彼女と彼女の猫
She and Her Cat
Obsahy(1)
Koťátko nám vypráví, jak se zamilovalo do své krásné, inteligentní, milé, ale bohužel také osamělé paničky. (Soundtrack)
Recenze (39)
Makoto Shinkai má talent presvedčiť ma, že i pre neho typické gýčové obrazy zapadajúceho slnka, podfarbené nádhernou sentimentálnou klavírnou hudbou a voicoverom prezentujúcim pocity postáv sú vlastne umením. Ako kraťas výborné, opäť ako pri Hoshi no Koe dodávam - chcelo by to celovečerák, pretože Shinkai tými svojimi typickými ingredienciami dokáže zaliezť poriadne pod kožu. 9/10 ()
Nejenom lidé dokáží hluboce milovat. Jsou tady i jiné bytosti. Bytosti, jejichž láska vás každý den oklopuje, jejichž city k vám se podobají plynoucí řece plné růžových květů, jejichž život by bez vás nebyl ničím. Jejich tváře jsou ale němé. Makoto Shinkai se však rozhodnul jednomu z nich dar řeči na 5 minut propůjčit - krásně a něžně... ()
Makoto umí. A jak je vidět, uměl i na začátku své kariéry a už tehdy se mu podařilo stvořit typickou, přítulně melancholickou náladu, kterou jsou jeho filmy prostoupené. Jedna věc mě ale dost zarazila... Samozřejmě nechybí pravděpodobný objekt, Makotova pravděpodobného fetiše, to jest vlak, nebo vlakové koleje, tady ovšem s poněkud menším důrazem, než je zvykem. (mňoukla vůbec kočka?) ()
Pěkný příběh k zamyšlení, ale vizuální stránka zpracování je nedostatečná - pseudodynamické pohyby celého obrazu zprava doleva a naopak jen zastírají nedostatek animace, která je sama o sobě dost mizerná a jedná se vlastně víceméně o slideshow s hudbou a komentářem. Celkový špatný dojem dorazí nepříjemný schizofrenní střih. ()
Už jsem se asi půl roku nepodíval na nic japonského (tedy šlo o nějaké zhnusení ohledně japonského fanservisu) a přes můj nepříliš moudře zvolený nick se za žádného znalce anime nepovažuji (jsem ovšem obeznámen, že jde o souhrnný název pro japonskou animaci a ne žánr), ale k uznávanému Makotu Shinkaiovi jsem byl ochoten se po nějaké době vrátit. Podobný námět někde ve světě pravděpodobně před rokem 1999 už byl, ale pod obalem se toho skrývá více. Černobílá animace tvoří atmosféru, bez které by monolog ani hudba neměly takový smysl a do níž je vložen velice uvěřitelný a lidský příběh, byť ho vypráví kocour. Navíc kočky mám rád. Ale je moc rychle odvyprávěn, než bych se stačil do toho nějak víc vžít. Je mi jasné, že ho Shinkai přesně nedefinuje, abychom se mohli dívat svým vlastním pohledem jako třeba při čtení knihy, ale scházelo mi nějaké skutečné překvapení, které by ani nemuselo být před očima nebo ušima a kvůli němuž bych se mohl ke kraťasu po nějaké době s radostí vrátit. Nejvíce na mě působila originální forma i téma dialogu hlavní postavy se svou holkou. Ale kočky přeci jen nemyslí a necítí až tak jako lidé. Nebo ano? :) ()
Galerie (7)
Reklama