Sekretářka

Okrajově komediální Ds hříčka se správně komorní atmosférou, koncentrovaná na dvě hlavní postavy, jejich vztah a definici normálnosti. Příběh tu není důležitý, od úvodní scény je vám totiž jasné, o co tady půjde. Tvůrci evidentně věděli, co chtějí říct, a když to pak Maggie s Jamesem taky výborně zahráli, není důvod proč nedat 80%. Mimochodem, ten trailer docela lže;) A jediné, čemu jsem se zasmál, byl ten mediální cirkus, který se rozjel v závěru filmu. (03.08.2008)

Začátek s koncem v opačném pořadí je špatná strategie. Kromě výrazné role nepříliš hezké Maggie (povislá prsa v 25 letech??) to byl jeden velký stupid. Na první výprask jsem čekala víc jak půl filmu, ve zbytku to šlo jen dál z kopce. Scéna zarputilosti, ve stylu americké show, jako důkaz opravdovosti svých citů, byla vrcholem nevkusu! Nechápu jak může někdo zaměnit vážné psychonarušení-sebepoškozování s masochismem, to je totální neznalost problematiky. Ale co víc čekat, než šňůru zmatků, chyb a trapných pokusů o boj s potlačováním vlastní sexuality. (10.10.2010)

Po velmi dlouhou dobu musela americká studia dodržovat tzv. morální kodex a zejména tvorba velkých studií se vyznačovala neuvěřitelným šosáctvím. Pak přišlo uvolnění, které přineslo spoustu nahoty, vulgarity a zbytečných filmů, které sázely na co nejlacinější podbízivost. Sekretářka není erotický film, je to spíš úsměvný příběh o hledání sexuální identity a vyrovnávání se s ní. Zatímco homosexualita je už víckrát úspěšně zpracovaná a jako téma určitě nepřekvapí, sexuální odchylka, která hraje v příběhu sekretářky důležitou roli, má stále nádech něčeho neobvyklého, v hraných filmech jen zřídkakdy viděného. Maggie Gyllenhaal i James Spader hrají s nadhledem a Sekretářku lze považovat za příjemný snímek ve stylu americké nezávislé scény. Jde o film, který sice opatrně a mírně (ve skutečnosti se přes tragikomické a dramatické prvky pohybuje na půdorysu klasických romantických komedií) ale přece jen posunuje hranice stylu a tématu. Celkový dojem: 80 %. Je to mimo jiné snímek o toleranci a ocení ho nejspíš ti, co už dávno pochopili, že hranice tzv. normality se pohybují jinde než v předminulém století a láska má mnoho podob... (13.06.2006)

Čo je normálne ? Kto na to pozná odpoveď ? Majú tí, ktorých konzervatívnejší z nás bez mihnutia oka označia za úchylákov právo na lásku ? Tak tento film sa snaží dať odpoveď na tieto otázky. A celkom dobre mu to ide. Dominantno - submisívny vzťah šéfa a sekretárky je riešený celkom hravou a zábavnou formou, pričom len vyvaľujete oči nad originalitou scenára, i keď je jasné, že sa rúti k happyendu. Spaderova postava je prototypom "nestability" vyvierajúcej z jeho odlišnosti a následnej frustrácie z vedomia tejto odlišnosti, Gyllenhaalovej Lee je zas zo začiatku zakríknutá, neskôr sebavedomá "otrokyňa" a práve jej premena je na jej výkone tým najfascinujúcejším. Film som možno trochu (asi o pol*) nadhodnotil, ale vôbec mi to nevadí lebo takéto filmy nevidieť každý deň. 10/10 (07.03.2005)

"Nejste stydlivý. Jste právník." Já tedy nejsem právník a nepotřebuju ani sekretářku, ale když o to tak přemýšlím, tak jsem ochoten si ji pořídit. Lee totiž měla cosi do sebe a pokud touží plnit submisivní úkoly, naplácat na zadek nebo souložit v poutech, tak jsem k dispozici. Klidně se obětuju. Ale zpět k filmu, kterej jsem si užil jen napůl. Tou půlkou je samozřejmě Lee. Její protějšek, stydlivej dominátor pan Grey, prostě moc zábavnej nebyl. On si ten svůj chtíč nedokázal pořádně užít a naprosto dlabal na moje dobře míněný rady, aby svý sekretářce dal to, co ona chce a on se za to stydí. Vždyť uspokojit ženu není hřích. (26.04.2022)