Vysoká škola smíchu

Chvíli mi to trvalo, než jsem se dokázala naladit, přemístit se do Japonska není jen tak.. Nicméně jsem ráda, že jsem vydržela, jakmile jsem se začala smát, tvůrci mě měli na lopatě.. Příběh o scenáristovi divadelních komedií a cenzorovi s absencí humoru mě pomalu vtáhnul a pak už nepustil.. Potěšující je vývoj postav a úsměvné jsou změny v jejich chování.. Pro mě osobně příjemné filmové překvapení, ode mne krásné čtyři hvězdy.. A posílám poděkování Willymu, stálo to za to vidět.. (21.04.2024)

Pocta herectví. Film ve mě vyvolal obrovský pocit radosti z umění - jakoby mě samotné jeho zhlédnutí doslova nabilo energií. Mám za to, že je to především hereckými výkony dvou hlavních představitelů, na které byla skutečně radost pohledět. Navíc film jako celek byl hezky vystavěný, nápaditý, vtipný, a zároveň citlivě zasazený do období války. Tady moje chvála naopak patří Mitanimu Kóki, který má celý tenhle příběh a scénář na svědomí. Stálo by za to vidět tohle dílo i v původním divadelním provedení. (Viděno v rámci Eigasaie 2017.) ~(4,5★)~ (10.03.2017)

Dokonale spojeni divadelnictvi a filmariny. Komedialni drama s lidskym podtextem, skvele zahrane (muj velky oblibenec Koji Yakusho a jako jeho protipol Goro Inagaki) a ume vystylizovane - hudba, vyprava... . dezorz erudovane upozornuje na zanr manzai (na nemz jen tak mimochodem zacinal treba Takeshi Kitano). (29.09.2008)

Graduje to chytře a bez hluchých míst, konverzačka je to povedeně napsaná a taky skvěle zahraná, když divák přistoupí na určitou japonskou přehnanost - která tu ale má smysl, vzhledem k tomu, že ji reprezentuje scénárista divadelních her obsahujících přesně takový humor. Smysl tu má dokonce i to, proč cenzor, který se s nikým nepáře, dává zrovna jemu tolik možností oprav, když mu první předložený scénář zkritizuje víc než všechny ostatní. Dobře se i vyvíjí charaktery obou hlavních postav, jen mi zvrat s obálkou přišel příliš náhlý (přičemž ano, má smysl, ale...) a konec poněkud patetický. A na to, že je to konverzačka z (převážně) jedné místnosti, se zde chytře pracuje s výstavbou jednotlivých záběrů i jejich střihovou skladbou. Přesně to je to hlavní, co z konverzačky/rozhlasové hry může udělat přesvědčivý film a Hošimu se to povedlo na výbornou. Je to také dost přístupné divákům, kteří japonské filmy moc nevyhledávají, což mi maličko vadilo, jelikož mám rád, když japonské filmy víc vypovídají o sobě a svojí společnosti na úkor jasnějšímu pochopení pro všechny diváky, ale rozhodně to tomu nevyčítám. Problém mám jen s tím patosem na konci. Rozhodně to je mnohem lepší film o potřebě humoru v životě a umění, než tetrální Hold - a to už jen tím, že když se tu má někdo přesvědčit o potřebě humoru, ačkoli ho sám nemá rád, nejde se na to tak násilně ve stylu "všichni se smějí, jen ty ne" jako spíš formou satiry na cenzory, kteří cenzurují něco, čemu vůbec nerozumí. Spíš než humorné scénky z předvádění hry mě bavily cenzorovy idiotské úpravy a to, jak ho scénárista učí chápat divadelní hry, který má na starosti cenzurovat. Je to vlastně taková japonská verze Nejisté sezóny. 4* (19.04.2024)

"Humor je subjektivní věc..." Jako nebe a dudy jsou ti dva aktéři tohoto konverzačního japonského filmu. Zpočátku dosti nerudný censor, co moc nedokáže pochopit, co je to komedie, je konfrontován s navýsost kreativním dramatikem, jehož podbízivost censorovým přáním, jako by neznala skoro žádných mezí. I na komedii bez humoru by si prý troufl. Jak jen tohle může dopadnout? Za mě osobně to ve finále dopadlo na výbornou. Sice jsou si na ten konverzační styl musel nějaký ten čas zvykat a ze začátku se trošku i nudil. Ale i v těchto momentech jsem si minimálně velmi užíval skvěle hravé doprovodné hudby. Postupem času se film každopádně pěkně rozjel, zvláště díky (přeci jen trošku očekávané) proměně chování censora. V závěru mě tak asi ani moc nepřekvapila scéna, v níž se dotyčný (v poněkud dojemném kontextu) vrací k jedné z vtipných replik, kterou do upraveného scénáře vložil snaživý dramatik: "Jen pro ten dobrý steak stojí za to zemřít...." :D (08.05.2024)