Ve znamení Merkura

Ve znamení propagandy. Charakteristický povinně optimistický a odlehčený opus, který dobře charakterizuje filmovou tvorbu ponurého období nejtvrdší normalizace. Lze nalézt mnoho styčných prvků a nepřehlédnutelných podobností s mnohem úspěšnějším a umělecky kvalitnějším dílem krále české seriálové tvorby Františka Filipa, totiž s Chalupáři, emblematickým seriálem oné pochmurné doby - totožně vyvedené titulky, charakteristický filmový materiál s pastelovým vyzněním barev (narozdíl od strašlivé televizní kvality následující dekády, totiž 80. let), jakási povinná rozjuchanost, agitační a propagandistický podtext a neopominutelné skvělé herecké obsazení. Jen na rozdíl od Chalupářů je tenhle vynucený seriál právem zapomenut. (06.05.2013)

Že velký komančský náčelník Gustávo "Mň Mň Súdruhovia a Súdružky Mň Mň" Husacoo rozhodne odklepnout séroš o československých celnících bylo nasnadě. Nakonec o kom jiném? O dizidentech? O chartistech? Nebo snad o zaměstnancích rádia Svobodná Evropa? Tohle si doba nežádala. Ta vláda tam prostě nemohla stát jako kůl v plotě. Museli vidět, že ten tlak jde zespodu. Že prostě ten lid si to přeje... To je fuk. Zkusme zapomenout na to, co tenkrát na Červeném Hrádku nablil Milouš Jakeš do mikrofonu. Buďme rádi, že se to převedlo na kapitalismus. Soudruzi teď jsou ještě víc za vodou. Přejme jim to. Pro nás přínos, že se už přestali točit séroše o těhlech obskurních povoláních a už se zase točí jen o doktorech. (14.05.2013)

Další z normalizačních seriálů, který nám může posloužit jako dokument doby, pokud si nevzpomínáme, jak to ještě nedávno chodilo na našich státních hranicích a jak probíhala celní a devizová kontrola. Jednotlivé díly tvoří samostatné dramaturgické celky a pouze první a poslední na sebe navazují. V každém z nich zavítáme na jinou celnici (periodicky: Hřensko, Rozvadov, Cheb - Strážný, Bratislava a nakonec Harrachov / Náchod). I přes své "pohraničnické" téma je seriál poměrně apolitický a díky kvalitnímu hereckému ansáblu i divácky atraktivní, s mnoha odlehčenými a vtipnými částmi. Samozřejmě i těmi nezamýšlenými, plynoucími z absurdity své doby (například boj s pašeráky konfekce ve čtvrtém dílu). (11.11.2018)

Ať na to koukám sebevíc, je to pěkná, ke konzistenci poměrně vzdálená, slátanina. Chvilku to vypadalo, že to bude celkem plytký příběh Jardy Hajzlíka kterak se dal k celníkům, našel si buchtu a ochránil ji i naši republiku před zlými pašeráky. Občas proložený scénama, kterak celníci šmejdí v něčích věcech. A Janě Švandové to v uniformě sekne. Jenže už u druhýho dílu asi nevěděli co s tím, tak z toho zkusili udělat detektivku. Občas proloženou scénama, kterak celníci šmejdí v něčích věcech. To se taky nepovedlo. Proto ve třetím díle zkusili kombinaci obého, ale krom toho, že to v uniformě pro změnu slušelo Kateřině Macháčkové, to nezachránil ani závěrečný romantický odjezd milenců od hraničního přechodu. Teda pokud vás nevzrušujou záběry na celníky šmejdící v něčích věcech. Ve čtvrtém pokračování si soudruzi vzpomněli, že máme taky ňáký slováky, tak tam prdli něco z Bratislavy. Ale krom slovenčiny zas nic novýho. Jo vlastně, pozor změna, celníci šmejdí ve vlaku a na lodi. Krom klasické celnice, samozřejmě. Po tomhle intermezzu se v pátém díle tedy vracíme zpět k Hajzlíkovi a jeho (ještě ne) buchtě. Skoro. V půlce dílu se totiž ukázalo, že tam není žádnej pořádnej příběh (krom celníků šmejdících v něčích věcech), tak tam prdli vsuvku s příhodou starých dědků. Nepomohlo. Takže poučení? Dobří herci ve špatným seriálu už to nevytrhnou, každej tlustej strejda v zápaďácký káře je pašerák a imperialisti s oblibou kupujou LIAZky. Jo a všechny pěkný ženský by měly nosit uniformu (na to bych udělal zákon). (04.01.2018)

Taky jsem zasedla před obrazovku a nostalgicky vzpomínala na dobu, kdy mne tento seriál dostal natolik, že jsem kvůli práci u celníků, šla dělat přijímačky na ekonomku. A šprtala se němčinu. Nojo, nevzali mne, odmaturovala jsem na strojárně a jedinej jazyk, kterej mám aktivní je kromě rodného, ruština. Německy se domluvím, přečtu...ale tak nějak pomalu.....osud asi už věděl, že bych si té celnice moc neužila, maturovala jsem v roce 1987. Tu scénu s ucpaným saxíkem, tu jsem si pamatovala, ale jinak??? Okolí Děčína a Hřensko..jojo, to už je dávno....tak zase v sobotu..začínám mít tu TV Barrandov ráda....ještě byl seriál o pracovnících pražského metra, taky by ho mohli opakovat a Duhový luk...to by si na svoje přišli milovníci Tater. (29.05.2011)