Grand Prix

Osudové ženy, bujaré nekonečné večírky, nezaměnitelná vůně benzínu a spálených pneumatik, všudypřítomná smrt, kdy každý výlet mimo trať je potencionálně vaším posledním a vy jste nesmírně rádi, když zůstane jen u „nevinně vyhlížející nedobrovolné koupeli popř. netradiční sklizni ovoce v korunách stromů“..., desetitisíce nervózně přešlapujících diváků v ochozech stadionu, v oknech, na přilehlých zídkách...všechny spojující společná vášeň pro rychlá kola a to nejdůležitější-piloti, s jediným cílem. Spatřit cílový praporek dřív, než kterýkoliv z jejich soupeřů. Nikoliv Howardova (zdejší) vyhypeovaná sázka na řemeslnou jistotu, v podobě neživoucích Rush, ale živočišná Grand Prix J. Frankenheimera, je pro mě osobně tou pravou resp. plnohodnotnou F1-čkovou podívanou a skutečnou poctou těm šílencům, co opětovně usedali do „pojízdných rakví“. Zamiloval jsem si ten snímek, každou jeho sec, i se všemi jeho chyb(k)ami a starými dobrými bolístkami v podobě přepisování historie, které však (v mých očích) mnohonásobně přebíjí ta všudypřítomná vášeň, zapálení, láska (jak je komu libo) pro tento adrenalinový (motor)sport. To vše odehrávající se stále ještě v dobách, kdy převažovalo umění samotného jezdce, nad nejmodernější (elektro)technikou. Nedočkáte se tedy žádných křečí do konečků prstů od mačkání tlačítek, tady se jede pěkně po staru, s klasickou řadící pákou. Grand prix, to je herecká jistota v čele s duem Y. Montand – J. Garner a klasický příběh nazíraný pohledem nikoliv dvou jezdců (nesmiřitelných rivalů), ale rovnou čtyř. Tím hlavním lákadlem resp. to, co dělá tento snímek tak nezapomenutelným, diváka zvedá resp. přikovává do sedaček a pohrává si s jeho tepovou frekvencí, jsou však samotné autentické (počítačem neupravené) záběry ze závodních okruhů, opepřené detailními pohledy do kokpitů, navíc neuvěřitelným způsobem ozvučené. Vrcholem budiž závěrečná Monza s původní klopenou zatáčkou, která je skutečnou delikatesou pro opravdové fajnšmekry. Závěrečný záběr, se stojícím J. Garnerem uprostřed startovního roštu, za zvuků burácejících motorů, je přesně TÍM momentem, kdy divákovi naskakuje husina po celém těle. Chápu, že nezainteresovanému divákovi můžou přijít moje slova, jemně řečeno, pošetilá. Popravdě? Je mi to tak nějak..... u prdele. 90% (16.01.2014)

Frankenheimer málokedy sklamal, aj Grand Prix sa vyznačuje precíznym spracovaním príbehu z prostredia Formuly 1. Nie som fanúšikom formuly, ani áut celkovo, ale toto ma bavilo. Preteky sú natočené naozaj úžasne na svoju dobu. Keď si pomyslím, že nie dávno pred tým sa bežne pri automobilových scénach používala zadná projekcia... Tiež hlavní predstavitelia, či Garner alebo Montand sú výborní a ani som nevedel, ktorému v posledných pretekoch viac fandiť. Nevadila ani dĺžka, ktorá je pre Frankenheimera typická. (02.11.2023)

Tak po nudným a přeceněným Le Mans jsem dostal chuť na fakt pořádný a dobový závody a doplnil jsem si konečně tenhle kousek od režiséra Frankenheimera. Rozhodně se jedná o precizní a vybroušenou záležitost a nebojím se říct i nejlepší závodní záběry, jaké se kdy ve filmech s touto tématikou objevily. Na svoji dobu totální pecka, ale jak se zdá, tak obstojí i v dnešní době.90% (08.02.2020)

Automobilismus i motoristický sport mi jsou silně proti srsti, ale tady se do prostého příběhu několika automobilových závodníků podařilo vpravit i množství obecnějších úvah o soutěžení, snaze o vítězství, předstihnutí ostatních a touze vložit do toho vše, a o smyslu-nesmyslu téhle vlastně nijak neužitečné činnosti. K těmto tématům mám blízko, proto hodnotím vysoko. Vizuálně i hudebně je film dechberoucí. Film nenudí a tři hodiny v jeho společnosti (s přestávkou uprostřed) uběhnou překvapivě rychle. 8/10 (15.03.2007)

Skvělý mix snad až naturalistického dokumentu (jsem vděčný za záběry ze skutečných závodů a jízdy kamer po tratích) a dloooouhých mudrlantských dialogů. -- Pro ty co se o tento sport zajímají skoro povinnost. (...a bezpečnostní zóny tak jak je z F1 známe teď?-tehdy leda tak stromy, skály, telegrafní sloupy a betonový patníky!!) . (04.12.2019)