Johnny si vzal pušku

Můj komentář bude asi zkreslený knihou, kterou jsem dočetla ten samý den, kdy jsem zhlédla film. Kdybych měla hodnotit sílu příběhu, pět hvězdiček by nestačilo. Z obyčejného kluka se následkem úrazu stává myslící torzo promítající si svůj předchozí život. Pomalu chápe, že již nikdy nebude slyšet nic víc než dávné zvuky minulosti, neuvidí svou milou, nedotkne se jí.... Neví ani, zda je ve své rodné zemi, zda jeho blízcí vědí, co se s ním stalo. Nejsilnější scénou (kromě závěrečné) pro mě byla ta, kdy postarší sestra, která by mohla být hrdinovou matkou, otevře okno a na ležící torzo dopadnou paprsky slunce. A on je zase na chvíli doma a šťastný. Brečela jsem a moc. Ten film snad musí zasáhnout i cynika. P.S. Formě nemám co vytknout, kniha je kniha, ale film se povedl moc dobře. Funguje stejně, i když z vnějšího světa víme víc a z hrdinova nitra o trochu méně. Doporučuji (09.03.2008)

Protivojnový apel zmučenej mysle tela, orezaného na kocku. Kocky mäsa neschopnej hovoriť, vidieť. Ostávajú fragmetny spomienok, sny, horúčkovitá snaha prehovoriť svojou deformovanou formou tela-netela ako cirkusová atrakcia toto: "Aha, kuknite sa, čo z bežných ľudia robia zvrátené chúťky mocných, schopných, ochotných a vždy nanovo rozpútavajúcich vojnové besnenie!" V mene vznešených ideálov umierajú milióny tých, ktorí sú mocou považovaní za vojnový futrál, ktorý leží v hroboch na oltári vojnových veliteľov, ktorí vo vojne zomierajú len zriedkavo. No oltárik v dejinách postavení títo "geniálni stratégovia vedenia boja" už majú. Režisér Trumbo si to formou neuľahčil, výpoveď je podaná netradične, introspektívnym uvažovaním raneného s kopou fragmentárnych výjavov z jeho života, z jeho nočných môr a snov. No vďaka zvolenej forme silné. (29.06.2021)

Pohled mladičkého amerického vojáka, který dobrovolně narukoval v první světové válce na "obranu demokracie". Brzy nato se ocitá na nemocniční posteli bez možnosti pohybovat se a komunikovat. Rozmlouvá tedy jen s divákem a popisuje celý předchozí život. Bezútěšných závěrečných 30 minut z důvodu spoileru utajím. (21.05.2017)

Je mi jasné, čo tým chcel Trumbo povedať, ale zvolená forma je tak hrozne nudná. Asi každú minútu som pozeral na hodinky. Spomienky na otca (Jason Robards) sú ešte v pohode, sny o Ježišovi (Donald Sutherland) už sú dosť o ničom, no tie monológy okypteného tela boli zabiják. Dali sa do toho vopchať aj silnejšie myšlienky. Áno, vojna je hnusná a nerobí z chlapcov chlapov, robí z nich mrtvoly, v lepšom prípade mrzákov, prípadne majú psychické ujmy do konca života, ale dá sa to natočiť aj tak, aby to bolo pre diváka zaujímavé. P.S. Škoda, že ani raz nedali dole ten náhubok, zaujímalo by ma, ako vyzerá človek bez úst, nosa, očí a uší, hlavne že čelo a vlasy mal bez poškvrny. Tak isto aj hruď a brucho, ani jeden škrabanec, či jazvička, ale nemá nohy ani ruky... Proste absurdita a trochu nedomyslená. (25.08.2022)

Dnes v noci se mi ten příběh usídlil v hlavě a nemohla jsem ho z ní dostat. Nejlepší protiválečný příběh. A já jsem si nemohla vzpomenout na název knihy a jméno spisovatele, i když jsem věděla, že autor knihy byl také režisérem filmu. Takže jsem vstala a googlila jsem. Byla jsem na sebe pěkně naštvaná, že mi něco takového vypadlo z hlavy. Film jsem viděla před mnoha lety, knihu jsem četla ještě dřív. Kniha by byla na pět hvězdiček. Ta bezmoc a to zoufalství mladého muže, který se probouzí v nemocnici a postupně zjišťuje, že je slepý, hluchý, němý, bez rukou, bez nohou...A někde na něho čeká jeho dívka a jeho rodina. Dalton Trumbo se inspiroval novinovou zprávou o případu majora, který byl ukrýván v tomto stavu v  nemocnici několik let. Hrozné. Komunikoval s okolím tak, že vyťukával morseovku hlavou do polštáře. Když jsem četla svým puberťákům ve škole ukázky z knihy, nikdo ani nedýchal. A to jsem vybírala opatrně, aby neutrpěli šok. (12.12.2023)