9. rota

Za opravdu výrazný úspěch tohoto filmu považuji to, že jsem ho vydržela dokoukat do konce. To se mi dosud u žádného „sovětského“ válečnému filmu nepodařilo. Nicméně ani zde nás tvůrci neušetří typického ruského patosu, i když pravda, zde trochu říznutého hollywoodštinou. Nejprve všude panuje soudružský duch a také kopa legrace. Výcvikovou selanku ukončí drobná nehoda již na letišti v Afgánistánu..to kdyby věděl soudruh voják druhého ročníku, který nemohl letět a TOLIK CHTĚL, snad by tak moc neplakal a nelitoval, že také nemohl jet sloužit Sovětskému svazu. V samotné akci chlapcům občas nastane sem tam trocha problémů, ale vše vyřeší nesmrtelné katuše na URALECH alias Stalinovy varhany. Mezitím máme ovšem možnost pokochat se např. “létající laňkou“ MI-24, sovětským jeepem UAZ a všudypřítomnými BéVéPéčky. Vzájemné střílečky soudruhů a Usamových „borců“ obstarávají samozřejmě na obou stranách nepřekonatelné AK-čtyřicetsedmičky…ale i hezké okamžiky pod minomety jednou skončí a nakonec jako vždy skoro všichni zemřou (až na hrdinného Vitalije Tlamova) ,protože soudruzi v Moskvě udělali chybu a zapomněli, že mají na kvotě 3243 ještě pár soudruhů…(v rámci zvýšení dramatičnosti samozřejmě blahosklonně odpustíme tvůrcům poněkud nepřesné počty hrdinsky padlých a zraněných členů 9.roty oproti skutečnosti) Když na závěr poslední zbytky „zachránců afghánského lidu proti imperialismu“ opouští území, můžeme tedy jen konstatovat: když už cikány z pouště nedobyli ani sovětští soudruzi, kdo jiný by to mohl dokázat? Ale nevadí..neboť jak v závěru filmu praví hrdina: My..my jsme zvítězili!! ..škoda, že nám v závěrečných titulkách nevyskočil přes celou obrazovku ještě tradiční НУ ПOГOДИ! (a pamětníci doplní: Kotěnočkin, Rusakov..) (29.10.2011)

Výborný vojnový film, priam prototypová ukážka nezmyselnosti všetkých vojen. Prešli sme si tu celou cestou, ktorá čaká na každého moderného vojaka: nábor, tvrdý brainwashing, čakanie, srandičky na mieste a potom boj o prežitie. Zároveň je celý snímok zahalený do mierneho dramatického náboja, ktorý sa samozrejme pri konci v rámci finálnej krvavej mordovačky ešte znásobí. Možno by ho bolo viac, keby bol film trocha kratší a vypustilo sa pár zbytočnejších slabších scénok. Tiež by som ocenil keby sa autori viac vyhrali s psychológiou vojakov. Inak však veľká spokojnosť. 80/100 (19.09.2014)

Dojemný a zvláštně smutně uspokojivý film, takový familiérní, držící se toho nejlepšího, co může člověka k nějaké té jednotce v nějaké té válce divácky připoutat. A zajímavý příspěvek na téma neporazitelnosti "lstivých Afgánců". Zvláštní, tolik armád, od té pod velením Alexandra Makedonského, přes koloniální britskou, francouzskou, sovětskou, americkou... Scénář zůstává stejný a ten nezdolný nárůdek v pustině si drží svoje... (10.06.2012)

Rozmáchlý ruský válečný film. Příliš rozmáchlý. A na to, že je ruský, se tváří až moc americky. Ano, místy je to velmi velké a téměř obdivuhodné, ale místy zase děsně teatrální, trapné a nudné. A hlavní hrdiny jsem měl navíc problém rozeznávat, což mi vadí vždycky. Náš Tobruk dopadl mnohem, mnohem lépe. (28.07.2013)

Pro Kristovy rany, kde se vzaly ty 4hvezdickovy hodnoceni?? Vetsi nudu jsem u vojenskyho filmu uz dlouho nezazil. Potencial to rozhodne melo, ale tak priserne utrapenej dej nedokazu pochopit a uz vubec ne akceptovat.. Dve hvezdy za snahu a za ty dve podareny bojovy sceny. Kazdopadne srovnani s Olovenou vestou pokulhava vic nez afghanskej kripl mezek.. (08.03.2014)