Knafayim Shvurot

Žena kolem čtyřicítky se musí vyrovnat se smrtí svého manžela, a její čtyři děti se musejí vyrovnat se smrtí svého otce.Každý se s tím vyrovnává po svém.Matka musí chodit do práce a zjišťuje, že se nestíha starat o všechny své děti, takže se snaží část úkolů přenést na svoji, takřka dospělou, dceru. Jenže dcera má jiné cíle a plány, z čehož pramení spousta konfliktů... Moc pěkný film, jenž sem viděl na jednom malém festiválku, a když jsem odchazel z kina, tak jsem měl slzy na krajíčku a vůbec jsem se za ně nestyděl. (25.08.2008)

Film o rodine, ktorá sa veľmi ťažko vyrovnáva so stratou otca. Dcéra naspieva o otcovi smutnú pieseň (ktorej motív sa nesie celým filmom, podobne ako u českých Samotárov nápev Jana Muchowa), zo staršieho syna sa stal asociálny excentrik, mladší syn je zrelý na psychologickú pomoc, najmladšia dcéra je primladá na to, aby chápala čo sa stalo. Väčšina filmu sa nesie v ťažkej a beznádejnej atmosfére, svetlo zasvieti len na konci, keď sa hrdinovia filmu rozhodnú predsa len žiť. Všetci potrebujú mať otca. (04.04.2013)

Poznáte ten pocit, keď pozeráte jeden film za druhým a stále to nie je ono? A potom zrazu zapadne kľúč do zámku a vás to 100% emocionálne zasiahne a máte pocit, že to bolo natočené len pre vás a je to o vás. Tak tento pocit vo mne vyvolal izraelský film prvýkrát v živote. Bol to ten smutno krásny vyprošťovák, pre ktorý sa oplatí byť filmofil. (30.01.2013)

Melancholický / sociálně kritický / možná až příliš tragicky orientovaný snímek z Izraele, v němž se postavy vyrovnávají s nenadálým úmrtím otce / manžela. Každá po svém. ~ Rodinná tragédie postavená na poměrně lacině vyvolávaných emocích, přičteme-li přehršel tragických motivů (porouchané auto apod.), které mohly být vypuštěny, nelze jít s hodnocením výš než na (chabé) čtyři hvězdy. Škoda. Každopádně, pokud ve filmu chcete slyšet hebrejštinu a jste psychicky připraveni na v bahně reality (?) rochnící se příběh, jenž vyústí v naději v lepší budoucnost, neváhejte. (09.10.2012)

Zvláštní atmosféra, podpořená netypickým prostředím a faktem, že hebrejštinu neslyšíme ve filmu tak často. Nenapadá mě mnoho zemí, ve kterých film vstoupil do nitra lidí tak bez obalu a otevřeně (možná předrevoluční Československo). Líbila se mi uletěnost několka scén a myšlenek. Melancholické, smutné, depresivní, ale obsahující naději. Stejně, jako jsou postavy na začátku vyšinuté, jsou na konci lidské, otevřené a uchopitelné. Hudba, příběh, prostředí, postavy, to vše ladí dohromady. Nominace na Oscara (viz. trailer), ocenění v Tokyu, Berlíně, 9 cen izraelské filmové akademie. Hodnocení 80% zasloužené. (18.01.2010)