Ve stínu Beethovena

Film vlastně není o Beethovenovi.  1)  Zobrazuje tvůrčí proces obecně, genialitu tvůrce, lásku a pokoru. Když vás obklopí ticho, vaše duše zpívá. Film vypráví o umělecké tvorbě a hudbě._____ 2)  Přepisovačka not Anna Holtzová je fiktivní a mám pocit, že totéž platí o jejím milém, architektu Martinu Bauerovi. V uvedeném období byl už Beethoven zcela hluchý a určitě nemohl komunikovat předváděnými způsoby. Film je prostě jen inspirován  Beethovenovým životem._____ 3)  Snímek jsem si vybral ke sledování, protože Hollandová, protože Goode a protože Beethoven. Ovšem navzdory těmto highlightům to byla dost utahaná podívaná._____ 4)  Součástí ponudnělého snímku jsou nicméně dvě pětihvězdičkové scény: výstava budoucího mostu přes Dunaj a především asi dvacetiminutové Beethovenovo dirigování. Missa solemnis i 9. symfonie byly uvedeny 7. května 1824 spolu s příležitostnou předehrou Zasvěcení domu (Zur Weihe des Hauses) v divadle U Korutanské brány (Am Kärtnertor)._____ 5)  Film zobrazuje zhruba jeden týden tvůrcova života a činí tak jakoby zvenku z pohledu přepisovačky not. Na konci pak jen letmo proletí posledními třemi roky Mistrova života._____ 6)  Naštěstí jsem dílo viděl v českém dabingu, angličtinu bych u Beethovena asi neskousl._____ 7)  Z hereckého obsazení mě zaujali 56letý výborný Ed Harris (Beethoven), 24letý pěkný Joe Anderson (Beethovenův synovec Karl) a 28letý Matthew Goode (architekt Martin Bauer, autor návrhu stavby mostu). (19.07.2022)

Ve stínu Beethovena je jeden z těch filmů u kterých si říkáte, že to zpracování není vůbec špatné, ale pak vám dojde, že to má být o Beethovenovi a ouvej, tady to začíná skřípat. Má-li to být o Bethoveenovi, pak je to spíše trapný pokus o vtip, berete-li to jako etudu, jako něco co by se mohlo v jeho životě stát, ale tímto způsobem se určitě nestalo, pak to vcelku jde. Co mě trochu zklamalo jsou herci, Ed Harris je sice dobrý, ale mé představě o Beethovenovi neodpovídá ani zdaleka, navíc místy docela přehrává, Diane Kruger je herečka o které dodnes nevím co si mám myslet, v některém filmu vystřihne roli tak, že nadšením tleskáte a v jiném filmu je tak podivně rámcová, plochá a unylá, a to je bohužel tento případ. Celkově mám z tohoto filmu takový dost vlažný dojem. Uznání ovšem patří výpravě a před úžasnou Beethovenovou hudbou nelze jinak než smeknout. 60% (14.10.2009)

Tento film z doby, kdy Beethovenova duše již "ohluchla" a přesto je jeho "hlava plná zvuků", je asi ještě větší fikcí než ta, na jaké je postaven jiný film o tomto hudebním velikánovi Nehynoucí láska. Což osobně nemám moc rád. Zvláště když se zdá, jako by autoři tohoto filmu trošku prvoplánově chtěli, aby divák uvěřil, že by i v 20 letech 19. století mohla žena nejen skládat hudbu, ale ještě k tomu asistovat velikánovi, jakým byl Beethoven, při dirigování jeho slavné 9. symfonie. Neříkám, že je na tomto filmu vše špatně. Především Ed Harris coby Beethoven je velmi přesvědčivý. Ve filmu taky zazní z jeho úst řada silných myšlenek jako třeba, že "když Vás obklopí ticho, vaše duše zpívá." Beethovenova hudba použitá ve filmu je vskutku úchvatná, ač třeba na konci v tom houslovém kvartetu už možná není tak zpěvná, jakož je ale cítit "vnitřnostmi". Beethoven tímto jistě postavil "most k budoucnosti hudby". Zda se však Agnieszce Holland podařilo postavit most k porozumění Beethovenovy duše si tedy moc jistý nejsem. (28.12.2020)

Komorní příběh posledních dní Ludvika van Beethovena, je to svědectví o další, ne příliš známé, stránce osobnosti tohoto génia. Herecké výkony Eda Harrise a Diane Kruger jsou civilní a přesvědčivé. Když má Harris do Beethovenovy role vložit drama, vloží ho tak, že divákovi mrazí v zádech. Když má být Beethoven zlomený muž, Harris to očividně prožívá naplno. Diane Kruger je milá, příjemná, ale odhodlaná jít za svým cílem. Ve filmu není nouze o krásnou hudbu (logicky) a o nečekené poetické a lyrické záběry. Nestalo se mi, že bych se během filmu nudil. A teď výtky: Zásadní scéna, kdy Beethoven diriguje s pomocí svého anděla strážného je dle mého příliš natáhnutá, a navíc - působila na mně spíše komicky. Dále - tuhle scénu bych si představoval jako vyvrcholení filmu - ale po něm následuje ještě třetina. Další drobná výtka: film si moc hraje na Amadea - třeba to je jen můj pocit, ale schéma filmu je mu hodně podobné. Poslední scéna už mi přišla naprosto zbytečná a marně pro ní hledám význam. A co mi přišlo vysloveně jako pěst na oko, byla pěstěná angličtina Diane Kruger - k roli se to absolutně nehodilo. Dávám 75%, zaokrouhleno na 4*. Přes mé výtky se mi to hodně líbilo. (14.05.2007)

Film se věnuje posledním třem rokům Beethovenova života. Je to příběh plný emocí, poukazuje na ctižádost a sebevědomí geniálního skladatele, který si byl plně vědom své vyjímečnosti. Říká se o něm, že byl nerudný a vzteklý, ale přece ho dokázala "zkrotit" Anna Holtzová, která byla jeho asistentkou (jak bychom dnes nazvali funkci opisovačky not ). Stála při něm v jeho posledních chvílích života a přinesla mu trochu štěstí do jeho staromládeneckého života. Podle mého mínění zahrál Ed HARRIS tuto úlohu jedinečně - při dirigování "Ódy na radost " mi svým výkonem vyrazil dech ! A Diane KRUGEROVÁ byla tak milá a báječná jako by se v té době narodila. Možná, že filmu chybělo více lyriky a romantiky, ale to bylo z období, kdy Beethoven byl již hluchý a tato okolnost z něj dělala neřízeného hrubiána. Jenže byl to génius ! Dovolte, abych zde popsala jednu příhodu, která se stala,když byl Beeethoven na léčení v lázních Teplicích v Čechách. Byl na procházce se svým přítelem Wofgangem Goethem, když tu proti nim šel celý císařský dvůr v čele s císařem. Goethe sundal klobouk a zdvořile se uklonil. Beethoven aniž mrknul okem ostentativně šel dál... "Proboha, proč jsi nepozdravil císaře a jeho choť "? ptal se překvapený Goethe. "Protože císařů, králů a knížat je plná Evropa, ale Beethoven je jenom jeden." odvětil s úsměvem Beethoven. (17.10.2007)