Alfréde, Alfréde!

Že na sousloví ,,italské manželství" je něco víc než jen předsudky a předpojatost okolních národů, vcelku trefně odráží filmografie italského režiséra Pietra Germiho, jejímž typickým (a pro mne osobně nejlepším) zástupcem je právě tato rozverná komedie. Typově i herecky vynikající Dustin Hoffman v roli nejdříve nesmělého mládence a posléze manžela pod pantoflem, který si nevědomky vybral skutečnou fúrii a prošel domácím očistcem...Hodně zajímavá je střihová skladba, Germiho střihač často stříhá za sebe několik záběrů švenků a jízd kamery, v nichž pak dominuje pohyb jedním imaginárním směrem, což používá v sekvencích, v nichž je vyjádřena nějaká elipsa či zrychlení děje a tato nezvyklá střihová sekvence dějovou zkratkovitost dané pasáže umocňuje... Alfréde, Alfréde! je pěkný film a z našeho středoevropského hlediska mírně nadsazená komedie, která z odstupu času vyznívá docela patriarchálně - manželství je chomout, žena převtělený ďábel a muži je nejlépe samotnému... (13.01.2009)

Smolař se nezapře, a teď si to představte. Do určitého věku si ani nevrznete, protože jste příliš slušný a nesmělý. Pak někoho potkáte zrovna ve chvíli, kdy už pro vás kompromisy nejsou problém. A Marie Rosa vám udělá ze života kůlničku na dříví. Výborný Ondřej Vetchý (tohle spojení napadlo Elmara Klosse?) v Hoffmanově těle vám barvitě popíše, co taková šílená ženská umí. Zábavná, a velmi hořká komedie o jednom nepovedeném manželství. Téma rozvodu by v dnešní době už nešlo takhle do šroubku rozebrat, a ta základní premisa - vzal jsem si ženskou, která mě ničí a chci si místo ní vzít svou sestřenku, ale rozvod není možný, tak starou musím zabít a už předem si připravit polehčující okolnosti abych nedostal moc velkej flastr - je geniální. Já bych si na rande šesti sice vybral tu zrzku, Alfrédovi se ale nikdo nemohl divit, že mu to bylo jedno. Hiking jako fenomén volného času. (12.12.2016)

Celou dobu jsem nesmírně bavil, co dokáže s chlapem a jeho životem vyčarovat ženská. Já to říkám pořád, ženy jsou nej bytosti na planetě, ale tenhle film by měl sloužit jako zdvižnej prst nám mužům a pustit ho chlapovi v momentě kdy se rozhoduje se žádostí o roku, nevím, nevím. Samozřejmě film je komedie, takže je tady x věcí vyhnáno do extrému a Dustin co by moula je jedinečnej a je úplnej brouček. Ze všeho nejvíc mě bavili ty jeho ironický hlášky zejména kontext zavřenýho Monte Christa plánující utěk a snahu Alfréda útect od své ženy neměl chybu. Nebo výlet do hor se svou ženou "čekal jsem že to bude strašný, ale předčilo to i moje nejhorší očekávání" a následný teatr. Stejně tak když se Stefania u oběda dlouze koukne na Alfreda a řekne "miláčku dal by si mi svou hlavu". Ona i otázka "komu by si dal svou ledvinu mě nebo svýmu tátovi? patřila do kategorie smrtících, nicméně tady si Dustin z odpovědí poradil grandiozně. Po tomhle filmu se při pohledu na ženskou musí nejeden chlap rozklepat strachy. Zábava od začátku do konce. (23.04.2018)

Svedený Pietro.¬         Tentokrát se Pietro Germi, italský režisér úspěšných dobových komedií, nechal příliš svésti představou, že vyhledávaný kalifornský herec Dustin Hoffman v hlavní úloze bude i zárukou celkové kvality snímku. Ano, Hoffman táhne celé dílo, ale nikoli k mimořádně dobré komedii, zachraňuje ji před přílišnou trapností mající původ v přemíře nadsázky obracející komedii k pouťovému představení. Tentokrát se tedy scénář panu Germimu zrovna moc nepovedl (Germi je všech svých dobrých komediích režisérem i scénáristou). Hudba Carla Rusticheliho (provázející snad všechny Germiho komedie) je tradičně skvělá a vhodná a s spolu s výkony herců a režií zachraňuje co se dá na "nadsázkovém" scénáři.¬                 Ve srovnání s jinými Germiho snímky, jako "Rozvodem po italsku (1961)" s výborným M. Mastroiannim, mimořádně podařenou "Svedenou a opuštěnou (1964)" či povídkovým snímkem "Dámy a pánové (1966)" je "Alfréde, Alfréde (1972)" dílkem zřetelně nejslabším, které hodnotím pouhým průměrem, což znamená — zaokrouhlujeme-li správně při sudé číslici směrem dolů — zisk dvou hvězdiček. (17.02.2022)

Tato režijní rozlučka Pietra Germiho s filmovým světem sice nepatří k tomu nejlepšímu, co nám tvorba tohoto italského klasika může nabídnout, ale rozlučka je to velmi důstojná. Komedie vychází z režisérova tradičního námětu společenské satiry. Dobová italská společnost se svým konzervativním přístupem byla po mnoho let ideálním tématem lidové zábavy Germiho filmů. Vztahy k rodině, církvi, manželství. Doba přinesla společenské změny a i o nich je tento film. Liberalizace společenských mravů koncem 60. let přetavila rozvod ve veřejností tolerovaný akt. Obsazení Dustina Hoffmana do role Alfréda, se ukázala být dobrou volbou. Postava submisivního, ženou snadno manipulovatelného muže, se podobá úspěšnému Absolventovi , jen s tím rozdílem, že zde nedochází k přerodu charakteru hlavní postavy. Ve výsledku šlo o sázku na jistotu. Marný boj Alfréda v kleci manželské, kdy je týraný hysterickou manželkou i její rodinou, probouzí krom smíchu i soucit. Neb taková domácí jednostranná „Itálie“ může mít nečekané dohry. Nakonec i možný únik z manželství pomocí rozvodu, se může zdát jen dočasným a neuspokojivým řešením. Tento film lze bez přehánění považovat za varovně zdvižený prst před svátostí manželskou. Je to takový ten Germiho úsměvný, rošťácký šťouchanec, který již sice nepůsobí tak silně, jako tomu bylo u starších snímků, ale stále dost silně na to, aby pobavil. Zejména fanouškům vynikajícího Dustina Hoffmana vřele doporučuji. (22.08.2014)