Nevinnost

pro me jeden z nej filmu, ktere me nejvice ovlivnily. Film jsem videla na MFF v KV, kde ho uvadela samotna reziserka. Jak zde jiz bylo receno, film ma tajemnou az mysteriozni atmosferu a divaka nenecha v klidu, neustale premyslite o co v tom filmu jde. No a pak vam vsechno zacne docvakavat. Ze az tak mysteriozni pro nas to neni - spis pro ty male holky, ktere v tom filmu jsou. O cem je to divadlo, co nacvicuji? Co znamena podana rukavice a jednotlive pokroky devcat smerem k uvedomovani si sebe sama a sve zenskosti?...az pak internatni skolu (detstvi) opusti a zacinaji vnimat i o muzske okoli a jdou si svoji vlastni cestou. A zaver filmu:"Pani ucitelko, co se mnou bude, kam me to vedete"...ucitelka:"Nevim, ale jedno vim jiste...brzy na nas zapomenes"... V tomhle momentu si skutecne uvedomite, ze na detstvi zapominate bud uplne a nebo tim, ze se na neho divate s odstupem casu, jako dospeli. Ale tenkrat, jako deti, ten svet byl mnohem barvitejsi a adrenalinovejsi. (19.12.2007)

Myslím, že chápu záměr režisérky a hluboce smekám před její odvahou natočit tento film i jejím umem. Mimo jiné mě to přimělo se zamyslet. A je to trochu znepokojivé. Neztotožňuji se s tímto viděním dětství a nevinnosti. Dokonce musím konstatovat, že jsem snad sama vůbec nebyla dítě. Nebo že by právě toto bylo ono zapomnění? (02.06.2014)

Jalová, primitivní, dokola se opakující symbolika (zvířata v kleci, motýli na špendlíku, housenka, had svlékající kůži, motýlí tanec, motýli to dělají...), nesmyslně dlouhé statické záběry (děvčátka se mrcasí u tyče, některé se při tom šťourají v nose, jedna po druhé odcvičí svoji sestavu, pak znovu jedna po druhé odcvičí trochu jinou sestavu - vše v jediném záběru, holt velké umění...). Mysteriózní atmosféra? Jistě, a jak vynalézavě - živé dítě v rakvi, kulhající úča v ponurém baráku, tajné chodby... A teď jsem tě dostala, stereotypně uvažující diváku! Trefný komentář: PartyzanFilm. (16.04.2017)

Lucile Hadzihalilovic si s divákem od začátku hraje. Několikrát jsem si řekl "teď to přijde" a ono se nic nestalo. Nakonec jsem pochopil, že je to opravdu "jen" o nevinnosti, která se v průběhu poznávání vytrácí. Když dospějeme a svou nevinnost ztratíme, automaticky předpokládáme to špatné. Proto je třeba tenhle snímek sledovat bez dospěláckých předsudků a vrátit se do dětských let, kdy byl svět ještě plný tajemství. (12.06.2011)

Už dlouho mi žádný film nedal tak zabrat jako tento osobitý přepis Wedekinda Lucile Hadzihalilovic. Sice v tomto případě platí cca takové pravidlo, jakože kdo přežil první půl hodinu má vyhráno, protože až po té mezi ty holčičky přichází i několik dospělých postav hraných skutečnými herečkami, ale moje čtení komplikovala především předchozí znalost jiného přepisu stejné předlohy The Fine Art of Love: Mine Ha-Ha. A pakliže bych měla volit verzi filmově přijatelnější, tak by to byla ta druhá, protože dospívání je mi přeci jenom bližší než dětství. Nicméně oceňuji dva tak diametrálně odlišné přístupy k jedné látce. (08.01.2014)