Tvoje, moje a naše

On má osm dětí, ona deset.. zamilují se do sebe a mají jich 18 ... No.. fakt docela koukám co všechno se dá vymyslet.. škoda.. nápad bydlet ve sterém majáku se mi líbil, někdy sem se i zasmála a "máma s tátou" nehráli zas tak špatně (18 potomků sem opravdu nestačila registrovat) .. takže na tu jednu hvězdu to asi bude ;) (27.03.2011)

Jde přesně o ten typ rodinného filmu, který ničím neurazí a zároveň ani nenadchne. Děj je hodně jednoduchý a nabídne několik usměvných scén. Děcka obou rodin se mi zdály v některých situacích poněkud nepřesvědčivé. Už jen fakt, kdy rodina má 18 dětí je nepředstavitelný, ikdyž ve filmu je s trochou nadsázky možné všechno. (28.10.2015)

Komedie, která je variací na seriál Krok za krokem. Podobná také filmu Dvanáct do tuctu. Klasická zápletka - děti, které se vzájemně nenávidí, protože se nechtějí dělit o svého rodiče. Takže proti sobě zprvu bojují, pak se snaží naštvat rodiče, rozeštvou je a nakonec se snaží vše napravit, protože se vlastně mají rádi. Banální zápletka, od které nemůžete čekat žádné velké herecké výkony, ani nic převratného. Přesto dobrý oddechový rodinný film. (25.04.2009)

Výrazný filmový deficit v posledných dňoch spôsobil, že aj na filme ako je tento, som sa prekvapivo slušne zabával a nenudil. Ono to už priehľadnejšie a plytkejšie ani nemohlo byť, ale niektoré výstrelky a vzájomná nevraživosť, ako aj sympatický výber hercov (či už hlavnej dvojice alebo detských zlomyseľníkov) bol veľmi podarený. Ale znova si to už asi nepozriem. Dovtedy prídu určite stovky podobných filmov s podobnou banálnou zápletkou. 55%. (20.12.2007)

Všichni máme svoje sny. Třeba i sny o tom, že nás oblíbený herec se přece nezaprodá úplný blbosti. Kdysi jsem měla tenhle sen i o Dennisu Quaidovi, kterého jsem znala z dramat jako je Traffic, Frekvence a Hráč nebo z příjemných komedií ve stylu Pasti na rodiče a V dobré společnosti. No, ten sen právě teď skončil a zajímalo by mě, nakolik byl Quaid zoufalý, aby přijal roli, ve které nedělá vlastně nic jiného, než pochoduje v uniformě, píská na píšťalku a ještě se nechá polít nějakých hnusným zeleným slizem. Jen tak pro orientaci: Yours, Mine and Ours vypráví o vdovci/admirálovi, který se jednoho dne potká se svojí láskou ze školy, momentálně taky vdovou (jinak úspěšnou umělkyní), a ti dva se vezmou. On má 8 dětí, které ho poslouchají na slovo a řídí se předepsanými pravidly, ona má dětí deset a ani jednomu disciplína nic moc neříká. Už podle základu se dá tušit, že do civilnosti In Good Company má tenhle film sakra daleko, jenže on má stejně daleko i k vtipný komedii. Scénář vlastně nehraje žádnou úlohu, vůbec vás nemusí zajímat, kdy se naše hlavní dvě postavy v podání Quaida a Russo vezmou, jak se jejich vztah vyvíjí nebo kdy se rozvedou, protože to ve filmu stejně neuvidíte. Jediné, co celých 90 minut sledujete, je totiž přehlídka toho, jak se dá ničit nábytek domu. Plus jako bonus morální poučení na závěr, kdy vám film dokonale předvede, že i lidi, kteří si vůbec ale vůbec nejsou podobní, můžou být těmi nejlepšími přáteli. Sakra, Dennisi, do čeho ses to zapletl? (24.10.2006)