Le Courage d'aimer
Odvaha milovať
Režie:
Claude LelouchScénář:
Claude LelouchKamera:
Jean-Marie DreujouHudba:
Francis LaiHrají:
Marcel Sabourin, Mathilde Seigner, Maïwenn, Massimo Ranieri, Arielle Dombasle, Pierre Arditi, Line Renaud, Sara Forestier, Ticky Holgado, Francis Perrin (více)Obsahy(1)
Odvaha milovat je romantický příběh o nevěře, vraždě, sebevraždě, ale především o lásce. Nejnovější film nestora francouzské kinematografie Clauda Lelouche odehrávající se v současné Paříži. Nejprve se seznámíme s dívkou Shaa, která touží být popovou zpěvačkou. Mezi pouličními umělci potká talentovaného italského zpěváka Massima. Začnou spolu vystupovat a postupně se propracují mezi hvězdy pařížské klubové scény. Do jejich vztahu se pomalu vkrádá nejistota, zda je jejich přátelství opravdové, nebo zda se jen navzájem využívají, aby dosáhli úspěchu na úkor druhého. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
Mnoho postav, jejichž příběhy propojuje téma lásky. Líbilo se mi plynulé přecházení mezi jednotlivými aktéry, kdy Lelouch neváhá vstupovat do rozhovorů třeba odprostředka. Akceleruje tak děj, který se skládá spíš než z nějaké "akce" z dialogů - ty jsou však napsány výtečně! Lelouch si tu také pohrává s jakýmsi "filmem ve filmu" - sám se asi v polovině stává hrdinou příběhu, když se rozhodne natočit film a hrdinech první půle. Příběh potom několikrát (bez varování) přeskakočí z reality do "reality filmové". Působí to sympaticky, ale jako by se v těcto místech nedařilo Lelouchovi překročit hranici pouhého vtipu - emoce mezi ústředním párem Shaou a Massimem jako by se vytratily. S příchodem "filmových triků" působí vztahy poněkud strojeně. Ve filmu zahní několik písniček. Přiznám se, že slyšet pořád dokola a dokola ty samé mě trochu znavovalo, ale když jsem vycházel z kina, měl jsem dobrou náladu a jednu z melodií jsem si prostě musel broukat. ()
Líbil se mi nápad s filmem ve filmu, i když jsem chvílemi ztrácela přehled o tom, co je "realita" a co "film". Ale to měl být nejspíš záměr a vlastně mi to vůbec nevadilo. Naopak to vytvářelo zvláštní atmosféru. Hudba se mi líbí, francouzština je vážně libozvučná. Místy mi celý film přišel zbytečně hektický. Zpočátku se vše hezky rozvíjelo, ale potom to skákalo až moc po dost krátkých intervalech. SPOILER: Zaráželo mě ale, že sestry se skoro vůbec neusmívaly, dokonce ani na vlastních svatbách. Záměr? I kdyby tomu tak bylo, tak mi to moc nesedí. A komedií bych to určitě nenazvala. ()
Nemyslím si, že je tohle pro náročného diváka. Je to přetláskaný, asi ve snaze ukázat několik podob lásky nebo co...trochu mi to připomnělo Italštinu pro začátečníky, kde se taky trochu umírá a hodně miluje. Jenže tam si nikdo z vraždy nedělá šoufky (i když to je nejzábavnější část filmu) a nesnaží se filosofovat o divadle. Já těm Francouzům prostě nerozumím... ()
Lelouch použil svůj osvědčený způsob vyprávění, tentokráte se k příběhu přidal i sám coby aktér. Začínám nabývat dojmu, že mi Lelouchův postup nikdy nezevšední. Ale zde musím konstatovat, byť jsem viděla několikero jeho filmů a jsem tudíž zvyklá se orientovat v té směsici příběhů, že některé postavy mi splývaly. Také by mě zajímalo, kam se poděla Lelouchova fascinace klasickou hudbou, zde všechnu muziku zabezpečil Francis Lai. To nebývá zvykem, aby na to byl Lelouchův dvorní skladatel sám. Kam se poděl kolega Beethoven? ()
Nad některými větami v komentářích typu: "proplétání příběhů" nebo "film plný lidskosti" se můžu jen smát. Příběh skáče jako splašená herka, všichni herci jsou si podobní takže je od sebe nerozeznáte (nebo si o nich budete myslet že jsou dvojčata stejně jako ústřední dvojice). Totálně zbytečné scény (klenotník), postavy (Bůh - proboha ten tam byl k čemu? aby se vidělo že ho zviřátka mají rády?) a dokola hrající francouzské odrhovačky. Mercy? Not tonight. ()
Reklama