Režie:
Jaroslav NovotnýKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jan TruhlářHrají:
Jiřina Bohdalová, Jaroslav Moučka, Josef Větrovec, Josef Bláha, Petr Haničinec, Květa Fialová, Jana Paulová, Bedřich Prokoš, Jarmila Smejkalová (více)Obsahy(1)
Hubatá, rázná Plajznerka (J. Bohdalová), jíž hraje v těle snad každá žilka touhou po hutném krajíci štěstí, krotí a cepuje zapomenutého čerta, aby z něj byl „pracovitej a poctivej muskej“, který by se uměl pořádně ohánět s kovářem u kovadliny i v Plajznerčině malém hospodářství. A aby jí pomáhal zmáhat všechny světské nástrahy, pomluvy a nepřejícnost sousedů. Trepifajksl (J. Moučka) z výřečnosti téhle povedené ženské brzy pochopí, že jako člověk na tom bude mnohem lépe než jako starý, opelichaný čert… Báchorku Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert napsal v roce 1960 Jan Drda. Od té doby se stala na českých divadelních prknech jednou z nejoblíbenějších. Vypráví o vesnici, ze které už mnoho let nepřišel do pekla jediný hříšník a jediný čert široko daleko už dávno pověsil své řemeslo na hřebík. Peklo tedy musí zasáhnout a přivést dalskabátské obyvatele opět k hříchu. Jestli se jim to povede se můžete podívat v televizní adaptaci tohoto půvabného příběhu z roku 1976. (Česká televize)
(více)Recenze (92)
Přijde mi, že herci zde neuvěřitelně přehrávají a to hraní je snad ani nebaví. Nemá to šmrnc, je to takové unavené, ospalé, a ke konci už skutečně skoro hloupé a selankovité. Jak tu někdo napsal, být to povídka z Dekameronu, možná, ale takhle? Má to pohádkové motivy, proč ne, ale nejsou nijak více zapracovány a využity, mi přijde. A ty hrátky s nevěrou, taky to asi nějak moc neříká a nedává, v této souvislosti. ()
Geniální Drdova pohádka, která v literární podobě patří do úzké skupiny pohádek mému srdci nejbližších. Trepifajksl je můj čert nejmilovanější a vůně bramboračky mi asociuje pohádkové peklo (rozumějte, je to příjemná asociace). Filmová podoba mi tak blízká není, ale přesto je skvělá. No a jakej by asi byl takovej úplně černej bělouš? ()
Stejnojmenná divadelní hra klasika české autorské pohádky Jana Drdy pochází z roku 1960, samotná pohádka Zapomenutý čert je již v Drdově knížce České pohádky z roku 1959. Hvězdně obsazená (J. Bohdalová, P. Haničinec, roztomilá Květa Fijalová ad.) filmová adaptace plná bodrého lidového humoru i lehce lascivních dialogů je i dnes velmi příjemnou podívanou. Kromě toho např. Josef Větrovec či Jaroslav Moučka v 70. letech aspoň tady v rolích čertů, a ne soudruhů direktorů nebo jejich náměstků:-) ()
Vydařená čertovská pohádka, ve které peklo odmítlo zastaralé středověké postupy, na smrtelníky jde vědeckými metodami experimentální psychologie a místo síry a čmoudu pracuje s emočními rovinami a žlázami vnitřní sekrece. Je to zábavné, lidské, místy (sice krotce, ale přesto) až nepohádkově erotické, přes svou stopáž svižné a dokonce svým způsobem drze a poťouchle políčkující soudruhy i jejich praktiky. Ať už scénami, kdy jsou trestání ti, kteří odmítají donášet na sousedy, nebo schůzujícími pekelníky, kdy lze snadno zaměnit peklo za sekretariát ÚV KSČ. „Kartoték všude nadělali, že by s tím dalo silážovat, ale když je něco potřeba, tak se to ztratí.“ Ještě zábavnější by to sice z dnešního pohledu bylo, kdyby Lucifera hrál Pláteník alias Moučka, ale člověk nemůže mít všechno. ()
Škoda, že se režisérovi nepodařilo omezit Trepifajxlovu koktavost, film by se významně zkrátil, což by spousta lidí přivítala s nadšením. Navíc by se Moučka tolik neobjevoval na scéně a divák by tak měl víc času na regeneraci z jeho nechutnosti. Konci pohádky by prospělo o něco míň zmatenosti, minimálně já ty reje kovářky a falešného knížete něak nechápal. ()
Galerie (4)
Photo © Česká televize
Reklama