Pád do tmy

Sushlasim so Superperom, ze som stracal prehlad s hrdinkami a so siestich som si zapamätal taktiez len tri, ale ani to nemeni nic na tom, ze som bol s filmom nadpriemerne spokojny. Prva polovica hororu bola trosku slabsia, ale na druhej strane mi dal reziser cas na spoznavanie hrdiniek a v druhej polovice filmu sa nesetrilo strachom, brutalitou alebo krvou. Ak by som ho porovnal s podpriemernou Jaskynou natocenou v tom istom roku, vidiet medzi nimi obrovsky rozdiel. Presne to, co sa mi pacilo v tomto horore ma v Jaskyni sklamalo. (11.10.2007)

Jeskyně. Místa, která člověka přitahují, ale na druhé straně zároveň děsí. Děsí ho představa, co kdyby se v nich sám ztratil a postupně by začínal mít dojem, že vidí a slyší něco, co by v jeskyni nemělo co dělat. Nejvíce se mi líbil začátek filmu, jeho atmosféra, pár důstojných a šokových lekaček. Průchod jeskyní a objevování jejích dávných krás byl opravdu dost klaustrofobický, následné boje s nespecifickým druhem dosti krvavé a konec filmu... Vlastně by to vyšlo nastejno, přeživší slečna by tak jako tak přišla o rozum. Ovšem přijít o rozum v jeskynním systému, který je jako pekelná díra s pekelnými stvůrami, to je opravdu k zbláznění...:) (16.11.2008)

Postavy a konflikty medzi nimi nič moc, no hororová línia výborná. Neil Marshall sa obratne pohybuje v obmedzenom prostredí, ťaží z neho hutnú atmosféru izolácie a každých desať minút otvára nové dvere. Lakačky sú perfektné, "záporáci" desiví a odporní a ich quick-motion nasnímanie pôsobivé. A finálne akčné pózy menej trápne, než by ste čakali. Plus zopár príjemných požmurknutí na hororových fajnšmekrov (hudba z The Thing, prsty v očiach z The Evil Dead...). Nadpriemerná žánrovka vykúzlená z priemerného scenára a pre režiséra po Dog Soldiers veľký krok dopredu. (12.02.2006)

Slova vysočina a řezník někomu asociují salám, mně filmy Neila Marshalla.. Speleologický survivor, který by si klidně vystačil i bez nástupu humanoidních macarátů, protože pocity stísněnosti (nejen prostoru) dokáže hravě navodit i bez hororových prvků. Chutné gore efekty se zvukem připomínajícím čvachtaní dvouletého dítěte v nafukovacím bazénku, otevřené zlomeninky a bláto na hřišti způsobující lekačky jsou pak už jen třešinkou na krasovém dortu ze strachu, krve a prachu. Jaký to v uvozovkách balzám oproti námětem podobnému The Cave od B.Hunta, které lze napínavosti přirovnat k devadesáti minutovému upřenému pohledu na stalagmit vprostřed jeskynního komplexu - podotýkám bez baterky.. A tolik diskutovaná pointa? Nejvíc se mi nakonec líbí myšlenka, že ten "Descent" (sestup) byl "into Madness", viz.nepoužitý záběr "crawlera" při úvodní halucinaci v nemocniční chodbě či některé logické nesrovnalosti (viz.Lima). Ty nejstrašnější stvůry totiž člověk ukrývá jen ve své hlavě.. (15.05.2012)

Každý horor musí mít minimálně jednu silnou, charismatickou, nebo nějakým způsobem výraznou postavu, protože divák by se měl bát nejen atmosféry samotné, ale i událostem, které na postavu/postavy čekají za rohem - měl by je tedy částečně prožívat očima postav(y). Descent má tu potíž, že postavy nijak neprofiluje, ani neodlišuje, do konce filmu jsem neměl jasno v tom, kdo je kdo a to je velké mínus. Jinak ale film servíruje napínavý, strašidelný i brutální sestup do temnot, z nichž se rozhodně nevydrápete v dobré náladě, pokud vůbec... Monstra číhající v hlubinách sice působí trošku samoúčelně (máte pocit, že tvůrci narychlo zplácali něco, co tam prostě muselo být), naštěstí pak všemu nasadí korunu perfektní, depresivní závěr... 7/10 (26.12.2012)