Zamrzlá země

"Efekt motýlích křídel tak trochu jinak": tohle propojování osudů těmi zdánlivými náhodami je pro mě skutečně vždy filmovým počinem naprosto bezkonkurečním a na jeho začátku musel stát někdo, kdo je vážně dobrý. Spojit scénáristicky či již v samotném námětu osudy lidí více generací, sociálních poměrů a dostat je skoro všechny na stejný level taky nebylo zajisté bez nějakého přemýšlivého mozku. Takže, snímek si rozhodně nepouštějte, když nebudete moci usnout, to už pak totiž neusnete vůbec. Ledaže byste se chtěli přesvědčit, že se jiní mohou mít ještě hůř. Další obrovskou výhodou je ta samozřejmost, s jakou tu herci hrají, jakoby jim prostředí bylo téměř vlastní a vás to nenechá na pochybách. V neposlední řadě obdivuji oddělené sekvence, které vás šoupnou v ději a donutí vás přemýšlet nad tou či onou ještě trochu v jiném světle, než se celý snímek nese. Já nemohu jinak. (04.08.2011)

V mnoha ohledech hnusný a nepříjemný film, který obnažuje lidskou duši až na její podstatu a není to právě nejhezčí pohled ..Každá z těch nějakým způsobem zraněná existence měla díky výborné režii a hercům opravdu podobu živého člověka, o to nepříjemnější bylo sledovat jak se jejich životy, a mnohdy zcela obyčejné a normální, hroutí pod tíhou nezáviděníhodných okolností a příběh otce tří dětí mi doslova vehnal slzy do očí... (05.03.2013)

Mrazivé severské drama je naprosto dokonalý popis pro tenhle film. Rozhodně to není na koukání příjemné a člověk nedostane klasický příval endorfinů, když se hrdinům děje něco hezkého, ale sledovat ten propletenec událostí a jak se vlastně týká úplně všech zúčastněných, bylo uchvacující. Škoda těch sto třiceti minut, to bylo příliš. 80% (03.02.2017)

Co jenom dokáže jedno nešťastné rozhodnutí v nouzi, jedna bankovka. Po vzoru slavnějších Requiem za sen nebo Crash je tu opět spletitost osudů několika lidí, tentokráte v drsném finském dramatu. A musím říct, že se jim jistým způsobem vyrovná. Seveřané totiž ve svých filmech vynikají syrovým provedením, na druhou stranu zase bez příkras a zbytečného přehánění. Paha maa je k tomu protkaná i opravdu vtipnými momenty a obohacená krásným poselstvím na závěr: „Jaký je smysl života, když náš pozemský život je peklo? Ale musíme věřit, že nakonec se věci zlepší. Jinak nic nedává smysl.“ I takový je život, pro mě 90% (24.02.2012)

Před pár lety mě ve Varech nadchl film Milovat a opouštět a další dílo téhož režiséra dokazuje, že to nebyla náhoda. Zamrzlá země je mozaikou mikropříběhů odvíjejících se od jednoho muže vyhozeného z práce. Jednou si sice pomůže návratem kousek za začátek a v závěru zase poskočí o pět let dopředu, ale náhody (pro tento typ filmů nezbytné) mi nepřišly nějak nepravděpodobně vykonstruované. Řeší se tu témata jako nezaměstnanost, alkoholismus, drogy, agresivita, kriminalita apod., ale celé je to okořeněné nezanedbatelným množstvím černého humoru. Takhle nějak jsem doufal, že bude vypadat Hřebejkovo Horem pádem. (08.07.2005)