo možná trochu moc dlouhé, ale pro někoho, kdo má Doctora Who opravdu rád, taky neskutečně emotivní. 70 % (03.12.2013)

Návrat Pánů času s Timothy Daltonem v roli jejich vůdce Rassilona, John Simm se vrací jako Master a poslední příběh desáté inkarnace. Ingredience, které nezní špatně, ovšem v důsledku se je nepovedlo zkombinovat v tom nejlepším poměru. Především za to může Daviesův opravdu divný příběh, který jen podtrhuje otřesný cliffhanger se změnou všech lidí na Mastera a jeho ještě hloupější vyřešení. Páni času jsou také spíš nějaká linie mimochodem a celkově celý jejich návrat působí místy až zbytečně. Přesto několik plusů se v této epizodě najde a určitě jím není zbytečně natahovaná regenerační scéna, kterou si sice RTD a zbytek týmu nemohl neodpustit, ale po pěti minutách začíná být zdlouhavá. Přesto Wilf jako asistent byl dobrá volba. Master je sice větší šílenec a jeho „super schopnosti“ působí trochu vtipně, přesto stále scéna Jeho smrti je asi to nejlepší co epizoda může nabídnout, což je u regenerační epizody celkem škoda. (23.11.2013)

Počas diania často dochádzalo ku kombinácii epických a dojemných momentov. Ale gro tohto snímku boli jednoznačne posledné minúty, ktoré vás nie len emocionálne zasiahnú, ale i z vás obratom vyžmýkajú vedro sĺz. Keď už všetko naznačuje tomu, že to predsa len pre Doctora dobre dopadne, zrazu započujete štyri ikonické údery do dverí a táto ilúzia sa rozplynie. Srdce sa vám náhle úplne zastaví a mráz vám prebehne po chrbte. Celá miestnosť znenazdania utíchne a čas sa ako keby zastaví. Doctor v Davidovom podaní podáva svoj životný výkon, keď iracionálne podľahol emóciám. Doctor je zdecimovaný a s nervami v koncoch z toho, ako sa to všetko obratom ruky okolo Wilfa pokazilo. Doctor však vedel, čo musí urobiť, a týmto nám započala táto neskutočne dojemná a srdcervúca rozlúčka. Táto emocionálna horská dráha je nadpozemsky silná a intenzívna, že sa ani plaču neubránite. A po zavŕšení tejto poslednej rozlúčkovej a nostalgickej púti je Doctor za sprievodu dojímavej piesne uložený do spánku. A ako pieseň doznieva, tak aj lúčenie s Davidom Tennantom vrcholí. Aj Saxonova obeta, keď zachránil Doctora, bola silná a mala na mňa dosť podobný účinok, hoci slabší. No,som veru zvedavý, čo nám ďalej predvedie Matt Smith, čoby nový Doctor. (28.04.2021)

A je to tady, poslední díl Davida Tennanta v roli Doktora a vůbec celého tvůrčího obsazení. Z 1. části jsem čekal, že nás v této části bude čekat velký souboj s Pány času, ale nestalo se, ale i tak velice povedená epizoda. A samozřejmě nejlepší bylo rozloučení 10. Doktora, byl mu dán dostatečný prostor, aby se rozloučil se všemi, kteří mu přirostli k srdci. Myslím, že to byl hezký a dojemný konec desátého Doktora. (09.02.2016)

Než se uzavře linie konce času z minula, tak je to stejně hrozné a dua Davies/Tennant nedůstojné jako v případě první části. Snesitelné je to opět pouze díky několika málo komorním momentům (rozmluva nad zbraní). Naštěstí se to však uzavře rychleji než by jeden čekal (tisíceré díky!) a celá závěrečná pasáž je věnována čistě jen a pouze nostalgickému bilancování i melancholickému loučení se s (nejen) Tennantem a Daviesovou érou jako takovou. A funguje to; a to tak že hodně. Až si jeden pokládá otázku, zda tomu skutečně musela předcházet ta cca hodina a půl nebetyčné trapnosti. (06.01.2014)