Snídaně na Plutu

Divný film. Zvláštní. Má nicméně v čele úchvatného herce. Zdrobněliny nadužívající Cillian Murphy je sladce koketní, řečí těla přesný, energický i zranitelný. A vlastně moc nevíme, co vůbec (od života) tenhle transsexuál chce. Ano, hledá matku, hledá sebe samého, jenže… Líčí, jak přišel na svět, jak to (ne)má s rodiči, jak to má s ženskými šaty. Jeho kreace si minimálně nominaci na Zlatý glóbus zasloužila. Během svého hledání a bezelstného vnímání světa potkává spoustu bizarních postav, ať už jde třeba o barového kouzelníka nebo teroristy z IRA. Výsledek je místy nápaditý, místy jízlivý, ale také překvapivě odtažitý a bez emocí. Přitom režisér Neil Jordan je nejen v Irsku pojmem, tohle jeho zastavení je stejně jako kdykoliv předtím (i potom) tlumočené velmi silnými hereckými výkony i formální hravostí, jen je škoda, že jsem měl touhu ponořit se do jeho příběhu hlouběji. A to se mi nepodařilo. Za mě JEN dobré. (16.06.2020)

Ve středu jsem Snídal na Plutu. Se Cillianem Murphym. Člověkem, který vytvořil jednu z nejobdivuhodnějších filmových postav. Patricka zahrál naprosto fantasticky (dlouho mě nikdo takhle nestrhl svým talentem), jeho přirozenost hraničí až s představou, že je opravdu poloviční žena. Z počátku mi Kotě přišlo až moc přehrávaný. Prostě pochybuju, že někdo může být až tak prapodivný. Jenže při bližším pohledu, se do něho/ní zamilujete. Záporné vlastnosti přetváří v kladné, to co vás na něm zprvu odpuzovalo se stává kladivem pro vaše city. Jeho rozbouřený život mě chytil za srdce a aniž jsem si to vlastně uvědomoval, tak ke konci jsem skoro brečel. A to je úžasný, poněvadž přesně tohle na filmech obdivuju. Jordan mě na dvě hodiny vytrhl z mého života, který v tu chvíli nebyl tak úžasný, jak jsem si v danou dobu představoval. Vhodil mě do naivního světa. Světa, kde lidé pozorují život z pod těch růžovejch brejlí, které jsou někdy opravdu ku prospěchu. Patrick věřil, že pesimistický pohled na svět je totální blbost a podle toho se taky choval.__ Snídaně na Plutu mě zkrátka dostala. Stala se pro mě filmem, který budu mít zaškatulkovaný jako jeden z nejlepších, které jsem doposud viděl (a to neříkám často). Je to spíš film pro bláznivý lidi, kteří chtějí od života něco víc a možná ještě víc. A ještě jednou obrovský potlesk pro Cilliana!!!!!!!!!! (01.05.2009)

Patrick je zaujímavá postava nielen preto, že je transvestita a jeho image a orientácia tu slúži najmä ako kontrast k násilnostiam "normálynch občanov", tak typických pre írske a britské reálie vtedajšej doby. On sa totiž rád smeje, neberie nič vážne, dokonca sa usmieva aj po teroristickom útoku, ale čo je v skutočnosti vnútri jeho duše a hlavy sa nikto skutočne nedozvie, pretože to samotný Patrick nedovolí a pretože ani nemá inú možnosť. Minimálne teda aspoň do záverečného aktu. Murphymu sekundujú vynikajúci Neeson, Rea, Gleeson a ďalší a práve ich účasť vyzdvihuje Murphyho výkon a zároveň dotvárajú jeho postavu. (13.09.2017)

Herecky složité natolik, že už si musel na konci natáčení plést, čím vůbec je. Párkrát jsem se pobavila, akorát mě neskutečně vytáčela ta jeho ufňukanost a hysterická ukníkanost. Postava Patrika je jiná, opravdu hodně jiná a člověk nad ním může pociťovat akorát jistou formu lítosti, dokud nenajde sám sebe. (11.01.2015)

Dojem s filmu velmi kazí nesypatické a "mimózní" Koťátko, které celou dobu jen přede a nevypustí z tlamičky jedinou smysluplnou větu... U filmu, který je postaven stejně jako Snídaně na Plutu, je nezbytně nutná identifikace s hlavním hrdinou. Té se mi bohužel nedostalo... Literární sktruktura snímek oživuje, hlavní hrdina jej vytváří a zároveň pohřbívá. PS - Cillian Murphy proletěl od Snídaně na Plutu k Sunshine celou slunenční soustavou... (10.10.2007)