Tvoje, moje a naše

Nakonec si mě to získalo alespoň na 30%. Zasmál jsem se nakonec docela hodně (holt jsem se zavčas smířil s tím, že to bude totální zvratek), protože Qúaid s Russo jsou snesitelnější než Steve Martin a spol. ve Dvanácti do tuctu, digitální maják je "nemodolatelný" a děti při svém řádění skouzávají tím správným způsobem do anarchie. Bitky stojí za to, stejně tak i kamerové jízdy přes stoly se snídaní, kdy vedle dětí žere prase (!). Bezmála dekadentní humor a neuvěřitelně vtipné romantické scény (šišlající klučík drží za ruku svýho novýho sourozence a smutně vypustí "My uš nebudeme bláškové?", digitální maják apod.) dělají z téhle fašírky svým způsobem neodolatelnou radost pro cynického nepřítele bezpohlavních rodinných fašírek. (19.11.2006)

Výrazný filmový deficit v posledných dňoch spôsobil, že aj na filme ako je tento, som sa prekvapivo slušne zabával a nenudil. Ono to už priehľadnejšie a plytkejšie ani nemohlo byť, ale niektoré výstrelky a vzájomná nevraživosť, ako aj sympatický výber hercov (či už hlavnej dvojice alebo detských zlomyseľníkov) bol veľmi podarený. Ale znova si to už asi nepozriem. Dovtedy prídu určite stovky podobných filmov s podobnou banálnou zápletkou. 55%. (20.12.2007)

Jde přesně o ten typ rodinného filmu, který ničím neurazí a zároveň ani nenadchne. Děj je hodně jednoduchý a nabídne několik usměvných scén. Děcka obou rodin se mi zdály v některých situacích poněkud nepřesvědčivé. Už jen fakt, kdy rodina má 18 dětí je nepředstavitelný, ikdyž ve filmu je s trochou nadsázky možné všechno. (28.10.2015)

On osm, ona deset (ale šest adoptovaných), dohromady 18!!! Quaid ani Russo nepatří mezi mé oblíbnence a zřejmě podali standardní výkon. Sluníčkem poměrně banální, naštěstí ne dlouhé komedie, je maličká Linda Hunt jako paní manionová. Když si míchá Martini se dvěma olivami a sleduje vrestling, případně když uklízí a za oknem se dějí věci - to se dějí věci. A na otázku jak se jí líbí nový dům vece: “Je potěšitelné žít ve státě, kde bují klíšťová encefalitida.“ Jinak děj postavený na dvou odlišných povahách - puntičkářském admirálovi a bohémské módní návrhářce - je předem jasný a po klasické scéně se zubní pastou už moc nepřekvapí. Ovšem klid Russo ve všech situacích s dětmi je obdivuhodný. Když jde otec „na rande na slepo“, jedno z dětí se bezelstně zeptá „A ona nevidí?“. Po všech peripetiích a naschválech v souladu s hollywoodskou tradicí děti zjistí, že by bylo fajn mít zase oba rodiče. Jen by mne zajímalo, zda si ještě pořídili nějaké to naše… (06.06.2008)

Ať si říká, kdo chce, co chce, já jsem se příjemně bavila a rozhodně nelituju večera prosezeného u tohoto filmu. Příjemní herci (Dennis Quaid je v té uniformě pěkně sexy) a pohodová atmosféra si dokázali udržet po celou dobu trvání mojí pozornost, nasmála jsem se taky poměrně dost a pokud jde o to prase u stolu, berte to s rezervou, amerikáni jsou amerikáni:-D (25.04.2009)