Audience

Poslyšte, Ferdinande. Růže jsou červené, fialky modré, Václav Havel psal absurdní dramata a ty jsou holt absurdní. To jsou paradoxy, co? Vlastně ani nejsou, Audience je přesně tím čím měla být, ergo stěžovat si na absurditu Audience připadá mi absurdní. Avšak i na tak malém poli dokázal Václav Havel sdělit několik zásadních věcí a Josefu Abrhámovi se podařilo přesně vystihnout gesta a dikci Havla/Vaňka. (22.07.2013)

Vděčný a věčný střet dvou nesourodých lidí (zde intelektuál v konfrontaci s  profesně nadřízeným a "dozorujícím" ožralou s funkcí) jehož úspěch přisuzuji neznalosti obyčejného diváka dramatům Ionesca, Becketta a dalších a především postavě nekriticky přijímaného autora. Dvě hvězdičky za všechny herce a třetí za nostalgii s jakou na dobu, kdy jsem záznam poprvé shlédl, vzpomínám. (27.03.2024)

Jsi přece inteligent, ne? Máš přece politickej přehled, ne? Píšeš, ne? Kdo jinej má vědět, co vlastně chtějí vědět, než ty? Výborná inscenace spíše průměrné Havlovy hry. Landovský hraje výborně stejně jako Abrhám. Zajímavý je doplněk záznamu, ze kterého je natolik cítit porevoluční atmosféra, až působí poněkud bizarně, avšak nikoli nemístně. (31.01.2012)

Divadelní hra coby svědectví minulé doby. Osobně mi připadá velice zdařilá. Herecké výkony (oba!) jsou výborné. Humor není zdaleka hospodský, jak by se mohlo na první pohled zdát. Landovského notorický pijan je sice očividně hlavním bavičem, ale mnohdy jsem se neméně usmíval při pohledu na Abrháma, kterak se v roli intelektuála Vaňka snaží nějak slušně "přizpůsobit situaci". Být "společenský", ale neopít se. Vyhovět a nevyhovět (Bohdalka). Přijde mi vtipné, že se hra nesnaží diváka ani tak splynout s pocity trpícího intelektuála (tedy s morálním hrdinou příběhu) uklizeného a potrestaného k fyzicky namáhavému zaměstnání. Místo toho se vlivem nápaditě absurdních monologů Landovského člověk noří do psychologie udavače a alkoholika s Korsakovovým syndromem, který ve své neustálé opilosti a jednoduchosti není dlouho schopen (a možná i ochoten) tajit pravdu ani své názory. Jeho neustálá starost, co si o něm Vaněk myslí. Postesknutí, že jeho se nikdo nebojí a nikomu nestojí za to, aby na něj donášeli a podobné absurdity. Jako kdyby chtěl s Vaňkem měnit. Na druhou stranu, skončit na takovém místě za občanskou statečnost může mít pro člověka jiný význam, než tam sedět za podvod či za hloupost. Je to zkrátka hra plná hořkosti i humoru. (16.12.2022)

Popravdě - Dokud mi nedošlo, jaký je Landovského záměr, bavil jsem se tak nějak polovičatě. Ale s každou minutou byl můj pocit lepší a lepší. Až jsem se dostal do naprosté spokojenosti. Vždyť Landovského výkon zničil i Abrháma. Měl jsem trochu obavy, zda mi Havlovy hry budou sedět. Teď už se nemohu dočkat další. (08.04.2011)