Elvis nebo Samuraj?

S velkými brýlemi, nepadnoucím saku, sportovních botaskách, kytarou na zádech a katanou v ruce putuje osamělý bojovník postnukleární pustinou do Lost Vegas, aby se stal králem rock’n’rollu, když to Elvis po 40 letech zabalil. Milovníci Tarantinova samurajského eposu by měli přehodnotit svůj pohled, jelikož Buddyho cesta ve společnosti nemluvného prcka je odyseou hodnou řeckého hrdiny, které odpustíte inspiraci v Šíleném Maxovi stejně tak jako několik scénáristických a logických chyb, které bohatě vynahradí ultracool fasáda nejen hlavního hrdiny, ale celého snímku jako takového. S podhledy kameraman nešetří, choreografie soubojů je i bez krvavého cákání skvělá a suchá vize postapokalyptického světa je tak sugestivní, až si budete připadat, jako by jste v nekonečné poušti stáli také. Tvůrci kostýmů zřejmě prošli hodně vizáží jak rock’n’rollových, tak metalových kapel, aby našly ty správné kusy, které by hrdinům padly a když si do toho připočítáte vynikající hudební doprovod s jasným poselstvím, že Elvis žije, vyjde vám, že tohle je jedna z neoriginálnějších podívaných, která poněkud nepochopitelně zůstala skryta zraku širší divácké obci. (01.08.2006)

Nepamatuji si film, jenž by byl víc o hovně a jehož scény by nedávaly smysl (a to jsem den předtím viděl Surfové nácky, kteří musí zemřít). Hlavní postava hipstera bez minulosti je nekonečně tristní - pouze zabíjí neustále se zvětšující počty protivníků (jak v nějaký videohře) a na kytaru nezahraje pořádně ani jednou (ve skutečnosti zahraje za celý film pouze dvakrát). Chechtal jsem se tomu klukovi, který většinu část filmu jen řve, protože z nějakého důvodu nemluví, ale umí opravit motorku, řídit auto a fackovat postapo-raidery, kteří po něm katapultem střílí žvejkací kuličky! Když poflusal Smrt, tak jsem málem vyprskl. Ale tomu předcházelo nervosní sledování ukazatelů se zmenšující se vzdáleností do Lost Vegas, které připomíná, jak pomale běží děj. (26.07.2015)

Tohle je něco tak výjimečného, že zde nemohu použít standardní hodnocení jako u jiných filmů. Žánr nespecifikovatelný... možná východo-asijský muzikálovy western tak jak by ho natočil mescalinem nadopovaný bollywoodský režisér akčních klipů na limonády s kravskou močí. Geniální spojení ve kterém není zapotřebí mluvit. Kytara a Katana mají argumentů dost. A ty songy... ty kulervoucí songy mi zní hlavou ještě teď. (07.04.2007)

Jeffrey Falcon asi doma tak dlouho cvičil s katanou a poslouchal ruské rock&rollové kapely až mu prdlo v palici a napsal scénář k tomuhle filmu. Pak se postaral o produkci a sám sebe obsadil do hlavní role nejúžasnějšího filmového hrdiny, kterého jsem do téhle chvíle viděl. Upřímně, čekal jsem akční šupu, což tenhle film v žádném případě není, ale jsou tu úžasné absurdní nápady, až komiksoví hrdinové, ultra suché hlášky ("Jestli překročíš tuhle čáru, tak ti rozpářu medvídka!") a hlavně ROCK&ROLL a pán Smrtka. A na plakátě k tomuhle filmu je pět černých hvězdiček, takže není co řešit a musím je dát taky. (12.04.2006)

Má to geniální námět, ale srdíčko prostě nestačí. Chce to taky talent a ten tady chybí všem. Je to fakt hrozná sračka, která není ani zábavná. Jestli o tom někdo tvrdí že to má úžasnou práci s barvami a skvělou choreografii soubojů, tak by asi potřeboval šestistrunovkou po palici, aby se probral. A největší fail je hudba. Ruskej pseudorokenrol není trefa do černého. (19.08.2012)