Portrét šílenství

První 2/3 téhle zkrocenější variace na Falling Down jsou fakt v pohodě a poměrně zábavné, všechny tři "děvka scény" jsou opravdu povedené. Jenže jak děj skončí svůj part na nočních ulicích, tak se z filmu stane strašná plytkost, která se asi snaží něco sdělit, ale v mém případě jsem nezachytil ani ň. Škoda tohoto pádu na beton, za první dějství 3,5*, za druhé 1*. (17.10.2006)

Ze začátku to vypadá jako mix Volného pádu a Klubu rváčů (upgradovaná verze pro týpky ve středních letech), bohužel časem se děj trochu rozplizne a i přes téměř seriálovou stopáž jsem se chvílemi neubránil nudě. Přesto se nejedná o film, který by se měl zcela propadnout do zapomnění. Pro mě vždy nepřílíš sympatický Macy zahrál rebelujícího kravaťáka velice dobře (zejména jeho finální proměna ve zkušeného mukla byla neskutečná), potěšily mě i známé tváře ve vedlejších rolích (Stiles, Mantegna, Woodbine). (31.03.2017)

Miško od Douglasov vo svojom Voľnom páde sa jednoducho naštartoval a potom išiel ako píla až do neuveriteľných otáčok celým filmom a celým mestom. Vilko Há Macy(k) nám tu vychladol po dvoch tretinách a ľahol ako taška. Strata tempa je citeľná a tak nielen chudobný, ale aj predvídateľný záver nezachráni ani Vilkovo skvelé herectvo, ani filozofické bla-bla-bla. Tento portrét nie je až taký výstavný kus. Sevntyfájv. (28.05.2009)

Po skončení tohoto filmu možná dostanete chuť zajít si někam za kurvama a pak jít do baru a přemejšlet tam nad nesmrtelností chrousta. Pro mě to byla taková nenáročná podívaná, na který mě občas překvapilo obsazení některejch vedlejších rolí (např. Mena Suvari a Denise Richards jako kurvičky). Nicméně se nemůžu zbavit dojmu, že film byl až neuvěřitelně odfláknutej. Problém je v tom, že film je hrozně krátkej a v těch cca 70 minutách neni moc prostoru na nějaký vysvětlování. Třeba proměna hlavní postavy je tak náhlá, že je až neuvěřitelná. Podle mě by film moh mít klidně 2 hodiny. (15.09.2008)

Pozoruhodný film jak z psychologického (Edmondovy difúzní exhaltované monology), tak i z filozofického hlediska (finální rozhovor v base se spoluvězněm). Pro klasického konzumenta je nepříliš srozumitelný, jelikož postrádá běžná klišé jako zřetelný vnější děj, etický apel, tzv. inteligence (nevím jak u vás, ale u mě se pojmy šílenství a inteligentní jednání spíše vylučují), šťastný nebo smutný konec. Těmito nedostatky se však snímek a hlavně ústřední postava stávají realističtějšími co do proklamovaného portrétu, protože ten není ani černý ani bílý, nýbrž veskrze prozaický a pro standardně trénovaného diváka nejasný a tudíž nudný. To je taky důvodem jeho nedoceněnosti. Může zarazit kratší stopáž, ale ta je opět jen důsledkem absence dalšího klišé, a to zbytečné vaty mezi jednotlivými akty. Osobně vnímám Edmonda jako průkopnický počin, jehož obsahová hloubka i formální kvalita mnohým bohužel uniká. A přes všechno opomíjení i křivdu ve zdejším hodnocení se na ČT již dočkal nejedné reprízy v původním znění. 92% (26.04.2011)