Nebohá paní Pomsta

V Odlboyovi mi přišla pomsta dost neúměrná spáchanému činu a především překombinovaná. Nebohá paní Pomsta posunuje schéma o zločinu a trestu na novou, jednoduše údernou úroveň. To co Park na plátně rozehraje už od prvních záběrů je úžasné a vedle opravdu silného ač přímočarého přiběhu zasloužené nemilosrdné pomsty si užijete i zatraceně černý humor. (06.04.2008)

Spoilery! Z celé pomstové trilogie jednoznačně nejslabší díl. Děj je tradičně zpočátku dosti chaotický. Člověk je bez nějakého vysvětlování vrhnut přímo do víru dění, přičemž kdo, co a proč je mu vysvětlováno velice pomalu, tudíž při prvním zhlédnutí divák nic nechápe a velkou část filmu se kurevsky nudí. Nevím, proč Korejci tak tíhnou k tomuto způsobu vyprávění. Orientaci v ději rozhodně neusnadňuje ani fakt, že jsou úplně všechny postavy stejné, a dokonce mají i stejná jména. Zorientovat by se v nich dovedl zase jenom Korejec. Já Korejec nejsem, a to nesoudím jen na základě délky mé chlouby. Aby to celé bylo ještě zamotanější, tak se neustále skáče v několika časových rovinách. Když tohle všechno ve zdraví divák přežije, tak na něj čeká velice příjemná poslední půlhodinka a s ní spojená hromadná pomsta v jihokorejském stylu. Já jen jaksi postrádám zájem, dívat se hodinu a půl na krásně prostřený stůl a až v poslední půlhodině se dokonale nažrat. Chtěl bych spíše příjemně papat po celé dvě hodiny. Proto nedám více, než lepší dvě hvězdy. (30.12.2016)

Ve všech třech filmech náležících do Parkovy trilogie o pomstě režisér vychází z pojetí odplaty jakožto prostředku, kterým oběť doufá do svého světa navrátit racionální řád. Uchýlením se k odplatě však zasahuje do životního řádu druhých osob, čímž zákonitě uvádí do chodu tragický řetězec příčin a následků. Parka zajímá dualita pomsty přinášející zároveň destrukci i sebedestrukci. Jeho hrdinové proto nikdy nejsou heroičtí, nýbrž jsou vždy ubozí a tragičtí, a vykonáváním vendety se opětovně stávají oběťmi. ___ Více v recenzi na Rejže.cz. (24.02.2013)

Opět film Park Chan-wooka, který tematizuje pomstu a transformuje ji z tradičního McGuffina žánrových filmů do morálně extrémně problematické otázky. Je mnohem méně evidentní, kdo a zač se komu mstí, hrdinové si vzájemně právo na pomstu nikoliv uzurpují, ale předávají. Hrdinkou filmu je tentokrát žena a její silný mateřský cit, které se snaží přijmout poté, co jí byl před mnoha lety "násilně vzat". Kvůli unesené dceři se dostala do vězení a odpykala si dlouhý trest. Po návratu si není jistá, co chce dříve - najít svou dceru a ztracený vztah k ní, nebo se pomstít muži, který to všechno způsobil? __ Park Chan-wook zvolil složitou vyprávěcí strukturu plnou flashbacků, ve kterých se postupně odhaluje minulost a pravé motivace jednání postav, takže si často nemůžeme být vůbec jisti, zda jsou naše hypotézy založeny na důvěryhodných indiciích. Forma se soustředí na postavy, jejichž klíčovost a vztah s ústřední dějovou linií se objeví až posléze. Hrdinka si každý krok pečlivě promýšlí, ale na rozdíl od podobně uvažujícího "mstitele" (jednoho z vícera) z režisérova předchozího filmu Oldboy však má i pro co žít. Její vztah s dcerou je mnohem čistší (a očistnější) než v případě incestu ze zmíněného Oldboye. __ Nejzajímavější na celém filmu je Parkova práce se stylem. Kdykoliv se zdá, že už nemůže zajít dál a že film upadne do samoúčelného manýrizmu, snímek zcela plynně a systematicky přejde do úplně jiné podoby, přičemž v závěru místo velkolepé katarze navíc zákeřně změní žánr. Jako východisko z emocionálně vygradované situace používá typicky jihokorejský zlý černý humor, díky němuž si však může dovolit inscenovat závěrečnou katarzi jako křehký a veskrze intimní moment sebeočištění. Mou analýzu celé "trilogie pomsty" najdete tady. (13.01.2006)

Velice zdařilý film, který pro trochu "rozkoukaného" diváka v tématu "ženských mstitelek" není natolik originální a spíš evidentně čerpá ze zaběhlých klišé. Vzorů by se daly najít desítky, zejména v 70. letech tyto filmy hodně frčely v Japonsku (explotační asijské období s herečkami-zpěvačkami jako byla Reiko Ike či Meiko Kaji) a nebo už ultrabrutální depresivní počin šílence Vibeniuse Thriller - en grym film (1974) s Christinou Lindberg. Každopádně asijské "pomstichtivé období zneuctěných žen" probíhalo někdy v letech 1970 - 1974. Vsázelo jednak na násilí a brutalitu, tak ale i na neuvěřitelně propracované příběhy, scénáře pomsty a vyjebávky se všemi, kteří se nějaké křivdy dopustily... Takže ač je tento film od Chan-wook Parka velice zdařilý, spíše opakuje témata dávno v Asii zaběhlá a znovu je oživuje v neuvěřitelně působivém podání ...a předkládá s celou parádou nezvyklému evropskému divákovi ... (27.02.2009)