Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert

Drdovu první adaptaci, s úžasným obsazením z roku 1961 jsem bohužel neviděl. Ale jako malý jsem si užil verzi 1976. A jako pokročilý dospělý si možná užívám kreace všech těch národních herců i trochu víc. On ten Drda uměl psát a oni hrát. ......PS komoušům hra nevadila, vypadala, že je proti kléru, ale tam toho bylo víc, peklo je vyloženě bolšánské. (05.01.2021)

Peklo se fffsteklo... D.m.s.n. ovšem na novej rok v rauši snesitelné, škoda jen, že k té záplavě fórků a hlášek všichni i >v rámci žánru< jako by tomu celému sami nevěřili tak zoufale přehrávají... - - - - - (Poprvé viděno v dávných dobách lido demo normalizačně vylízaných komunálně pohádkových, hodnocení po breptete 1.1. hříšného na >nahém prostoru< 1245., komentář zde uondaný jako sedmatřicátý - 1.1.2013) (01.01.2013)

Parádní sociální drámo s teologickou nadstavbou velice umě maskované za agitační pohádku. Můžeme se tu dlouze přít o významu Drdovské symboliky, ale osobně bych v Dalskabátech neviděl ani tak socialistickou nebo antiklerikální tendenci, jako spíš obžalobu jakýhokoli režimu, kterej zotročuje vlastní obyvatele na základě jejich lidských slabostí. Tak, jak to konecokonců báječně uměla slavná Stb. Když pak v roce 76 stará Plajznerka odmítá pokleknout před pekelným mocipánem a upsat se k donášení na vlastní sousedy, tu i ta nejtupější hlava nejspíš pozná, "o co tady kráčí". Dalskabáty jsou chytré, příběh má neskutečnej lidskej rozměr a hlavně obsazení je perfektní. Dokonce bych řekl, že tu Bohdalka odvedla netradiční výkon mimo svou zaběhlou fazónu. Takže pro mě 90%. ... Jenom škoda, že jsme u nás vždycky měli tolik Piškytlů a tak málo Plajznerek... (22.04.2014)

Vydařená čertovská pohádka, ve které peklo odmítlo zastaralé středověké postupy, na smrtelníky jde vědeckými metodami experimentální psychologie a místo síry a čmoudu pracuje s emočními rovinami a žlázami vnitřní sekrece. Je to zábavné, lidské, místy (sice krotce, ale přesto) až nepohádkově erotické, přes svou stopáž svižné a dokonce svým způsobem drze a poťouchle políčkující soudruhy i jejich praktiky. Ať už scénami, kdy jsou trestání ti, kteří odmítají donášet na sousedy, nebo schůzujícími pekelníky, kdy lze snadno zaměnit peklo za sekretariát ÚV KSČ. „Kartoték všude nadělali, že by s tím dalo silážovat, ale když je něco potřeba, tak se to ztratí.“ Ještě zábavnější by to sice z dnešního pohledu bylo, kdyby Lucifera hrál Pláteník alias Moučka, ale člověk nemůže mít všechno. (08.03.2016)

"Ichturieli, to je ohromné! Já tomu sice docela nerozuměl, ale koncepci máte, to je fakt! (...) No jistě! Hněte jim (v Dalskabátech) psýchou! Ty budou koukat, co se to v nich vrtí!" Tahle pohádka není herecký koncert, ale herecká symfonie... Jak mám ráda Moučku, tak tady ho ještě přválcovali Větrovec s Bláhou... Nádhera... Pohádka pro všechny generace (jako dítě jsem milovala Matesa Plajznerčinýho, co už nechtěl rohy ani ocas, od puberty si zase užívám tu ironickou linku fráterníků, podvodníků i pekelníků), je to prostě skvost natočený lehce a s nadhledem... Miluju! (24.01.2021)