Pád do tmy

Slova vysočina a řezník někomu asociují salám, mně filmy Neila Marshalla.. Speleologický survivor, který by si klidně vystačil i bez nástupu humanoidních macarátů, protože pocity stísněnosti (nejen prostoru) dokáže hravě navodit i bez hororových prvků. Chutné gore efekty se zvukem připomínajícím čvachtaní dvouletého dítěte v nafukovacím bazénku, otevřené zlomeninky a bláto na hřišti způsobující lekačky jsou pak už jen třešinkou na krasovém dortu ze strachu, krve a prachu. Jaký to v uvozovkách balzám oproti námětem podobnému The Cave od B.Hunta, které lze napínavosti přirovnat k devadesáti minutovému upřenému pohledu na stalagmit vprostřed jeskynního komplexu - podotýkám bez baterky.. A tolik diskutovaná pointa? Nejvíc se mi nakonec líbí myšlenka, že ten "Descent" (sestup) byl "into Madness", viz.nepoužitý záběr "crawlera" při úvodní halucinaci v nemocniční chodbě či některé logické nesrovnalosti (viz.Lima). Ty nejstrašnější stvůry totiž člověk ukrývá jen ve své hlavě.. (15.05.2012)

pokud byl tento film natočen, aby odrazoval od vstupu do pochybných děr (né v případě, že je dírou myšlena kvalitní IV. cenová..), pak v mém případě splnil účel dokonale.. nikam nepolezu..:) páně d-corsovo srovnání s kostrounama mi přijde docela na místě, i když vaterland sám o sobě byl daleko zábavnější.. prostě omáčka kolem něj mi přišla daleko chutnější..;-) a ještě si dovolim malý dovětek - jsem ráda, že i ve filmu mají holčičky podobnou mluvu jako já.. takže: to mě poser..:)) (12.03.2008)

Tak si to shrňme... Partička mladých slečen si udělá výlet do okolních luhů a hájů. Zapomeňte však na skautíky - tyhle krásky vypadají něžně pouze z hodně velké dálky. V těchto "útulně temných" končinách (dost mi to připomínalo styl Blair Witch) jim dělá společnost zlá stránka schizofrenního Gluma a parta jeho klonů, která na oběd nepapá rybišku, ale lační po mase sličných dam. Wow, to stačí na základ dobré historky, ne? Přidejme k tomu ještě několik křivd a schíz z minulosti těchto slečinek a máme slušně propracovanou psychologii postav (ale mohlo jich být míň - měla jsem občas problém orientovat se v tom, která je Becky, Mona atd.).. Very good je to, že se film netopí v záplavě účelných lekaček - jasně, párkrát jsem se přistihla při "a kurva", ale o tom to je, ne? ;) Takže.. dobrou noc a hezké sny! :)) (15.02.2007)

Od Neila jsem zatím viděl jen film Centurion a už tenkrát jsem věděl, že to je řezník. Což se u tohoto snímku potvrdilo dvojnásob. The Descent je opravdu působivý atmosférický horor, který těží především z prostředí temné jeskyně a strachu z neznáma. Docela živě si umím představit, jak by dnes (v roce 2012) tohle někdo natočil - použil by nálepku "podle skutečné události" a film by byl natočen třesoucí se kamerou, kde by bylo hovno vidět a navíc by tam byla neustále tma. :-) Samozřejmě příšerky bychom viděli jen rozmazaně, nejlépe zachycené na jednom snímku, že? No představte si, nebylo by to parádní? Odpovím si sám, jasně že ne. A proto musím trochu přisadit a za tu skvělou atmosféru, za těch pár krásných gore efektů a hlavně za TEN KONEC, musím dát 90 %. (22.08.2012)

Neil Marshall nám znovu dokazuje své režisérské kvality. Zatímco v Dog Soldiers se nepáral s budováním atmosféry a šel rovnou do akce, u Descent se rozhodl pro razantní změny. Ta první a nejmarkantnější je prohození hláškujících mužů za ženy, které zde mají nejspíše evokovat ohrožené a bezbranné bytosti, čímž ovšem rozhodně nejsou; druhá změna se odehrává na postu prostředí. Zatímco u Psích vojáků jsme měli dokonalý přehled o okolí, zde nemáme naprosto žádné tušení o tom jak bude vypadat další úsek. Jenže tentokrát se režisér potýká s velikým problémem, jedná se o scénář. Chování a hlavně vývoj charakterů jednotlivých postav je těžko uvěřitelný a v mnoha momentech nesnesitelný. Na druhou stranu si ovšem Marshall skvěle poradil s momentem, kdy se dramatický příběh přehoupne do druhé části a přijdou monstra. Právě z živočichů obývajících neznámý jeskyní komplex jsem měl největší strach, ale nakonec mě režisér skvěle překvapil. Nejen že příšerky nevypadají komicky, ale docela se povedly, ba díky své obyčejnosti působí dostatečně přirozeně a jde z nich celkem strach. Co bych nejvíce pochválil je úchvatná práce s kamerou a ještě lepší hudební doprovod, který v několika momentech dával připomenout slavnou Věc. Nebýt těch otřesných dialogů a velice špatného rozjezdu hodnotil bych větším počtem, ale takhle si Pád do tmy nezasluhuje více, než silnější průměr. 70% (25.06.2006)