Zapomenutý svět komunismu

Coby třídílný dokument mající za snahu zmapovat fenomén komunismu ve střední a východní Evropě je tenhle projekt BBC velmi plochý a neobsáhlý, zasloužil by minimálně ještě tři další díly věnované sociálně vyvinutému komunismu v Polsku s hnutím Solidarita, specifikům Titova socialistického zřízení v Jugoslávii a osobité cestě Maďarska, když tedy nechceme do výběru zahrnout i stav v Sovětském Rusku, který by sloužil jako silný kontrapunkt ke status quo v západní části socialistického mocenského bloku. Když se ale blíže seznámíme s již existujícími jednotlivými díly, najdeme i přes výše zmíněné námitky v jednotlivých částech řadu rozhodně zajímavých kontextů, autentických filmových záznamů a pečlivou dokumentární práci, byť na malé ploše 3x50 minut. Standard dokumentární tvorby BBC se prostě nezapře... (12.07.2011)

Dokument o tom, jak žili obyčejní lidé za socialismu. První díl - Socialistický ráj. Je věnován Německé demokratické republice. Spousta vzácných záběrů i šokujících informací. Třeba ta, jak tajná policie (Stasi) zasahovala do normálního života snad všech lidí. Já teda nevidím zase tak velký rozdíl mezi jimi a Gestapem. Policejní stát jak policejní stát, stejná pakáž. Co mě ale dostalo nejvíc, bylo info o atletce Heidi, kterou si Stasi vybrala do dopingového programu. Musela brát pilulky, které z ní nakonec udělaly muže. Tož je toto normální? Druhý díl - Království zapomnění. Popisuje dění v Československu. Padesátá léta byly jedno velký svinstvo. Převládal tady tvrdý stalinismus, který se podepsal na tisícech lidských životů. A když začala svítit jiskřička naděje v roce 1968, Moskava tvrdě zakročila a nás tak odsoudila do tvrdé normalizace, která trvala až do pádu komunismu v roce 1989. Bohužel všechny tyto informace vyšly na svět až v devadesátých letech, a proto si lidé tenkrát utvrdili názor, že se měli dobře. Lidé prostě byli nástroji této mohutné mašinérie zvané komunismus. Bůh ví, jak by to dopadlo, kdyby se svobodný život na konci šedesátých let dál svobodně rozvíjel. Třetí díl - Socialismus pro jednu rodinu. Poslední díl je věnován životu v Rumunsku, kde vládl diktátor Ceausescu, který nebyl jiný než ostatní. V Rumunsku vládla bída a strach. A co jsem vůbec nepochopil, a u čeho jsem se dokonce vztekal bylo, jak nechali sledovat i vlastní děti. Nebo jak přestěhovávali lidi z jejich domovů do rozbitých bytů jen aby si tento vládce mohl postavit svůj palác. No nakonec dostal to, co si zasloužil. A musím říct, že posledních asi pět minut tohoto dílu byly nejsilnějším zážitkem celého seriálu. (23.12.2010)

Viděl jsem pouze první a třetí díl. Druhému, kde se vyskytuje čechoportugalský kurevník a ochránkyně zaběhlých čoklů (jestlipak se taky postarala o z hranu vyhozenou Ďulu) jsem se vyhnul obloukem, jinak bych musel nejprve pozvracet a pak rozflákat monitor. Celé je to jednostranně a neobjektivně vypracovaná propaganda kapitalismu a démonizování všeho socialistického. Největší sranda je, jak všichni, kteří ve Východním Německu údajně trpěli a živořili mají vždycky po ruce hromadu fotek a videodokumentací, čili zas až takoví ubožáci to být nemohli, když už v 60. letech měli foťák a kameru. A nebo že by šlo o podvrh? A co to jako mělo být s tou mužatkou? Copak v kapitalistických zemích se ženy nenechávají přeoperovávat na muže a naopak nebo co tím chtěli filmaři vlastně říci? Armáda popravčích v Bukurešti byli pěkně vychcaní zbabělci, kam vítr, tam plášť. Do poslední chvíle Ceaușescuovým věrně sloužili a až když nebylo zbytí, dali se k revolucionářům, aby alespoň své životy zachránili. Tam nešlo o žádný soud, ale obyčejný kalkul. Vojáci si zkrátka spočítali, že když dají lidu hned a neodkladně mrtvolu hlavy státu a jeho manželky, emoce se uklidní a ani ti nejvyšší členové vlády a armády k žádné odpovědnosti hnáni nebudou. Euforií rozvášněný dav jim to pochopitelně sežral. A vůbec, v čem tam teď mají ten lepší a šťastnější život? Polovina Rumunů živoří ve své vlasti s ještě větší mizérií, než před pádem komunismu, neboť svobody se nenažerou a ta druhá polovina se rozprchla do světa a žebrá na nádražích západoevropských velkoměst. To si tedy vybojovali nádhernou budoucnost... (29.01.2017)

Je vidieť, že je to točené Britmi, tí ani nevedia o akých krajinách vlastne točia dokument. Všetko je pre nich zaostalý východ, kde nie je ešte stále elektrina a chodíme na konských povozoch. Dokument navyše nie je dokument, je to sonda medzi pár ľudí, nič reprezentatívne. Tak trochu fušerská práca. (26.08.2016)

Důchodci propagující komanče, komentujíc tehdejší hektickou dobu plnou úlisné rudé barvy a vyvoláváním SOUDRUHU! Co říct na to, že se opět stejně doba opakuje akorát v jiném pravděpodobně oranžovo modro červeném kabátku s tradičním a obvyklým tunelováním všeho, co ještě zůstalo. Chartu 77 takto propagovat ovšem nemuseli, jelikož nic není v žádném případě ideální a ani ona není. Marta Kubišová tehdy ostrouhala podobně jako většina civilistů nebo např. Palach. Nebylo a není tajemstvím co se tehdy dělo a my se jak vidím do toho opět hrneme, protože naše země je a BUDE vždy Královstvím zapomnění. (26.11.2012)