Recenze (2)
Probuďte mě, až přijde dokonalejší tvůrce současné avantgardní optiky, kterou zde tvoří Paul Clipson. Hypnosis Display zachytává všechny prvky nastolené z vlastní tvůrčí perspektivy, nitra, detailních záběrů života, prostoru a jiného světa. Detail ruční kamery na filmovém páse zachycuje lucidní snění a přechodu v něm. Prostorem divák vstupuje od první minuty filmu, je uchvácen všemi detaily těla (očí, prstů, vlasů a pohledu na krásu světa), vody a odlesky slunečních paprsků, které naráží pouhým plynutím, doteku Vesmíru a zobrazení jiné dimenze, funkčnosti slunce a záběrů západu a východu, odrazu slunce z oken, hladiny vody, nebo přes rostliny a živých organismů, světel vlaků, budov a města přes slow-motion záběrů, až po speed-motion deformaci obrazu - ty Clipson zachytává na Super8 kameru dokonale. 16mm pásku zachytává maličkosti každého předmětu, který prolíná přes sebe, který vyvolává u lidí kolem mě spousty pozitivních, ale i negativních reakcí. Je fascinující jaký má Clipson dotek při interakci mezi obrazem a divákem, který produkuje. Pohlcující zvuková stopa Liz Harris (Grouper) a její ambient hudební doprovod podkresluje každou vteřinu na plátně a vtahuje stále pod kůži. Clipsonovi filmy překonávají experimentální standarty od dob Brakhage, Tscherkassky, Kren, Arnold, nebo Girardet. Estetika, snovost, performance života. Film, který chci aby viděli všichni, ale zároveň nikdo a pouze moje vlastní vnitřní vnímání. ()
Tenhle film jsem velmi dlouho sháněl, fakt dlouho, až se mi to jednoho dne konečně povedlo. Mám z toho radost, ačkoli jsem se bál, jestli vůbec může Clipson fungovat v celovečerním formátu, když už jeho středometrážní filmy mi přišli utahané. Ale mýlil jsem se. Dost jsem se mýlil a jsem za to rád. Clipson v Hypnosis Display totiž ukazuje hnedle několik věcí - jednak je to taková přehlídka všeho, co se svým prolínáním obrazů dovede, takže se dočkáme snad všeho, co nabízí jeho krátké filmy a jednak se dočkáme i "příběhu". Hypnosis Display, ačkoli to od začátku jasné není, postupně se to ale ukáže, dokumentuje a ukazuje jeden den a jednu noc na téhle planetě, prolínáním obrazu ukazuje přírodu i život ve městě, včetně nepatrných detailů. Ve městě taky ukazuje dokonce jak možnou krásu dne, tak i smutek dne, záleží hlavně na tom, kdo jaký ten den má. V noci ukazuje především barevnost neonů ve tmě. Do toho všeho se prolíná, ale opravdu jen prolíná, jakýsi příběh jednoho muže a jedné ženy. Celé je to natočené jakoby na pomezí reality a snu. Ve finále z toho je opravdu působivý snímek, který k mému překvapení ani moc nenudí. Tedy pokud vám styl Paula Clipsona sedí. Mě sedí a já si Hypnosis Display užil opravdu hodně, pokud vám ale tenhle styl nesedí, Hypnosis Display vás nejspíš mine. Ačkoli, jsou tu jisté podobnosti s Koyaanisqatsi, i když tohle je přece jenom něco trošku jiného, Koyaanisqatsi je pevně ukotveno v realitě, Hypnosis Display balancuje na hranici reality a snu. Silné 4* ()
Galerie (4)
Photo © Paul Clipson
Reklama